Rodinnou rezidenci si nechal postavit továrník Karl Sponer. O tom, že stavba ve své době představovala nadstandardní bydlení, svědčí fakt, že stavební plány vily z pera architektů H. Clause a M. Hinträgera otiskl v roce 1877 vídeňský časopis Allgemeine Bauzeitung. Architekti nebyli ve Svitavách žádnými nováčky, podle jejich projektu se stavěla budova sirotčince a chudobince na Ottendorferstraße.
Sponerova vila byla naprojektována s romantickou zahradou v parkové úpravě, jejíž výsledná podoba byla z let 1897 - 1906. Vila v roce 1909 změnila majitele, kterým se stal textilní velkopodnikatel Johann Ettl. Poblíž vyrostly tovární haly komplexu bratří Ettlů. Rodině Ettlů sídlo zůstalo až do konfiskace po skončení druhé světové války. V letech 1952 až 1957 stavba patřila zdejšímu podniku Vigona a od roku 1956 sem bylo přestěhováno sídlo okresního národního výboru a vila se stala majetkem státu. V německém archivu v Göppingenu se dochovaly i vzpomínky rodiny Sponerů. Fasády domů byly vyzdobeny sochami čtyř ročních období, v parku rodina chovala medvědy a na vchodové bráně byla zasazena pamětní deska jako upomínka na vyjednávání příměří v prusko-rakouské válce roku 1866. Deska nakonec posloužila jako střelecký terč vojákům Rudé armády v roce 1945.
V dnešní době v budově sídlí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových - Odloučené pracoviště Svitavy.
Město Svitavy má zájem vilu od státu převzít s cílem přemístit sem základní uměleckou školu z budovy za městským úřadem.
Rozmach textilního průmyslu přinesl městu Svitavy přezdívku západomoravský Manchester.
Příklad tkalcovského řemesla – tkané plátno (mnohonásobně zvětšeno):
Fanun fr zn bpravg, cebgb zvear ancbivz, mnzre fr ivpr an boenmrx, gra fxelin zaburz ivp arm ol fr an ceiav cbuyrq mqnyb.
Něco ke keši: Jedná se o nevyfouklou PET. Při jejím odlovu buďte prosím maximálně obezřetni a ukládejte vždy tam, kde jste ji našli, ať dlouho vydrží. V keši je tužka, ale znáte to, doporučuju mít s sebou vlastní.