Josef Bublík
V Bánově u Uherského Brodu se 12. února 1920 narodil československý voják a vlastenec, člen paraskupiny Bioscop – Josef Bublík. Otec Alois Bublík (1880-1964), bývalý legionář, pracoval jako dělník v kamenolomu. Maminka Žofie (1892-1975), rozená Polanská, byla v domácnosti. Měl celkem pět sourozenců. Absolvoval zde 5 tříd obecní školy. Ve škole se mu dařilo, byl brán za jedničkáře.
Vstoupil do Těl. jednoty Orel (už jako septimán byl náčelníkem Orla v Bánově) a pomáhal v místním kostele. Proto mu místní farář pomohl a v roce 1931, když začal studovat na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, mu hradil studia. Zde zůstal jen jeden rok. V roce 1932 nastupuje na reálné gymnázium v Uherském Brodě, na kterém v roce 1939 maturoval. Dle dochovaných třídních výkazů z něj ... zde bych nechal trošku tajemného pláště historie. 13. 6. 1939 složil zkoušky z dospělosti: vlastivěda, latina, francouzština, fyzika.
Tady se dostáváme k jednomu nejasnému místu jeho života. Co dělal, od 13. 6. 1939 do 28. 12. 1939, než odešel z vlasti? Všude se udává, že šel studovat na univerzitu do Brna. Ale žádný důkaz o tom není. Nikde není uvedeno, že by se někde zapsal.
Doloženo je to, že dne 24. 8. 1939 nastupuje jako dělník na stavbu Baťovy železnice. Byl ubytován v pracovním táboře Lutonina a přidělen k výkopovým pracem. Zde pracoval jen do 22. 9. 1939. Důvod odchodu – na vlastní žádost, bude si hledat místo.
V záznamech Orla se udává, že pracoval na silnicích bánovského okrsku.
Jisté je, že rodina nebyla moc majetná a studia na vysoké škole v Brně přece jen něco stojí. Proto usuzuji, že chtěl rok pracovat, aby pomohl rodině a našetřil si na školu.
Na Štědrý den roku 1939 doma řekl, co má v plánu. Otec mu to rozmlouval. Jako legionář a voják z Velké války věděl, co je válka a co může přinést. Být to na otci, jeho dvacetiletý syn by v žádném případě nikdy nikam bojovat neodešel. Však mu to také několikrát zdůrazňoval, když uslyšel jeho rozhodnutí, že chce jít "pomoci vyhnat okupanty ze země". Jenže syn byl neoblomný.
Dochované hlášení četnické stanice hovoří, že doma nahlásil, že se jde ucházet o práci v pojišťovně Star. Na sobě měl černé pánské šaty se šedými proužky, černý klobouk, černý dlouhý kabát a černé šněrovací střevíce
A tak Josef v doprovodu Jaroslava Bublíka, Františka Volného a Josefa Horňáka opouští vlast a přes Slovensko a balkánskou cestou se dostává do Francie.
V Agde byl 25. 2. 1940 prezentován do československého zahraničního vojska a zařazen k 2. pěšímu pluku. Bojů o Francii se nezúčastnil.
Po pádu Francie byl evakuován do Anglie. Tam byl zařazen k 1. pěšímu praporu. 1. dubna 1941 byl povýšen na desátníka aspiranta. Dobrovolně se přihlásil do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 15. srpna do 7. listopadu 1941 absolvoval základní sabotážní kurz, parakurz a kurz průmyslové sabotáže. Byl zařazen do výsadkové skupiny Bioscop, které velel rotný Bohuslav Kouba. Dalším členem skupiny byl Jan Hrubý.
První pokus dostat se do vlasti proběhl dne 25. 4. 1942. Na palubě byla paraskupina Bivouac a paraskupina Bioscop. Startují ve 20:55 minut. Bohužel pro špatné počasí byl výsadek zrušen a letadlo se vrátilo. Druhý pokus nastal dne 27. dubna 1942. Zde se k oběma paraskupinám přidává Oldřich Dvořák. Paraskupina Steel. 28. dubna 1942 jsou všichni vysazeni u osady Požáry na Křivoklátsku.
