Budete-li se procházet po hůreckých lesích, můžete se Vám stát, že narazíte na hluboké jámy, které jsou dle historiků pozůstatkem středověké těžby železné rudy. Učenci však mají pravdu jen částečně. Mezi místními se již po generace předávají příběhy o tom, že se zde dávno předtím, než na vrcholu Žďár vyrostlo keltské hradiště, usadili trpasličí kovkopové.
Tito skuteční mistři svého řemesla nalezli ve zdejších skalách bohaté žíly zlata a stříbra. Další a další trpaslíci přicházeli ze širokého okolí s krumpáčem přes rameno zkusit své štěstí a zbohatnout. Dlouho však lesklé tajemství nezůstalo pouze mezi trpaslíky. Také k lidem se dostaly zvěsti o údolí ukrytém mezi kopci, kde se dá zbohatnout. 
Trpaslíci zpočátku své štoly urputně bránili, bylo jim však jasné, že náporu vysokých lidí, posedlých zlatou horečkou, nemohou dlouho vzdorovat. Rozhodli se odejít. Co mohli to pobrali a zbytek pečlivě ukryli v místních nepřístupných skalách a uzavřeli dveřmi jež dokáží otevřít pouze trpaslíci.
Dnes dávnou přítomnost trpasličích mistrů připomínají jen ony hluboké jámy a dvě zkřížená kladiva ve znaku Hůrek.
Ukryté poklady dodnes nikdo nenašel. Vypráví se, že ten, kdo by chtěl skryté dveře najít, musí nalézt dva vousaté strážce. K nim se na hlídce posadit, ulevit bolavým nohám a dříve než bude mít vous jak oni, poklad jistě najde.
Ke keši:
Na výchozích souřadnicích najdete cestu dál ke keši. Pořádně se rozhledněte a Hůrky Vám napoví, kde hledat finále.
Prosíme kačery, aby udržovali v okolí keše pořádek a aby schránku vraceli pečlivě zpět na místo.