Pamětní deska
František Sukdol - účastník Pražského povstání
V letošním roce 2020, kdy oslavujeme 75. výročí Pražského povstání a osvobození republiky od německých okupantů, si připomínáme i řadu hrdinů, účastníků 2. odboje, kteří se aktivně podíleli na tehdejších událostech. Jedním z nich byl i pan František Sukdol , přímý účastník květnového povstání v Praze 1945 a poválečný obyvatel města Děčína.
František Sukdol se narodil 11. prosince 1906 ve Štěpánovicích, okres České Budějovice. V době války byl policejním strážmistrem a bydlel v Praze - Michli, Táborská 972. Po vypuknutí Pražského povstání byl mezi prvními, kteří přispěchali na pomoc bojujícímu rozhlasu. Jako spojka velitele povstání generála Karla Kutlvašra se aktivně zúčastnil 7. a 8. května nejtěžších bojů s nacistickou přesilou na barikádách v Biskupcově a Kostkově (nyní Buchovcově) ulici na Žižkově, v okolí „Pražačky“. Za svou aktivní účast v osvobozovacím boji obdržel 15. května 1945 osvědčení od Národního výboru pro Prahu XI-Žižkov spolu s vojenským velitelem československých dobrovolníků – revolučních gard Žižkov osvědčení „Vlast děkuje a nezapomíná“ a pamětní medaili „Bojovník rozhlasu" s registračním číslem 375.
Koncem roku 1945 byl přeložen do Děčína, kde již v hodnosti praporčíka byl od roku 1946 velitelem stanice SNB v Chrochvicích a po povýšení v roce 1948 do hodnosti vrchního strážmistra krátce i velitelem stanice SNB v Podmoklech.
V poválečné době se též aktivně zapojil do veřejného života města. Byl poslancem národního výboru (obdoba dnešního zastupitele) a členem rady města. I přes služební vytížení patřil k hlavním iniciátorům výstavby koupaliště pod zámkem, kde sám pomáhal v rámci tehdy organizovaných brigád.
Kromě služebních a veřejných povinností byl i politicky velmi činný v sociálně demokratické straně. Po příchodu do Děčína obnovoval její činnost a stal se jejím prvním poválečným místopředsedou. I přes osobní kontakty s tehdejším předsedou vlády Zdeňkem Fierlingerem zásadně nesouhlasil se slučovacím sjezdem sociální demokracie a KSČ. Pro tento jeho nesouhlas byl nejdříve vyškrtnut ze seznamů delegátů sjezdu a následně koncem roku 1948 poslán tehdejším ministrem vnitra Václavem Noskem do trvalé výslužby.
Po roce 1948 se sice politicky neangažoval, ale jako aktivní člen Svazu protifašistických bojovníků uskutečnil několik přednášek k 10. výročí Pražského povstání na děčínské jedenáctiletce (dnešní gymnázium) na přání tehdejší ředitelky Aleny Hönigové. Pravidelně se též zúčastňoval (až do roku 1972, kdy se u něj začala naplno projevovat Parkinsonova choroba) vždy 5. května setkání bojovníků o pražský rozhlas, které organizoval jeho kamarád a spolubojovník režisér Miloslav Disman.
Rok 1968 přinesl do jeho života novou naději. Byl oficiálně rehabilitován, rozhodnutí ministra vnitra z roku 1948 bylo prohlášeno za bezdůvodné v rozporu se služebními předpisy s tím, že bylo ovlivněno tehdejší politickou situací. Obdržel finanční satisfakci a byl mu přiznán příplatek k důchodu za odbojářskou činnost. V Děčíně jej tehdy osobně navštívil tehdejší předseda Národního shromáždění ČSSR Josef Smrkovský s jeho velitelem bojů o pražský rozhlas majorem Antonínem Rakoušem. Jejich snaha o navrácení Františka Sukdola do politického života se však neuskutečnila vzhledem k postupující nemoci.
František Sukdol zemřel 14. června 1980, smuteční akt se konal na hřbitově ve Škrabkách a je pohřben v rodinné hrobce v jižních Čechách v Ševětíně.
Zpracoval Mgr. Milan Rozenkranc podle vzpomínek syna ing. Pavla Sukdola a dcery Bc. Hany Novákové za použití rodinných archivních materiálů.
Pamětní deska byla slavnostně odhalena 2. května 2020 za přítomnosti rodinných příslušníků a za účasti plk. Ing. Jaroslava Vodičky, předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Praha a plk. Ing. Pavla Pechého, zástpce ředitele Okresní ředitelství policie Děčín.
POZOR: Keš je přístupná denně od 09,00 hodin do 21,00 hodin /otevřená vrata parkoviště/.