Vlezeme-li mezi jmelí, vrátíme se těžko celí,

neboť jmelí, věc to jasná, rostlina je cizopasná…

/Kapitán Kid/

---

Bývaly časy, ještě dosti nedávno, kdy se dalo rovnou z nástupiště pozorovat topoly obalené jmelím. Ty tu už nejsou, ale jmelí je tu i jinde hodně.

Asi proto je v tomto kraji těch tematických kešek o jmelí víc. Protože je to tu ve vzduchu. Vlastně v korunách…

---

Jmelí bílé (Viscum album L.)

Je jeden ze skoro 100 druhů rodu. Rod jmelí se řadí buď do čeledi ochmetovité nebo podle jiných zdrojů má svou vlastní čeleď jmelovité, a ještě podle dalších autorů dokonce mezi santalovité. Nemá to jednoduché…

Botanická charakteristika

Jmelí je poloparazitický keřík, to znamená, že od svého hostitele si bere jen vodu a v ní rozpuštěné živiny, ale asimiláty si vytváří sám (protože je zelený; ti úplní a správní paraziti nemají chlorofyl a berou si od hostitele i asimiláty). Některé prameny uvádějí, že jeho látky na oplátku chrání hostitele před chorobami a škůdci. Kořeny jmelí jsou přeměněny na tzv. haustoria, která zarůstají do cévních svazků hostitelské rostliny.

Kmínek je krátký, silný, zpočátku nevětvený, po 2-4 článcích se pravidelně dichotomicky větví. Keřík může dosahovat až 1m v průměru. Listy jsou vstřícné, kožovité, neopadavé, 2-8 cm dlouhé a 0,5-4 cm široké.

Květy jsou drobounké (okvětí do 2mm), jednopohlavné, žlutavé, v 2-5květém vrcholičnatém květenství. Kulovitá nebo hruškovitá/elipsovitá bobule je bílá nebo nažloutlá (odlišení poddruhů), na povrchu lepkavá.

Poddruhy

Poddruhy se odlišují tvarem listu (to je třeba mít trochu v oku), barvou a tvarem bobulí (ale ty nemají vždy) a zejména a nejlépe se určí podle hostitelské rostliny (jsou přesně specializované). Ve střední Evropě roste jmelí na několika druzích jehličnanů a cca 30 druzích listnatých dřevin (lípa, topol, jabloň, hloh, akát, javor, jeřáb, řidčeji i bříza, vrba, slivoň). Někteří autoři uvádějí, že roste i na dubu. Na tom ovšem roste hlavně ochmet a jmelí může parazitovat na něm.

• Jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album) - na listnáčích. Bobule bílé srdcovité, listy „středně“ široké
• Jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum) – na borovici lesní, vzácně i jiných borovicích nebo smrku. Bobule jsou zelenavé eliptické, listy úzce kopinaté.
• Jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis) – Roste na jedli. Bobule jsou zelenavé eliptické, listy podlouhlé – nejširší.

/Květena ČR 5, 1997/

Biologie

Jmelí je dvou- i jednodomá rostlina, je opylováno hmyzem, příp. větrem. Semena šíří drozdovití ptáci. Při epizoochorním šíření (lepkavé bobule jsou přenášeny přichycené na povrchu těla ptáků) byla zjištěna nižší klíčivost, než při endozoochorním (po průchodu trávicím traktem ptáků). Klíčí na světle na kůře dřevin, každý rok přiroste jen 1 článek s 2 listy (na každém vrcholu rostliny).

Rozšíření

Jmelí bílé a jedlové roste v oblastech kontinentální Evropy (bez ostrovů a jižních poloostrovů), borovicové má rozšíření kosmopolitní v mírném pásu.

U nás je jmelí rozšířeno nejvíce ve středních nadmořských výškách, a to ostrůvkovitě. Jsou oblasti, kde prakticky neroste, a jiné, kde jsou s ním stromy obalené.

Tady kolem vidíte hlavně jmelí bílé pravé. Jmelí borovicové roste například na borovicích podél Vltavy za mostem směrem na Příbram ….. Je ho tam hodně a uvidíte ho, když zastavíte a zaostříte zrak do porostu. Pak jde dobře odlišit sivozelená barva borového jehličí a žlutozelená barva rostlin jmelí.

Stanoviště

Kromě zahrad a rozptýlené zeleně (hlavně j. bílé) roste i v lesích, hlavně v bučinách a dubohabrových a dubolipových hájích (J. jedlové) a borech zejména na silikátovém podloží (j. borovicové).

Léčivé účinky

Jmelí obsahuje cholin, acetylcholin, histamin, pryskyřice (obsahující viscotoxin,…), flavonoidy aj. Sbíraly se celé rostliny, v poslední době se ale prokázalo, že léčivé látky jsou obsaženy v listech, ve stoncích prakticky ne.

