CHRAMOSTEJL Mystery Cache

Proč zrovna takováto keš, proč CHRAMOSTEJL a proč ta zhaslá svíčka v listingu?
Vysvětlením vám bude můj zážitek z jednoho mého výletu.

Inu, bylo to tak...
Jak to často v mém případě bývá, na jedné z procházek jsem zcela náhodou sešel z cesty a po nějaké době kochání se přírodou i nepřírodou spočinul můj zrak na něčem, co nikdo nikdy neměl spatřit. Zde bych mohl napsat, co jsem spatřil a tím popis mého dobrodružství ukončit. To bych byl ale velmi stručný. Jelikož nejsem sobec a vím, že kačeři rádi čtou listingy a všechny možné popisky včetně všech logů, co jsou u keše, udělám si čas a svůj zážitek popravdě napíšu tak, jak se odehrál. Určitě všechny zajímá, jak se vše semlelo, proč si to tedy nechávat jen pro sebe. Takže pěkně od začátku, popořádku. Jak již víte, na jedné z mých procházek jsem spatřil něco… Něco velice podezřelého. Zprvu jsem myslel, že jde o spící nebo uhynulé zvíře a vůbec jsem neměl v plánu tuto zvěřinu jakkoliv zkoumat. Ale jistě každý z vás někdy zažil ten velice zvláštní pocit… pocit, který se opravdu špatně vysvětluje. Pocit, který vás nenechá v klidu a nutí vás myslet na věci, na které nechcete. Nutí vás dělat to, co byste normálně nedělali. Odešel jsem z místa, kde jsem zahlédl TO… a snažil jsem se najít dostatečně pevný a dlouhý klacek… Po chvilce nalézám vhodnou větev. Dlouhou a snad i pevnou. Takto vybaven se vracím zpět na to… místo. Ano, ještě to tam je. Ve skrytu duše jsem si přál, aby to mezi tím, co jsem byl pryč, zmizelo, uteklo… Ten pocit mě ale pořád nutil záhadu prozkoumat. Z dálky, protože co kdyby to po probuzení v sebeobraně vystartovalo rovnou na mě, se natahuji a snažím šťouchnout do toho nebohého chlupatého zvířete. Nic. Neprobudilo se. Taky ani nemohlo, nedosáhl jsem na něj. Popojdu blíže a znovu se natahuji a… a… a podařilo se. Dosáhl jsem… Ale pořád jsem byl dost daleko na to, abych do něj pořádně dloubl. Popocházím ještě blíže, klackem jsem mu zajel mezi žebra a pořádně jsem píchl. Nic se nestalo. To je podezřelé. Buď tak tvrdě spí, nebo… je TO mrtvé. Ale ten pocit, ten mě nenechal v klidu a musel jsem své “poslání” dokončit. Popošel jsem ještě o kousek blíž a tentokrát jsem jej dloubl tak, že na mě tvor vystartoval. Okamžitě pouštím větev a jak se říká, beru nohy na ramena a utíkám a utíkám, co to jen jde. V tu chvíli by i Usain Bolt jen tiše záviděl, jakou rychlostí jsem byl schopen běžet. Dokonce se zde přiznám, lekl jsem se tak, že jsem si málem i upustil ventilkem… Po chvíli zjišťuji, že už vlastně běžím sám. Zastavuji, poslouchám. Nic, ticho. Jen mírný větřík se s tichým ševelením proplétá v listí korun stromů. Srdce mi buší jako když zvoní největší český zvon Zikmund z katedrály sv. Víta. Funím jako po porodu šesterčat. Jinak je ale všude okolo klid. Naštěstí se zdá, že je vše v pořádku. I ventilek vše udržel…, ale ten pocit, ten zatrolený pocit, ten mě zase nutil se vrátit. Nevím, proč to dělám, ale vracím se. Po chvilce jsem zpět u místa, odkud jsem vyběhl. Tentokrát to zvíře… nebo co to vlastně je, vidím už z dálky. Je mrtvé? Nebo je raněné a nemělo tolik sil se za mnou vydat s úmyslem mě sežrat…? Chvíli chlupaté stvoření sleduji. Nic se neděje. Nehýbe se. Dokonce se zdá, že ani nedýchá. Zvedám mnou odhozenou větev a lámu ji, aby byla kratší, a kdyby něco… abych byl mrštnější. Odvažuji se tentokrát přiblížit až k němu. Zblízka do toho dloubám. Nic, žádný pohyb, žádný zvuk. Ještě párkrát do něj pořádně dloubnu. Je to opravdu mrtvé. Jak se říká, jeho svíčka zhasla a život vyhasl. Pokouším se TO otočit a v tom jsem zahlédl… Obličej…? Ano je to obličej. Nebo abych byl přesnější a neshazoval tento můj zážitek, co zde popisuji nějakou lží, zahlédl jsem to, co kdysi bývalo obličejem. No, v tu chvíli