Vyškov stává skoro biltema velmocí a i já jsem se rozhodl přispět svojí troškou do mlýna. A pro zpestření biltema mysterkou v Kladenském duchu (a jak se s postupem vegetace ukázalo, tak se mi podařil Slánský podtyp). Kdo znáte Kladensko a jejich keše, tak již jistě tušíte, co vás čeká. A vy ostatní na to přijdete velmi brzy. Každý region je trochu specifický, některý více, některý méně. A Kladno, stejně jako Vyškov, patří mezi regiony rázovité - i když každý trochu jinak.
Keš vás nezavede na významné nebo jinak speciální místo. Jen vás to přivede na místo, kam jsem si jako kluk chodíval hrát na velkého objevitele neprobádaných zemí.
Na výchozích souřadnicích nic nehledejte. Ale souřadnice nejsou zvoleny úplně náhodou. Přivedly by vás k mé lavici ve třídě, kde jsem několik let sedával. Už je to pár let, co jsem chodil na "Purkyňku" a jak to tak bývá, i po letech na řadu z nich rád vzpomínám.
Nejstarší dámou, která mě učila (a nejen mě, ale přede mnou snad i několik generací Vyškováků), byla paní učitelka Pachtová, srdcem i duší Hanačka. V hodinách Českého jazyka nám s vášní popisovala Hanácké zvyky a tradice, jako Velikonoce, posvícení, dožínky, výlovy, Vánoce a další svátky a veselice. Všechny je uměla popsat opravdu neskutečně. Když se nám nechtělo učit, stačilo nenápadně navést řeč na téma Haná a rázem byla z hodiny Českého jazyka hodina Hanáckého národopisectví.
Pan učitel Hanáček - dva roky byl mým třídním učitelem. Učil Občanskou výchovu a byl i naším oddílovým vedoucím. Svůj oddíl vedl ve Skautském duchu a to nás bavilo. Dnes jej občas potkávám na reklamních plakátech.
Paní učitelka Hanzlíková byla mojí třídní učitelkou po p. Hanáčkovi. Učila nás Němčinu a také jsme jí měli na volitelný předmět "Konverzace z NJ" - během těchto hodin nám na videu pouštěla "Alles Gute!". Jo, video bylo výkřikem moderní doby a neuvěřitelný technologický pokrok. Z toho, co mě naučila, jsem čerpal při dalším studiu ještě hodně dlouho po absolvování ZŠ.
Pan učitel Butula, náš tělocvikář. Patnáctistovka na prašném okruhu (6,5 kolečka) byla poměrně nudná, přespolní běh podél potoka Drnůvky už byl zábavnější. No a míčové sporty, ty jsme (samozřejmě) měli snad nejraději. Jen ty lokty spolužáků ragbistů při hraní basketbalu či fotbalu trochu bolely. Ragbisté se občas zapomněli a v zápalu hry zapojovali při jakékoliv míčové hře prvky rugby (a kdo někdy chodil s ragbisty na tělocvik, tak jistě ví, že takový ragbista si umí udělat místo pod košem na klidné zakončení).
Paní učitelka Kummerová nás měla na Hudební výchovu. Překvapivě byla soudná a poznala, že můj zpěv nemá daleko ke zbrani hromadného ničení, tak mě raději zkoušela z hudební teorie, než ze zpěvu.
Pan učitel Peška, jeho hodiny přírodopisu ve mě probudily lásku k přírodě a i díky němu jsem šel studovat obor, kterým se (jak jsem se později dozvěděl) živil i můj pradědeček, prapradědeček, praprapradědeček atd. (kam až matriky sahají). Pro mě, i mé kamarády, to byl oblíbený učitel a rádi jsme mu chodívali pomáhat, když poslední srpnová rána připravoval přírodovědnou laboratoř na další školní rok. Jako kluci jsme byli fascinováni různými vycpanými zvířaty, preparáty a dalšími učebními pomůckami, které se tam nacházely.
Pěstitelské práce pod vedením pánů učitelů Lusky a Crhonka také nelze zapomenout. S klukama jsme se skoro prali o to, kdo bude jezdit s kolečkem na kompost (na rozdíl od střední, kde nikdo s kolečkem na kompost jezdit nechtěl).
Takhle by se dalo vzpomínat ještě dlouho, ale vraťme se raději zpět ke keši. Obtížnost keše je relativní. Pro někoho to může být fakt jednoduché luštění. Pro jiného neluštitelná houbičková Kladensko - Slánská fantasmagorie. Někdo se pro změnu zasekne při dohledávání finálky (strom se tak nějak rozhodl a pěkně jí zamaskoval). Zvážil jsem všechny alternativy hodnocení obtížnosti a nakonec mi to vyšlo (stejně jako kamarádovi) na obtížnost 5. Někdo by mohl říci, že reálnější by byla obtížnost někde okolo jedné a půl, ale pro většinu luštících to bude čistá pětka. Výsledek luštění je ale jednoznačný a principiálně jednoduchý, žádná šifra přes šifru, žádné IT šílenosti.
Pokud si nebudete vědět rady, tak po odlovení bedny rád poradím. A prosím, vracejte keš tam, kde jste jí našli. To, že keš vidíte, ještě neznamená, že jste jí odlovili. Musíte jí sundat, zalogovat a zase vrátit zpět. Při kontrole před publikací jsem zjistil, že matka příroda z umístění udělala Slánskou verzi, takže s bude hodit ostříží zrak (mrška je najednou nějak maskovanější). A rozhodně doporučuji dlouhé kalhoty (zatím tam nevede žádná geodálnice). Parkovat se dá jen pár desítek metrů od finálky.
Děkuji kamarádovi za inspiraci k této keši a za betatest luštění.