Fialový poustevník
GC94C0H
Kraj Oty Pavla skýtá mnoho přírodních krás a divů. Václava Matouška ze srubu pod Týřovem ztvárnil spisovatel v jedné z povídek pod pseudonymem Fialový poustevník. Nebýt této útlé povídky, pravděpodobně by jeho příběh znal jen málokdo. Václav Matoušek žil v souznění s přírodou ve srubu na potoce Oupoři pod hradem Týřov. Jeho obrázky dodnes visí na zdech početných domácností v okolních obcích. Měnil je za mléko, mouku, vajíčka a další potraviny. Hodnota těchto děl se dá jen těžko vyčíslit, neboť nikdo z majitelů obrázků vám je neprodá. Jako samouk se malování naučil u Alfonse Muchy.
Ota Pavel se o Matouškovu osobnost i jeho dílo zajímal, a měl v úmyslu napsat knihu:
„Já Ti začal sbírat materiál na svou novou knihu ‚Fialový poustevník‘… A když jsem po odpolednech začal tu látku sbírat, rostlo mi to pod rukama a já nyní vím, že to musí být má nejkrásnější kniha, jakou už nikdy nenapíši, a že ji musím napsat rychle, dokud mám ještě síly.“
psal Pavel bratru Hugovi v červenci roku 1970. Knihu však dokončit nestihl.
(Foto archiv Pavla Kováře)
Narodil se v Cerhovicích roku 1883. Vyučil se řezbářem. Měl tehdy velkou lásku, dívku, která si nakonec vzala jiného, bohatého selského synka. Od té chvíle Václav Matoušek zahořkl a rozhodl se prodat rodnou chalupu, chtěl do světa, daleko odtud.
Opustil tedy Cerhovice a na několik let se usadil ve Zbirohu. Na Zbirožském zámku jej přijal do svých služeb slavný malíř Alfons Mucha. Nějaký čas pro něj pracoval. Dělal vše, čeho bylo třeba. Od štípání dříví, po přípravu pláten a olejových barev při tvorbě Slovanské epopeje. Neocenitelným přínosem tohoto pobytu byla skutečnost, že se v něm probudil malířský talent. Protože ale stále nemohl zapomenout, musel po několika letech dál.
Vandroval světem dalších pět let a dostal se až do Alp. Na cestách maloval a živil se řezbářstvím, prodejem obrázků i všelijak jinak. Zde také našel inspiraci pro svoji tvorbu.
Jak zjistila paní Milena Zítková ze Zbirohu, vrátil se v polovině dvacátých let do Drozdova, kde dál provozoval řemeslo řezbáře, sledoval přírodní jevy v okolí, sbíral zkameněliny, věnoval se archeologii, studoval rostliny, maloval obrazy. Ani tady však dlouho nevydržel. Svou pouť ukončil pod rozvalinami hradu Týřov, na břehu řeky Berounky.
(Malby Václava Matouška - Jez Čilá a Berounka)
Do těchto končin přišel roku 1932. Bylo mu čtyřicet devět let. Zdejší krajina mu natolik učarovala, že tu zůstal do konce svého života. Miloval přírodu, les, květiny, ryby. Právě tady maloval kouzelné scenérie řeky Berounky, zákoutí Úpořského a Karáskova potoka, Skryjských jezírek.
První obrázek, který zde namaloval, si koupil místní lesník. Obrázek nejen zaplatil, dokonce mu dal svolení k postavení přístřešku. Ten se nejprve podobal stanu, později vyhlížel jako srub. Uvnitř byl velice skromně vybaven. Společnost mu dělaly kočky, které miloval a nedal na ně dopustit. Nazýval je mulišáky. Nikdy nelovil lesní zvěř ani ryby, měl je za své kamarády. Jedl kořínky, houby a různé bobule. Na malých kamínkách si pekl z mouky a vody placky, ochucené lesními plody.
