Jmenuji se Quido.
Potřeboval jsem vypadnout z města, pročistit si hlavu a odpočinout si od rodiny. Pronajal jsem si tedy na víkend chatku nedaleko Zlína. V pátek odpoledne jsem dorazil na místo a vybalil nejnutnější věci. Bylo pozdní odpoledne, ale já moc rád houbařím a okolní lesy vypadaly, že by v nich nějaký ten hříbek mohl růst.
Vydal jsem se od chaty do lesa. A opravdu, za chvíli jsem našel hříbek, druhý, třetí… Potuloval jsem se lesem, až se najednou začalo stmívat. To by ještě nebylo to nejhorší, kdyby se k tomu navíc nepřidal déšť a silný vítr. Vydal jsem se směrem zpět. Po pár stech metrech jsem si však uvědomil, že jsem se ztratil. Mít tu s sebou kamaráda, co dělá Geocaching, bylo by asi všechno jinak. On vlastní navigaci a dotykový mobil s mapami, takže by bylo snadné zjistit, kterým směrem se vydat zpět. Vtom mi můj tlačítkový prehistorický mobil příliš nepomůže. Navíc stejně zůstal v chatě.
Přívalový déšť mi moc optimismu nedodal. Vůkol se snesla noc, tmu každou chvíli pročísl blesk a stromy kolem mě se ohýbaly, jako by byly z gumy. Další blesk na chvíli rozsvítil blízké okolí. A hle, kousek ode mě ve žlabu pumpa. Kde je pumpa, tam by mohlo být i nějaké obydlí. Blátem jsem se sklouzl k pumpě a kousek od ní jsem ho uviděl. Starý dům se zpustlou zahradou a nade dveřmi nápis Penzion Přelud.
Na zčernalých dveřích se rýsovala rezavá železná klika. Stiskl jsem ji. Zamčeno nebylo. Šlo to ztuha, ale přece jsem dveře odtlačil. Nakoukl jsem dovnitř. Místnost zařízená otomanem, okovanou truhlou, masivní stůl, několik židlí, obraz a v krbu plápolá oheň. Vešel jsem. Kromě nábytku zde bylo ještě několik nedbale pohozených věcí. Zdálo se, že odtud všichni hosté před chvílí odešli. Na všem ale ležela vrstva prachu. Otřel jsem prach z truhly a posadil se na ni. Byla nejblíž krbu. Ideální místo na přečkání bouřky a usušení oblečení. Když tu najednou mě zaujal obraz na protější zdi. Malba měla zlacený rám. Byla už hodně ztemnělá, ale poznal jsem, že se jedná o portrét nějaké ženy. Zíral jsem upřeně na obraz a vtom se mi zdálo, že se obličej zesvětluje a vystupuje dopředu. Cítil jsem tíseň, která na mě sedala čím dál drtivěji. Vtom obraz úplně ztmavl a portrét byl ten tam. Opravdu penzion Přelud, pomyslel jsem si.
Vyšel jsem ke dveřím podívat se, zda bouře neustala. Nechtěl jsem tu zůstávat déle, než je nutné. Ale kdepak. Proudy deště se snášely dolů z nebe, bouřka ani vítr neustával, naopak, zdálo se mi, že vše nabírá na intenzitě. Jako by nastal den posledního soudu. Zabouchl jsem dveře, otočil se a krve by se ve mně nedořezal. Na otomanu seděla mladá dívka v černém roláku a v dlouhé černé sukni. Velké, uhrančivé oči, havraní vlasy pod ramena. Byla to ta z obrazu.
„Co tady děláš?“ otázal jsem se zděšeně.
„To se ptáš ty mě, Quido? Spíš bych se měla ptát já, ale neptám se, protože to vím,“ řekla.
„Ty mě znáš?“ vykulil jsem oči.
„Prohlédl sis to tady?“
„Ano, ale jen zběžně. Ty tady bydlíš? To je tvůj penzion? Kde jsou další hosté?“ Mé otázky naprosto ignorovala. „Řekni, Quido, už tě nesvírá tíseň?“
„Ne, vůbec ne,“ uvědomil jsem si najednou. „Jak víš, že jsem ji cítil?“
„Půjdeš si sednout ke mně, nebo mám jít já k tobě?“ zeptala se dívka.
