Z cyklu Zapomenuté zastávky na Rudné.
Tahle zastávka zdánlivě mezi zapomenuté nepatří. Proč taky, když u ní stále zastavují autobusy a svého odjezdu se tak dočká každý a hned v obou směrech, avšak když se zadíváte na označník, něco tady nesedí. Tahle je totiž svým původním názvem zapomenutá, protože přeci Most mládeže zní po budovatelsku lépe, nežli Horní. Ale o tom to právě je. Ostatně kdo si dnes ještě na ní vzpomene. Sám jsem tohle nevěděl a to mi je Rudná každodenní kulisou mých cest. Ono přejmenovávání čehokoliv má dodnes svá úskalí. Proto třeba Nová huť v Kunčicích je držení se zažitého tím nejlepším příkladem. Na opačné ze stran tohoto je současné prodlužování názvů zastávek o ocásky čtvrtí a tak je nyní zbytečně nutné jít často do zkratek, aby se vůbec vešly, anebo zhušťovat font. Ale zůstaňme na Rudné a u jejího přirozeně aplikovaného umění, které jako jedno z mála má v mých očích smysl a to nejen proto, že tvoří mé vzpomínky. Koneckonců, přiznejme si, že něco takového je doopravdy unikát a že by Ostrava na ně mohla být hrdá, kdyby se chtěla odlišit. Je v nich totiž obsažena cesta města do současnosti. Jen jí v nich chtít uvidět...
Je smutné pozorovat chátrání zastávek tohoto typu bezmála každodenně, tím více to bolí. Jejich jedinečnost plastikami (zde netradičně opouštějícími hmotu zastávky až natolik, že připomínají křídlo a tím jsou fantaziím k rozletu, protože co si pod náměty představit fakt netuším - možná slunce, kdoví) a že se jedná rovnou o ucelený soubor na jedné silnici (některé už bohužel vzaly za své), myslím nemá nikde obdoby. A stejně tak i jejich funkční vlastnosti: v létě stíní, v zimě chrání závětřím. Jejich bytelnost se projevila na bezmála půlstoletí ochrany cestujících, byť některé stojí už jen silou vůle, protože se o ně nikdo nestará; jakoby je dopravní podnik nechával spadnout schválně, aby mohl místo nich zaneřádit město obeskleným polykarbonátovým prefabrikátem, který vůbec nestíní; už jsem pod ním i nejednou zmokl, zatímco pod těmito se mi to ještě nestalo. A navíc nás mnohokráte pobraly pode svou střechu všechny najednou, kdykoliv nebylo jiného zbytí, třeba při poruše autobusu; kromě toho mají svůj styl a proč by vlastně jimi nemohlo mít město svou nezaměnitelnou tvář? Anebo se alespoň o ně náležitě postarat...
Jak na keš: Ačkoliv by se u zastávky našlo míst k ukrytí keše bezpochyby nepřeberně a skutečně několik jsem jich už měl vyhlédnutých, obvyklá potíž města, a sice kolize, často několikeré, mne donutily jí umístit tentokráte o malý kousek dál. Takže drive-in rozhodně nebude, byť silnici se nevzdaluje ani tak; jen si neumím představit, jak byste zrovna tam zastavili. Navíc kdo bude chtít zastávku i navštívit a souřadnice spočítat v jejím příšeří, bude mít od obou doporučených parkování lehce přes dvoukilometrovou procházku. Tak a teď už do díla. Na objektu zastávky (na výchozích souřadnicích) najděte oranžovou cedulku reklamní společnosti s velkým modrým číslem 2755. Je na ní uvedené telefonní číslo ve tvaru ABC DEF GHI. Keš najdete na souřadnicích:
N 49° 47.AG(B+F) E 18° 14.(H+I)ED
Další keše z cyklu:
Nad Porubkou
Polanecká
U Korýtka
Výškovická
Frýdecká
Vratimovská