Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.)

Proč vás zvu zrovna sem? Vraní oko čtyřlisté je hezká a zajímavá rostlina sama o sobě. Obvykle mívá listy v čtyřčetném přeslenu, jen vzácně více. Na tomto místě se vyskytuje výrazně vyšší podíl rostlin, které jsou pěti- i šestilisté. Pokud jsem dobře hledala, jasné vysvětlení pro tento jev věda nemá. Podobné odchylky od normálního stavu mohou být způsobené buď genetickými změnami (třeba čtyřlístky), nebo možná i vlastnostmi prostředí (významně vhodné nebo nevhodné podmínky, nějaká geologická anomálie,…). A protože jsem člověk zvědavý, pár vícelistých rostlin jsem si odnesla na zahradu a zasadila pod našimi lískami. Kdyby šlo o první případ, rostliny by měly vícelisté zůstat. Kdyby ten druhý, tak by bylo možné oboje…. No a dopadlo to tak, že mé rostliny jsou jen čtyřlisté…. Takže na tomto místě u Martinic asi mají speciální podmínky prostředí, a pro mě je tohle místo citovou záležitostí 😊

Abyste viděli tuto zajímavost, je potřeba přijít v období od dubna do června. Pak vraní oko zatahuje listy a na povrchu už vidět není. V okolí ale rostou další hezké (i když ne vzácné) rostliny, třeba brslen, řeřišnice, zvonek kopřivovitý a ostřice třeslicovitá. Poletuje tu perleťovec stříbropásek, lezou si housenky lišaje vrbkového,… A v sezóně rostou houby 😊.

V sousedství lesa je obora Vranovské údolí, kde je při troše štěstí možno vidět daňky a muflony a nedaleko malebná vesnička Martinice. Ta pochází ze 13. stol. Je tu tvrz ze 13. stol. na kruhovém půdorysu, kostel Nanebevzetí panny Marie z 1.pol. 13.stol., (s barokními úpravami a zařízením), barokní most za vsí z r. 1709, několik drobných  církevních památek a celkově sympatické prostředí.

Ale zpátky k vranímu oku a k tomu, co o něm píšou chytré knihy:

Rod Paris patří do třídy jednoděložných rostlin, do čeledi triliovité (Triliaceae), příp. podle starších taxonomických zdrojů do čeledi liliovité v širokém pojetí (Liliaceae s.l.).

Rod Paris (vraní oko) má asi 24 druhů, které rostou v Evropě a Asii. Na našem území se vyskytuje jen jeden druh rodu Paris – vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.).

Botanická charakteristika

Vraní oko je vytrvalá, (10-) 20-40 cm vysoká bylina s horizontálním plazivým 3-8mm tlustým oddenkem a vzpřímenou nevětvenou jemně rýhovanou lodyhou. Listy jsou široce eliptické či široce obvejčité, (6-)7-14(-16)cm dlouhé a (4-)6-9cm široké, na vrcholu krátce zašpičatělé, s klínovitou bází, lysé, se síťovitou žilnatinou. Uspořádané jsou obvykle v 4četném přeslenu, ale je možné se setkat i s jedinci s listy 3-, 5-, 6-, i 8-mi četnými.

Květ tvoří jediný, obvykle 4-četný, koncový, na stopce dlouhé 2 až 6 cm, za plodu se prodlužuje do 8cm. Okvětní lístky vnější kopinaté, 25-35mm dlouhé, vnitřní čárkovitě trojúhelníkovité, 18-26mm dlouhé. Plod je kulovitá, černomodrá modře ojíněná bobule, 9-12mm v průměru.

Biologie
Kvete v IV až V. Opylováno je hmyzem, šíří se endozoochorně (v trávicím traktu živočichů, kteří bobule pozřeli). Vraní oko je geofyt, tzn. přezimuje ve formě oddenku pod zemí, nadzemní část rostliny odumírá (již od července).

Rozšíření

Původní druh květeny České republiky. V ČR ve středních polohách se vyskytuje roztroušeně, v nižších polohách a na horách vzácněji. Celkově roste v Evropě vyjma nejsevernějších oblastí, na jihu ostrůvkovitě, dále v Malé Asii, na Sibiři po Altaj.