Usedl jsem na židli ke stolu naproti ní. Vedle dívky na otoman se mi vůbec nechtělo.
„Proč mi na nic neodpovídáš? Řekneš mi alespoň svoje jméno?“
„Víš, že sem se při hře kdysi propadla stropem dívka, co tu byla s rodiči na dovolené? Umřela. Jmenovala se Elena. Majitelé poté penzion zavřeli a od té doby chátrá. Ty jsi po letech první další host.“
Nechtělo se mi uvěřit, že mluvím s nějakým duchem.
„Elena jsi snad ty?“ otázal jsem se.
Dívka sklonila oči k zemi.
„Půjdeme se projít do zahrady, Quido? Tak dlouho jsem se s nikým neprocházela.“
„Venku se ale všichni čerti žení,“ namítl jsem.
„Nebude to tak hrozné.“
A opravdu, vyšli jsme ven a bouřka, vítr i déšť byly ty tam. Na obloze svítil kulatý měsíc a díky tomu nebyla kolem ani taková tma.
Vyšli jsme před dveře penzionu, pumpa od nás byla asi 20 metrů.
„Co dělá pumpa v lese?“ zeptal jsem se Eleny.
„Kdysi tu bývalo tábořiště“, odvětila.
Chvíli jsme se procházeli nocí kolem.
„Bude pro tebe těžké vzdát se všeho?“
„Jak to myslíš, vzdát se všeho!?“ vyděsil jsem se.
„Jak se teď cítíš?“ zeptala se a nepatrně se na mě usmála.
„Je mi tu s tebou nádherně,“ došlo mi právě v té chvíli.
„Ale to neznamená, že odtud neodejdu! Za chvíli půjdu pryč, vrátím se ke své ženě a k dětem.“
Žádná odpověď.
Otočil jsem se a koukal, kudy bych se dostal zpátky. Podíval jsem se znovu na dívku, vlastně chtěl jsem se na ni podívat, ale už tu nebyla.
„Eleno!“ vykřikl jsem poplašeně.
Zoufale mi v té chvíli chyběla.
Začal jsem hledat Elenu i cestu zpět. Byl jsem tu ale sám, kolem mě jen větve, stromy, měsíc zašel. Po chvíli jsem našel opět starou známou pumpu. Od pumpy k penzionu vede sotva znatelná cestička. Necelých 20 metrů a jsem u dveří. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Uvnitř jsem uviděl sám sebe, prostor kolem mě se najednou znatelně zmenšil. Zíral jsem na to zjevení, hlava mi třeštila a do těla mi vstoupila snad všechna hrůza světa. Nemohl jsem se pořádně ani otočit, přestal jsem vnímat reálný svět. Po chvíli jsem procitnul, v úzkém prostoru jsem zůstal uvězněn jen já, obraz a na něm portrét Eleny. Žádná tvář z něj nevystoupila. Přesto se mě ale zmocnil slastný pocit. Cítil jsem Elenu na blízku, ale neviděl jsem ji. Pochopil jsem, že jsem se právě vzdal dosavadního života a že úzký prostor kolem mě se stal mým novým životem. Věřím, že se Elena vrátí. Musí. Budu tady na ni čekat, jednou se určitě ukáže…
💀💀💀 POZOR NEBEZPEČÍ ÚRAZU!!! 💀💀💀
„Penzion“ v dnešní podobě není bezpečné místo. Je zakázáno vstupovat dovnitř. Vše uvidíte i zvenku. Zdi „penzionu“ jsou velmi chatrné a bortí se. Pro keš stačí natáhnout ruku, je pod střechou „penzionu“. Když se podíváte zvenku pod střechu, keš uvidíte a dosáhnete na ni. Lézt dovnitř není hrdinství, ale hazard a lidská hloupost. Nerad bych, aby s duchem Quida čekal na Elenu ještě nějaký kačer.
Owner nenese žádnou zodpovědnost za ignorování této výstrahy!!!
Keška se nenachází na výchozích souřadnicích, ale ve vzdálenosti do 3,2 km dle pravidel!
Happy Geocaching!!!