KOBER
Kdysi dávno žil ve Slavkovském lese veliký obr, kterého místní obyvatelé nazývali Kober. Kober žil v mohutné věži, kterou obklopoval příkop napuštěný vodou z nedalekého potoka. Příkop byl obehnaný pevnou dřevěnou palisádou.
Jednoho velice krásného dne se Kober rozhlížel ze své věže po širokém okolí. Tu spatřil, jak se k jeho obydlí svižně škrábe silný mládenec ozbrojený loveckým kopím a lukem. Byl to velice statečný muž, kterého však potkalo veliké neštěstí. Jmenoval se Markuš.
Kober byl velice zvědavý na odvážlivce, který se sám vydal doprostřed neobydleného lesa. Schoval se za strom a vyslechl tak příběh, který si nešťastný Markus povídal. Bylo mu mládence líto. Rozhodl se, že Markušovi pomůže. Když se po delším bloudění v lese Markuš unavil, natáhl se na mech a usnul. Kober si nasadil svou kapuci a vyrazil na cestu.
Došel až do francké vesnice, kde měla žít Markušova nevěsta. Tam po ní začal pátrat a brzy se dozvěděl, že se neutopila, ale že ji unesl místní rytíř, pán zdejšího kraje. Kober se vypravil k jeho sídlu, přemohl stráže a dostal se do hradu. V kobce našel nešťastnou a utrápenou Walburgu a osvobodil ji. Pak se oba rychle vraceli do Slavkovského lesa. Markuš si tu mezitím postavil jednoduchou chatrč a v ní, daleko od lidí přebýval.
Když jednou v noci ulehl a spal, zdál se mu sen, že ve své věži na něj čeká obr Kober a jeho milovaná Walburga. Ráno, jakmile se probudil, ho živý sen natolik udivil, že se sebral a zamířil k místům, kde měla stát bájná Koberova věž. Když tam došel, čekala tam na něj jeho milovaná Warburga. Za velkého nadšení se objali a děkovali Koberovi. Pak se odebrali zpět do lesů. Nakonec se vzali a založili osadu, která se ale časem rozrostla na obec. Němečtí obyvatelé jí začali říkat Teschau, česky se později nazývala Těšov.
Obr Kober zůstal dál v lesích. Odměňoval dobré a trestal zlé. Později začaly v oblasti Slavkovského lesa přibývat osady a obr se stáhl hlouběji do lesů, kde ho již dlouho nikdo nepotkal.
Ale….. ne tak docela!
V předvečer štědrého dne jsem se před léty vydal na pátrání po tajemné věži, ve které přebýval obr Kober. Stmívalo se. Pršelo. Nedařilo se mi. Ani po dlouhém hledání jsem nenalezl vůbec nic. Vzdal jsem to a rozhodl jsem se jít domů.
Jenomže, v místě výchozích souřadnic této geocache jsem najednou v dálce uviděl vysokou postavu, jak na mě mává. Bylo mi to divné. V podvečer, v lese, kde jsem za celý den nepotkal živáčka, na mě někdo mává? Co mi chce? I když jsem už byl unavený, vydal jsem se vstříc mávající postavě.
Ta však po pár krocích zmizela. I tak jsem došel na místo, odkud na mě postava mávala. Nebylo po ní ani památky, ale ….. stál jsem uprostřed pozůstatků věže, kde měl Kober svůj hrad.
Možná mi nebudete věřit, ale dávám vám své slovo. Ano, potkal jsem v lese Kobera.
Začátek příběhu naleznete v geocache Markuš.
Vše potřebné pro nalezení geocache Kober naleznete v geocache Markuš a v jejím listingu!
Obrázek nakreslila Majda (Magdalena) 13 let, Cheb
Keš se nalézá přímo v objektu ringval Těšov I.
Elišák z Chebu
Přeji příjemný odlov (a pozdravujte ode mě Kobera)!
Volně převyprávěno z Pověstí Slavkovského lesa.