Jsa inspirován četbou díla Poslední paní Hlohovská od Karoliny Světlé, vytvořil jsem tuto mystery keš a umístil ji poblíž místa, z něhož můžete v klidu relaxovat kochajíce se vodním tokem Moravy.
Výchozí souřadnice vás zároveň přivedou na vhodné parkoviště.
Vaším úkolem bude zjistit pravé jméno hraběte Fridštejnského, viz níže ukázka, jeho jméno napsat slovy latinsky a jednotlivým znakům (je jich 16) přiřadit číslo dle pořadí latinské abecedy (použijte sadu s 24 znaky) a souřadnice následně spočítat dle vzorečku.
Pozn.: kontrolní součet hodnot přiřazených 16 znakům jeho jména = 208
Keš naleznete na souřadnicích:
N 49° (H/6) L. (Q/6) (M/5) (B/2)
E 17° (B-N) (C/3). (O-L) (I-E-L) [(G-F)/2]
(…) Avšak panstva, vcházejícího do sálů pyšného paláce, po nichž rozlívalo mnoho set svíček voskových proudy nejlahodnějšího světla, nezůstalo dlouho tajno, proč hrabě František Václav u sebe je shromáždil a za jakou příčinou se v něm zrodila tak neočekávaně touha přátelská.
Vítaje hosti svoje, zaváděl do jich kruhu hraběte Fridštejnského. Byltě to šlechtic as třicetiletý, švihlé postavy, duchaplné tváře i pohledu, nápadně oděvem i chováním jednoduchým od ostatní škrobené, vyšperkované společnosti se lišící. Ale kdožkoli z vrchností těch velmocných a na moc svou tak domýšlivých oči naň uvrhl, poklonil se mu co nejhlouběji a uctivě před ním couvl do pozadí.
Hraběte Fridštejnského patrně nepřekvapovala ni hloubka úklon, ni uctivé se ho stranění; byloť na něm znáti, žeť podobnému chování zvykl. Sám pánům se přibližoval a tu k tomu, tu k onomu přistoupiv, střídavě s nimi se pouštěl do hovoru, mezitím co započala hudba a mladý svět se dal do tance. Zaplítal se do rozmluv velmi živých a zajímavých, snad i důležitých a závažných, neboť jím oslovení brzo se začali v tváři rdíti a batistovými šátky si utírati čela, na nichž jim vyvstával pot napnutím a nesnázemi.
Ba, že nesnázemi, neboť poznali v šlechtici jim předvedeném pod jménem hraběte Fridštejnského (…) Nebylo dnes nikterakž ponejprv, co přibyl (…) zcela neočekávaně a na zapřenou do Prahy, přísně odmítaje každou přednost, každou poctu, postavení jeho náležející, nechtěje za jiného považován býti než zač se vydával, aby, obmýšleje nějaký důležitý v státu obrat, napřed prozkoumal stav věcí, promluvil o něm se znalci, naslouchal veřejnému mínění, vyslechl náhledy různých stran a pak – učinil podle nejlepšího zdání a svědomí, na žádný se neohlížeje odpor (…)
Citace z: Světlá, Karolina: Poslední paní Hlohovská. Praha, nakl. J. Otty 1902, s. 7-8.
Actum urbe regium Olomucensis a. d. V. Kal. Mar. AD MMXXI per Ladislaui Ioanni, manu suae propriae.