Tady se rozdělí. Kouba a jeho podřízení jdou vlastním směrem. Členové paraskupin Bivouac a Steel jdou spolu. A zde už se dostáváme do míst, kde narazíme na nejasnosti, chyby ve výpovědích a nedostatek důkazů.
Nevíme, co se dělo prvních pár dní. Zda první noc jsou u paní Čechové a druhý den jedou na Moravu, nebo jedou na Moravu hned 28. 4.?
Není jasné, jak se napojí na domácí odboj. Zda po seskoku jdou do Slaného a přes kontakt zde se na něj napojí? Zda při procházce Prahou 28. 4. 1942 náhodně potkají Opálku? A je s nimi ještě v té době jejich velitel Kouba?
Velitel Bohuslav Kouba určitě zůstal v Praze a Josef Bublík a Jan Hrubý jedou na Moravu na kontaktní adresy. Jisté je, že přespávají v hotelu Vraný ve Starém městě u Uherského Hradiště.
I pak panuje dost nejasností. Lidé si nepamatují, kdy přesně u nich dva neznámí cizinci zaklepali.
Nevíme, zda jsou opravdu oba svědci při zatčení Zapletala a útěku Pospíšila. Ani zda Jan Hrubý navštíví rodné Kunovice a Josef Bublík svůj rodný Bánov. Víme, že po selhání adres u Uherského Hradiště, jedou na adresu do Brna. Zde taky neuspějí, proto se vrací do Prahy. Není jasné, zda už vědí, kam jít, nebo doufají, že se to vyřeší až na místě.
Gestapo má o nich brzy informace, protože se mu podaří zatknout člena skupiny Bivouac Libora Zapletala.
Po návratu z Moravy jsou ubytováni u paní Čechové, dnes Pecháčkova ulice v Praze. Mají zákaz chodit ven. Existuje ale svědectví, že se Josef Bublík ven dostal, a to na několik dnů, do své rodné obce. 7. května se setkal se strýcem Josefem Uherkem. Byl to od něj risk. Gestapo už po nich jde, právě s pomocí Zapletala se snaží Josefa Bublíka vypátrat přímo doma. Zapletal ale při návštěvě Bublíkovy rodiny naopak všechny varuje.
Po návratu od rodiny bydlel u paní Čechové až do 11. května. Přesný důvod jeho přesunu není znám, ale v poválečné zprávě k operaci Bioscop se uvádí, že na žádost paní Čechové. Bublík začal koketovat s její neteří.
Od 11. května až do 16. května je Josef Bublík, a asi několik dní i Jan Hrubý, ubytovaný v Brně u pana Haluzického. 16. května je Bublík s parťákem zase v Praze. Tentokrát se skrývají u manželů Sahánkových, dnes Václavkova ulice.
V den atentátu byli oba v bytě. Z reakce bylo znát, že do příprav nejsou zapojeni. 27. května provedou Němci prohlídku bytu. Josef s Janem vylezou z okna na parapet. Naštěstí šťára Němců není důkladná a nenajdou je.
Bohužel, hromada kontrol a uzavření města, má za důsledek, že místo úniku na venkov a na Moravu je rozhodnuto soustředit všechny výsadkáře na bezpečném místě: v kryptě v kostele svatých Cyrila a Metoděje. Je 30. 5. 1942.
Zde ve společnosti šesti kamarádů čeká až do osudného 18. června 1942.
Toho dne měl Josef Bublík, Jan Kubiš a Adolf Opálka hlídku na kůru kostela.
Ve 4:10 začali Němci kostel obkličovat, k úplnému uzavření došlo po 4:25. První výpad začal ve 4:15. Nejdříve první útočný oddíl, sestávající z asi 15 úředníků gestapa a esesmanů prohledal byt kostelníka, odkud pak vnikl do samotného kostela. Opálka, Kubiš a Bublík záhy zahájili palbu. První výpad se nacistům nezdařil, měli dva lehce zraněné a nedokázali proniknout na emporu. Němci krátce nato začali do kostela střílet i z oken okolních budov, ale tato palba byla velmi brzy zastavena, neboť tím ohrožovali především vlastní lidi. Následovala vleklá přestřelka, kdy se parašutisté sporadickými výstřely bránili masivní palbě a vrhání granátů ze strany Němců. Útočníci nemohli vzhledem k omezenému prostoru plně využít svou početní převahu a oddíly, jež proti parašutistům posílali, čítaly maximálně do 20 členů. Odpor parašutistů byl zlomen až po dvou hodinách, kdy jim došly náboje. Opálka použil jed a ještě se zastřelil. Kubiš vykrvácel na četná zranění.