Stanoviště

Roste na čerstvých vlhkých, humózních, hlinitých půdách, zásaditých až slabě kyselých. Ve vlhčích listnatých a smíšených lesích (společenstva sv. Carpinion, Fagion), lužních lesícj (sv.Alnion incanae), suťových lesích (sv. Tilio-Acerion) a křovinách.

Ochrana
Vraní oko čtyřlisté není ohrožené. Nespadá do žádné kategorie ochrany.

Jedovatá rostlina
V celé rostlině, nejvíce však v oddenku a v bobulích, jsou přítomny jedovaté saponiny paristyfnin a paridin, jenž se štěpí v glukózu a paridol. Jde o poměrně prudké jedy, ale v trávicím traktu se špatně vstřebávají. Dále je přítomen asparagin, kyselina citrónová, v semenech tuk, v bobulích červené barvivo.

Otrava se projevuje zvracením, průjmem, bolestmi hlavy, zúžením zorniček. Pak zčervená obličej, zrychluje se tep a člověk má pocit vyschlé sliznice. Bez lékařské pomoci se otrava prohlubuje. Po neklidu a halucinacích nastává apatie a postižený člověk upadá do kómatu.

Přestože je vraní oko silně jedovaté, otravy jím jsou vzácné a nekončívají smrtí, neboť účinné látky se obtížněji vstřebávají. Nejčastěji se otravy objevují u dětí, které mohou zaměnit bobule vraního oka za jiné jedlé plody, stačí jim údajně pozřít 2 bobule. Chuť bobulí je ale víceméně odporná a rostlina nepříjemně zapáchá, takže otravy jsou vzácné. Otrava se léčí výplachem žaludku a podáním absorpčního uhlí.

Zvířata obvykle rostlinu pro nepříjemný zápach i chuť odmítají.

Použití

Extrakt je součást některých homeopatických přípravků, které se používají při závratích, bolestech hlavy nervového původu, migrénách, palpitaci srdce nebo zánětu nosohltanu.

Vraní oko se kdysi využívalo i v lidovém léčitelství, především při poruchách zažívání, čerstvé listy se přikládaly na vředy a rány. Oddenek se používal jako prostředek proti vzteklině, i jako čarovná bylina, která měla pomoci od kouzel a čar lidem poblázněným.

Údajně se dá z bobulí získat červené barvivo.

Původ jména
Většinou se má za to, že latinské rodové jméno je převzato z řecké mytologie. Bobule představuje jablko sváru z báje, ve které Paris soudil spor mezi Athénou, Hérou a Afrodité.

Podle jiného názoru (méně běžného) je jméno Paris odvozeno z latinského par: stejný, podle toho, že rostlina je nápadná svojí pravidelností v počtu listů; quadrifolia: čtyřlisté, podle počtu listů v přeslenu.

Lidové názvy
bradavice, dřevník, neštůvka, švestička, vlčí jahoda, vlčí oko

Pro zajímavost: Vraní oko v Českém herbáři z roku 1899:

Vraní oko (vranovec, Paris quadrifolia) má rovnovážný, oblý oddenek, z něhož pne se lodyha ½—1 st. vysoká; ze semenníku bývá bobule zvící malé třešně. Užití bobule té škodí; obsahujeť omamný jed. Způsobuje dávení a bolesti v žaludku; nať má vůni omamnou; listí způsobuje běhavku; kořen se užívá proti křečím; šťáva listí proti zánětu očí; pro slepice jsou bobule ty jedem.

Štěpánková J. (2010) in Štěpánková J. et al., Květena ČR 8, Academia, Praha, pp. 397-399

Chytrý et al 2010 Katalog biotopů ČR, 2. vydání, AOPK ČR Praha

Moravec J. a kol. (1995), Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Severočeskou přírodou, Příloha 1995, Litoměřice, 2. vydání

Jak na keš:

Na výchozích souřadnicích nenajdete keš, ale ve vhodnou dobu krásný porost vraních ok. Pro kešku musíte o kousek jinam…

Pro FTF, STF a TTF nálezce je v kešce malý dárek.