Používá se na kardiovaskulární onemocnění (odstraňuje vápenaté usazeniny v cévním systému). Při použití na snížení krevního tlaku se doporučuje sbírat v březnu nebo listopadu až prosinci, na jiné indikace je to údajně jedno. Nejvíce se cení jmelí rostoucí na jabloni nebo hlohu, používá se bez plodů.

Varem se účinné látky ničí, používá se proto buď lihová tinktura nebo macerát (výluh zastudena po dobu 8 hodin). Také jako homeopatikum, zde je prý nejlepší jmelí borovicové.

Zajímavé je jmelí svými kancerostatickými účinky – brzdí dělení buněk (použ. lék ISCADOR).

JMELÍ JE MÍRNĚ JEDOVATÉ, PŘI POUŽÍVÁNÍ JE POTŘEBA BÝT VELMI OPATRNÝ!

Historie, pověsti, legendy,… Je jich mnoho, tak aspoň některé…

Snad proto, že jmelí roste tak vysoko v korunách stromů, věřili lidé, že ho posílají samotní bohové. Proto mu již ve starých dobách připisovali zázračnou moc. V bájesloví a mytologii všech starých národů hraje často důležitou roli.

Tradovalo se, že jmelí bylo posvátnou rostlinou Keltů, kteří ho údajně získávali z dubů, odsekáváním zlatými (? možná spíš měděnými?) srpy a chytáním do bílé látky dříve, než se dotklo země… Otázka je, jak to skutečně bylo, protože na dubech roste většinou ochmet (příbuzný jmelí, ale s listy opadavými a bobulemi žlutými, hruškovitého tvaru).

Podle severského eposu Edda byl jinak nezranitelný Baldur (bůh Slunce), syn Odinův, zastřelen šípem ze jmelí.

Řecký spisovatel Plinius popsal sbírání jmelí. Říkal, že Galové pojmenovali jmelí výstižně: “to co vše uzdravuje”. To je rovněž přesný smysl “uileiceadh” a “oilliach”, které jsou chápány jako symboly nesmrtelnosti, životní síly a fyzické obnovy. U starých Řeků ovšem bohyně Persefoné otvírá brány podsvětí právě větévkou jmelí a také Aeneas s ní do podsvětí vstupuje. Z řecké kultury tento symbol převzali i Římané a dávali ho svým mrtvým, aby jim zaručili vlídné přijetí v podsvětí.

Podle další legendy bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl vytesán kříž, na němž zemřel Ježíš Kristus. Strom hanbou seschl do malých keříků a proměnil se v rostlinu, která přináší dobro.

Jmelí bylo používáno také jako amulet proti požáru a také jako univerzální magický klíč, neboť prý otvírá všechny zámky a poskytuje účinnou ochranu proti čárám a kouzlům. Ve Walesu se klade snítka jmelí utrženého o Svatojánské noci v noci pod polštář, aby měl člověk věštebné sny.

Užívání jmelí jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie. Tento zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé stříbrné, zlaté či zelené snítky jmelí připevňují k lustru či dávají do váziček na stůl – jako symbol štěstí. Pokud jste jmelí dostali - jistě vás štěstí v tomto roce nemine, protože štěstí přináší jen jmelí darované. A čím víc má bobulek, tím více ho bude.

Zdroje:

• Kubát K. (1997) in Slavík B. /ed./, Květena ČR 5, Academia, Praha, pp. 470-473
• Moravec J. a kol. (1995), Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení.  Severočeskou přírodou, Příloha 1995, Litoměřice, 2. vydání
• Janča J. a Zentrich J. A. (1995), Herbář léčivých rostlin 2, Eminent, pp. 164-167
• https://botany.cz/cs/viscum-album/
• https://www.bylinkyprovsechny.cz/byliny-kere-stromy/byliny/76-jmeli-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani

Keš:

Vždycky když v Olbramovicích přesedám z rychlíku na osobák a nebo opačně a mám půl hodiny času, říkám si, že bych si něčím zkrátila čekání. Jo, keška by byla ideální… Tak třeba se tu bude někomu hodit. Neočekávejte žádné sofistikované provedení, ale prostě jen rychlý žlutý bod po cestě (koneckonců všichni ho někdy potřebujeme, že?).

Na úvodních souřadnicích najdete tabuli s informacemi. Poslední číslo v levém sloupci textu (tj. úplně dole, nad mapkou) = ABCD.

Finálka:

N 49°3(B+C). (B+C)(B-A)(A+B+D)

E 14°3(A+B).(C+D)C(B+D)

PS:

A pokud jako zábava během čekání nebude keš stačit, doporučuju ještě trochu muziky:

https://www.youtube.com/watch?v=wHvJIynEmy4