/Samson a HopTrop, Jasný jak facka/
Žeby? Zeměplacka? Zeměplocha?
Pohleďme… Tam přichází želva, velká A´Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá neochvějně k Osudu. V mozku větším než město probíhají s geologickou pomalostí myšlenky, které se upírají k jedinému – k váze. Většinu váhy samozřejmě tvoří Berillia, Tubul, T´Phon Velký a Jerakeen, čtyři obrovští sloni stojící na krunýři želvy, na jejichž mohutných, hvězdami ožehnutých hřbetech spočívá koláč Světa. Svět je po okrajích lemován třpytivými závěsy dlouhých vodopádů a překlenut nebeskou bání v barvě modři dětských očí.
/T. Pratchett, Barva kouzel, Talpress 1993/
A nebo ještě jiná placka?
Slovo placka má hodně významů:
- Plochý předmět - často hovorově (… spadlo to a je z toho placka…)
- Expresivně plochá krajina. Odborněji bychom tak nazvali otevřené rovinaté krajiny vyznačující se výbornou přehledností (step, centrální otevřené kolektivizované krajiny, puszta,…). Prostě si představte Polabí, ze kterého vyčnívá do dáli většinou tak maximálně věž kostela a nebo vodárna…
- Česká placka – typ klenby často používaný v barokní architektuře
- Rod sleďovitých ryb (Alosa). Žijí v moři, ale vytírají se ve sladkých vodách. Nyní jich velmi ubývá, kvůli silnému znečištění řek, ve kterých se třou. Do rodu patří například placka pomořanská nebo placka skvrnitá.
- (slangově, ve sportu) medaile
- kulatý plochý odznak, často s nějakým poselstvím. Kovový nebo plastový, ze zadní strany opatřený svíracím špendlíkem, kterým ji lze připevnit na oděv, případně tašku. Je to jeden z předmětů, který má sběratelskou hodnotu.
Má zajímavou historii: První klasické kovové placky se špendlíkem byly vyrobeny v USA společností Whitehead & Hoag, 21. července 1896 v New Jersey, původně jako levná alternativa k medailonkům, přívěškům a odznakům. Původní placky o průměru zhruba 25 mm, byly v podstatě trochu vylepšený oděvní knoflík, a také se vyráběly podobně. Proto se dodnes v anglicky mluvících zemích nazývají button-badges (knoflíkové odznaky) nebo pins (špendlíky). V USA jsou jednoduše nazývány buttons (knoflíky). V roce 1896 společnost Whitehead & Hoag vylepšila odznaky výměnou látky za celuloid, a tak vznikly první placky, jak je známe dnes. Tenká celuloidová fólie byla použita k pokrytí papíru a získání matného vzhledu. To znamenalo menší spotřebu kovu při výrobě a také zde již nebyla potřeba pájení nebo šroubování. Jednoduchý mechanický lis byl použit ke stlačení plechu, papíru a celuloidu dohromady. Kovový kruh byl poté připevněn k zadní části placky, aby ji držel pohromadě, opět jednoduchým vlisováním. Nakonec byl na zadní stranu placky připevněn spínací špendlík tak, aby mohla být připíchnuta na oděv. Dnešní výrobci vyrábějí placky stejným způsobem, ale z lehce odlišných materiálů a s bezpečnějším uzavíráním. Zpočátku byly placky používány k propagaci sportovců, herců a politiků. Dávaly se jako reklamní dárek při koupi krabičky cigaret. Také byly rozdávány v Anglii během Búrské války k propagaci politických sdělení jako ‘‘Anglie očekává od každého muže, že splní svou povinnost‘‘. Jedny z prvních placek, které se objevily ve Velké Británii, byly vytvořeny k oslavám diamantového jubilea královny Viktorie v roce 1897. Bylo možné je levně vyrobit, levně koupit a byl to vynikající suvenýr pro takto velkou událost. Dnešní popularita placek se datuje zpětně k šedesátým a sedmdesátým létům dvacátého století, kdy byly používány studenty, hippies a hudebníky jako symbol protestu. John Lennon placky miloval, a od té doby je prostě cool nosit placky. Ale teprve příchod Sex Pistols a punku v roce 1976 udělal z placek nezbytnou součást módního sebevyjádření. V další dekádě lidé po celém světě projevovali svou náklonnost kapelám, hudbě, kultu mládí nebo čemukoliv jinému nošením jedné nebo více placek.
/Mojí první placku jsem si dovezla v létě 1989 jako suvenýr z Anglie, s bílou růží z Yorku. Kde jí je asi konec…/
A nakonec mé dva oblíbené významy:
- placka, neboli placatka – slangově malá tvarovaná lahvička na alkohol (skleněná nebo plechová)
- kompaktní pokrm plochého tvaru z hmoty z obilnin, okopanin nebo zeleniny.
U nás například známé bramborové placky – lokše, bramboráky, různé zeleninové placičky (třeba zelňáky nebo květákové placičky), dříve jako běžná příloha obilné placky,… Ve světě indické čapátí a papadum, mexická tortilla,…
Bramborové placky
základní těsto na bramborové placky se tradičně připravuje z rozstrouhaných nebo prolisovaných uvařených a vychladlých brambor, mouky a trochy soli. Z těsta se vyvalují tenké placky, které se z obou stran opékají bez tuku na čistých plátech kuchyňských kamen, v naší moderní době klidně i na pánvi. Hotové mají typické hnědé puchýřky.
Placky se dříve jedly buď suché nebo se svlažovaly, spařovaly, případně mastily sádlem. Podle krajových zvyklostí si je lidé mazali povidly (švestkovými, hruškovými, jablečnými) nebo potírali makovou nádivkou, nebo prostě sypali mákem. Někde se bramborové placky dosud připravují jako příloha k pečené huse nebo kachně.
Zelňáky
Půl kila hladké mouky prosejeme na vál, přidáme půl kila okapaného kyselého zelí, půl kila sádla (ideálně i se škvarky), zhruba půl litru mléka, sůl, kmín. Uhněteme těsto, vytvarujeme kolečka. Pečeme v troubě na 2000 20-30 minut dozlatova.
Zeleninové placky
můžeme využít zbylé vařené brambory, zeleninu, divokou zeleninu a čerstvé nebo sušené bylinky,… rozsekáme nahrubo, přidáme vajíčko, podle potřeby zahustíme polohrubou moukou nebo strouhankou, okořeníme podle chuti (lze paprika + pepř, nebo dobromysl, tymián, rozmarýn, saturejka,…. nebo kari,…). Smažíme na oleji, necháme okapat na ubrousku. Jsou skvělé teplé, ale dají se vzít i sebou na cestu za keškami 😉