Josef Bublík použil poslední náboj pro sebe. Nezemřel. Protože gestapo chtělo všechny živé, nechalo jej převést do lazaretu SS. Cestou vykrvácel a naštěstí tak nepadl do rukou gestapa živý.
Boj o kostel prozatím skončil. V kryptě jsou potichu ještě čtyři parašutisté. Těla obránců kůru jsou v řadě na ulici před kostelem.
Němci náhodou zjistí, že se v kostele schovávají další obránci a začne boj o kryptu. Po dalších čtyřech hodinách odporu leží obránci krypty vedle svých kamarádů z kostela.
Těla padlých hrdinů poté gestapáci odvezli do německého Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky v tehdejší Presslově, nynější Studničkově ulici, kde ve dnech 23. – 26. června proběhly pitvy. Těla byla poté zbavena hlav a pohřbena do utajeného hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově, kde se nalézají dodnes. Z hlav Švarce, Opálky, Bublíka, Valčíka a Hrubého byly vypreparovány lebky, zatímco hlavy Gabčíka a Kubiše byly zachovány v konzervačním roztoku. Před koncem války je gestapáci zpopelnili v krematoriu Strašnice.
Nenaplnila se tak slova Bublíkova strýce Josefa Uherky, který po válce vzpomínal na to, jak se v květnu 1942 potkal s Josefem Bublíkem a na okraji Bánova mu povídal: "Až to všecko skončí, budeme tě tu, Jožko, ve slavobráně vítat jako národního hrdinu“.
Josefa Bublíka už doma v Bánově nikdy vítat nemohli. Přesto na něj dodnes vzpomínají. A aby na něj nezapomněly ani příští generace, rozhodli se pro významné gesto - pojmenovali po něm místní školu.
Hrdinovi je věnován i pamětný kámen na nároží Resslovy a Václavské ulice čp. 308/22, který se nachází na místě, kam bylo položeno tělo parašutisty poté, co bylo vyvlečeno po poslední bitvě z kostela sv Cyrila a Metoděje
1. prosince 1945 byl povýšen do hodnosti poručíka pěchoty v záloze.
17. června 1948 byl povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty.
30. června 2002 byl povýšen do hodnosti podplukovníka v záloze.
Vyznamenání
1944 - Čs. vojenská Pamětní (F-VB) medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
1945 - Čs. válečný kříž 1939
1946 - druhý Československý válečný kříž 1939
1949 - Zlatá hvězda Československého vojenského řádu Za svobodu
1968 - Řád rudé zástavy
2010 - CZE State Defence Cross.svg Kříž obrany státu ministra obrany České republiky
Zdroj: wiki, vlastní bádání autora projektu Geo Výzva - didius.falco, kniha Jan Hrubý autora Jiřího Demla a kniha Sedmý z Resslovy ulice autora Jána Chovance.
Ke keši
Na výchozích souřadnicích stojí Základní škola Josefa Bublíka. Vedle hlavního vchodu je pamětní deska věnovaná Josefu Bublíkovi.
A = počet písmen ve třetím slově ve čtvrtém řádku textu
B = počet písmen v prvním slově v jedenáctém řádku textu
C = počet písmen ve čtvrtém slově v sedmém řádku textu
Stage 2: dům č.p. 309 - rodný dům Josefa Bublíka. Na silnici před vchodem do domu je kovový poklop vodovodního řadu.
D = počet písmen V na poklopu
E = počet písmen N na poklopu
F = počet písmen O + počet písmen A na poklopu
Finální souřadnice: N 48°58.ABC E 017°43.DEF
V KEŠI NENÍ TUŽKA!