Matoušek se postupně stával součástí přírody. Neměl v lásce turisty, kterých zvláště v letních měsících bylo v okolí hradu Týřova nemálo. S chataři, kteří si postupně postavili několik letních příbytků o kus dál na louce, mluvil jen zřídka, když chtěl. Občas mu někdo z města dovezl barvy a plátno. Zůstalo po něm krom obrázků jen několik vět v památníčku hospodyně ve Skryjích, na jehož stránce rozvoněl fialky. Květiny maloval nejčastěji, když si je objednaly panímámy ve vsi, pro dceru ke svatbě či sobě pro potěchu. Lidé na jeho obrázcích nejsou.
(Malby Václava Matouška - Krajina o žních a Krajina v zimě)
Za nacistické okupace nezahálel. Jen málo známých bylo uvnitř srubu. Návštěvy nemiloval, přesto zde našla úkryt nejedna osoba hledaná německým gestapem. Nikdy o tom nemluvil, považoval to za lidskou a vlasteneckou povinnost. Nebylo divu, že jej ovlivnila idea beztřídní a sociálně spravedlivé společnosti. Po válce se stal členem Komunistické strany.
Ve srubu malíře navštívil v roce 1946 malíř Václav Rabas, který přirovnal malířský styl V. Matouška k impresionismu. Jeho citlivá duše byla hluboce poznamenána rozchodem s jeho děvčetem. O tom se jednou svěřil i spisovateli Karlu Mejstříkovi. Právě tento rozchod s milovanou dívkou byl i příčinou jeho setrvání v tomto kraji. Své lásce Marii hluboko v lese udělal pomník, ke kterému chodíval a nosil květiny. Malování bylo jeho vášní, sám se dostával dál a dál v umění zachytit duši zdejší krajiny. Jeho les mluvil, řeka zpívala, nebe nad zlatými snopy obilí žhnulo.
Václav Matoušek zemřel roku 1948. Když se svou loďkou přejížděl řeku do Týřovic pro mléko, jarní ledy loďku převrátily. Promočený a zkřehlý malíř dostal zápal plic a byl odvezen do rakovnické nemocnice. Z té doslova utekl, šel pěšky ke svým kočkám do srubu pod hradem. Brzy na to zemřel. Smuteční průvod z týřovické školy se ubíral na skryjský hřbitov, kde je ˝fialový˝ poustevník pochován. Na věčnost odešel Fialový poustevník. A proč fialový? Místní chataři tomu rozumí. Bukové lesy mají při jarním rašení listů za ranního a podvečerního oparu fialový nádech. A poustevník Matoušek k této přírodě neodmyslitelně patřil.
Ke keši
|
|
Při tvorbě listingu jsme použili text z multi keše GC7Y3KM , kterou založil kačer qvik. Bohužel se dočkala jen několika nálezců a následně byla archivována. Tato zajímavá osobnost si ale svoji keš jistě zaslouží.
S vyřešením mysterky vám pomohou indicie, které získáte odlovem série labek. K tomu budete potřebovat chytrý telefon se staženou aplikací Adventure Lab, která je k dispozici pro systém Android a iOS.
Čeká vás pět zastávek a u každé správně zodpovězené otázky se dozvíte bonusové číslo. Správná odpověď vám zároveň odemkne postup na další lokaci. Labky vás postupně zavedou nedaleko od míst, kde Václav Matoušek pobýval.
Při odlovu keše buďte nenápadní. Když kolem půjdou mudlové, tak raději počkejte, aby jim úkryt zůstal utajen. Mějte na paměti, že se pohybujete v Národní přírodní rezervaci Týřov. Při hledání krabičky nechoďte mimo vyznačené stezky. Chovejte se tu prosím tak, abyste nenarušovali okolní krajinu, která si stále zachovává své kouzlo. Čísla si můžete zpětně zobrazit ve svých záznamech z deníku. Pak už pro vás jistě nebude problém dosadit do vzorečku.
N 49° 58.ABC E 013° 47.DEA
 
|