Rád bych Vám ukázal místo, které má svou historii, nyní se však nachází v troskách a je téměř zapomenuté, ale dramatická událost, která se zde odehrála před desítkami let stále obestírá údolí kolem zdejšího mlýna.
Vzpomínka na tragédii samoty U Hájků
Před nedávnem si místní pamětníci, kterých ale stále ubývá, připomněli již 40 let od chvíle, kdy tragicky vyhasl život dvou jejich spoluobčanů – otce a syna Hájkových ze Slabec. Téměř už do věčného zapomnění odpluly zkazky a příběhy ze starých mlýnů, co dříve snad na každém větším potoce „vyklepávaly“ svou nekonečnou píseň. A podobný osud časem potkal i samotu čp. 29, podle poslední obývající rodiny zvanou U Hájků. Stavení se připomíná již před rokem 1789 mlynářem Františkem Antošem a po roce 1813 Jakubem Mužíkem. Ve druhé polovině 19. století tu žil mlynář Josef Relich se ženou Barborou, rozenou Hájkovou z Otročína čp. 14 a jejich syn František s manželkou Boženou, dcerou Františka Matějovského z Hracholusk čp. 2 a syny Adolfem, Josefem a dcerou Helenou. Pan Josef Hájek ovdověl, dcera Slávka se vdala a odstěhovala a syn Milan tak zůstal s tatínkem sám. Neměli snadný život. Hospodářova náročná služba v družstevní živočišné výrobě a zvláště zimní cesty za denními povinnostmi alespoň „vyvažoval“ božský klid, prostý třeba jen možných sousedských sporů či ruchu živé vsi. Pro neznalého idyla. Milan (*1950) se vyučil truhlářem a pracoval pak v Okresním průmyslovém podniku v Rakovníku. Na jedné z rekreací se seznámil se starší ženou odněkud z pohraničí a k sobě a tátovi na samotu ji přistěhoval. Ale to jsem těžkým kolem dějin otočil snad až příliš rychle kupředu. Sedím na vysoké kazatelně a s dechem opožděných „ledových mužů“, které nastávající dvacátá šestá květnová noc roku 1977 teprve teď probouzí, se více choulím do teplého kabátu a s myšlenkami o zítřejších pracovních povinnostech stále nemohu přijít na to, proč v tom kouzlu dřímajícího lesa jsou všechny ty pozemské starosti nějak i příjemnější a snáze řešitelné. S pár set metrů vzdáleného mlýna se každou chvíli ozývá Hájkův vlčák a mezi jeho „hlášením“ je takové ticho, že slyším hodiny z věže slabeckého kostela, odbíjející desátou. Úplňkový měsíc, pomalu vstávající ze svého denního lože nad temnými hřbety Bílého kamene se ale zatím jen tak protahuje, loudá a nemá příliš naspěch. A netuší, že toto údolí již brzy naplní proudem stříbrných slzí – věčným světlem památky posledního místa rodu Hájků ve Slabcích. Pan Karel Mužík, dlouholetý velitel sboru a okrsku dobrovolných hasičů ve Slabcích, držitel mimo jiné i Čestné medaile Hasičského záchranného sboru ČR, na tuto, snad už poslední (mimo neštěstí dvou myslivců z 30. června 1962, uvedené i ve zpravodaji městyse č. 3 z roku 2012) zcela mimořádnou událost našeho kraje, později vzpomínal: „Navečer 15. března 1978 jsem z vrátnice družstva dostal zprávu, kterou tam nahlásil Vráťa Šnobl, že u Hájků hoří. Uvažovali jsme, že se tam mohly nějakou neopatrností vznítit zásoby pohonných hmot, které měli Hájkovi k pohonu výkonného agregátu doma uskladněny. Ale jak krutě jsme se mýlili. Kousek před stavením nám vběhla do cesty malá holčička a prosila, ať ji schováme a dál nejezdíme, že se tam střílí. O chvíli později přiběhla její matka a zoufalá vysvětlovala, že manžel, od kterého i s dcerkou odešla, si pro obě přijel. Ve vzniklé hádce a následné potyčce Milana a jeho otce zastřelil a usedlost zapálil. Nevěděli jsme, jestli se tu zákeřný střelec dosud skrývá, museli jsme jít hasit. Dvojnásobný vrah a žhář už byl naštěstí pryč. K útěku ani nepoužil své auto zaparkované nedaleko areálu zemědělského družstva, snad si ani takový konec nepředstavoval, a na kole, které až v Pavlíkově u někoho sebral, odjel na nádraží v Lužné, kde byl příslušníky Veřejné bezpečnosti dopaden. Co jsem později slyšel, byl odsouzen na dvacet let. Povídalo se, že pro jeho snad polehčující okolnost, mimo udávaného rozvratu rodiny, vypovídal i nález nepřihlášené malorážky, kterou mu prý Milan vyhrožoval. Ale nešťastní Hájkové už mluvit nemohli...
(článek ze zpravodaje městyse Slabce)
Na výchozích souřadnicích této jednoduché multi je kříž, kde naleznete datum, měsíc odpovídá hodnotě A.
Během druhého zastavení nemůžete minout borovici označenou trojcifernou číslicí BCD.
Poslední stage Vás zavede před kaskády, v horní řadě té vzdálenější se nachází E kusů opracovaného kamene.
Final - pozor změna od 07-01-2023 !
N 49° 59.(E-BxDxB)(E/C-AxA)(AxBxD-A-E)
E 13° 43.(E/A+C-B)(BxD-A)(E-BxA-D)
Kontrolní součet všech číslic výsledných souřadnic je 55.
Keš se nachází mimo objekt mlýna, přesto dbejte zvýšené opatrnosti ať nikam nespadnete. Místo úkrytu uveďte do původního stavu.
Po odlovu doporučuji pokračovat až k Berounce, buďto doprava a zpět do obce Slabce údolím modřejovického potoka anebo doleva, dále podél směru toku řeky a nazpět přes Šlovice a Újezdec po zelené turistické trase.
Přeji pohodové putování a šťastný návrat do vašich domovů.