se mi zatočila hlava, podlomila kolena, zabalancoval jsem a málem upadl. Musel jsem se posadit a uklidnit. Po chvilce se zase pln sil znovu pokouším toho tvora prozkoumat. V hlavě mi létají doslova sci-fi myšlenky. Je to UFO..., KLINGON..., nebo snad nějaký doposud přežívající válečný, genetický, NACISTICKÝ POKUS doktora Josefa Mengeleho…? Ale to jsou jen mé bujné myšlenky a vše se musí ověřit. No jo, ověřit, ale jak a kde? Musím tento nález oznámit úřadům, ty ho ověří a mrtvolku nějak zajistí. Ale mě potom bude čekat kdovíco. Pokud je to nějaké UFO, ještě mě jako svědka odvezou a umlčí… No, myšlenky jsem měl opravdu strašné. Rozhodl jsem se zavolat dobrému známému veterináři, jistě to prohlédne odborným zrakem a mně se přece jen trošku uleví, že v tom nejsem sám. Poté, co veterináři do telefonu popíšu, o co jde, tak úplně “okatě” slyším jeho pobavený hlas a že nikam nejede. Nakonec však přece jen na mé urputné, neodbytné naléhání dá a během chvilky je na místě. S velkými díky jej vítám. On však svůj hněv moc neskrývá a ještě si ze mě tropí legraci. Přivedu ho k objevené mrtvolce a tu on přestává žertovat a na můj účet vtipkovat. Začne se sklánět a jen tak se na to dívá. V jeho tváři pozoruji zvláštní výraz. Něco jako… Co to je? Co to před ním asi leží? Co to může být? Po chvíli se narovná a vytáhne si z kapsy lékařské gumové rukavice a nasadí si je. Tentokrát se nad neznámým tělem shýbáme oba. Jeho myšlenky, asi aniž by chtěl, vychází z jeho úst a já je tak mohu poslouchat. Mrtvolku prohlíží a kroutí (svou) hlavou a několikrát dokola opakuje: „To jsem jelen… To jsem ještě neviděl… Totok… To jsem jelen… Co to… No to, to, to… No, no, no…”. A tak pořád dokola a podobně. Následně se zvedne, říká, že si musí zavolat a jde ode mě dál. Dlouho volá, dlouho. Nevím komu, a ani nevím, co. Vidím jen, že se chytá za hlavu, rozhazuje rukou do všech stran jako nějaká špatně vedená loutka, kroutí hlavou, a tak pořád dokola. Nakonec se přece jen ke mně vrací. Celý červený. Možná z rozčilení, možná studem, nevím… Tentokrát se v tichosti sehne k mrtvole a opět kroutí hlavou. Po celkem dlouhé chvíli mlčení se narovná a s pohledem zaraženým do země řekne: „CHRAMOSTEJL, je to CHRAMOSTEJL. Je to CHRAMOSTEJL, CHRAMOSTEJL…”. A odchází bez rozloučení pryč. Už jen z dálky potichu slyším: „ONI EXISTUJÍ, JE TO CHRAMOSTEJL…“ Nevím, co je CHRAMOSTEJL. Sehnu se nad mrtvolku a ještě si ji prohlížím. Potom chramostejla opatrně chytím a položím na své místo. Na místo, kde byl. Ještě se na něj dívám a najednou zjišťuji, že ten zvláštní pocit, ten co mě tak nutil se zde podívat, nutil mě to tu prozkoumat a potom i vypátrat to, co to tu leží, ten už nemám. Najednou jsem úplně klidný a šťastný. Hned jak přijdu domů, sedám k internetu a snažím se najít to slovo. Jak ho jen ten pan doktor říkal? CHRAMOSTEJL. No, moc jsem se toho z internetu nedozvěděl. Po čase se na to místo vracím a zjišťuji, že mrtvolka nepodléhá vlivům času a je pořád stejná (zatím). Proto mě napadla taková, možná trošku zvláštní myšlenka. V Rusku, v Moskvě, na Rudém náměstí, je Leninovo mauzoleum, a když se na “nesmrtelného”, údajně hibernujícího Lenina všichni chodili dívat, co tak udělat něco podobného i zde. Takové naše malé, české, CHRAMOSTEJLÍ MAUZOLEUM. Ale pozor! Ten, kdo chtěl vidět mrtvolu nesmrtelného Lenina, musel zaplatit a vystát dlóóuhou frontu. Zde se platit nemusí a fronty nepředpokládám. Ovšem zadarmo to také nebude. Vstupenku nebudete platit žádnou měnou. Platbou za vstupenku vám bude pouze čas, který investujete k tomu, abyste vstupenku mohli získat. Tak, jako k penězům někteří přijdou snadno a rychle a jiní mají problém, tak to zřejmě bude i zde. Zatímco jedni snadno a rychle zjistí, co mají, pro druhé to může být problém.

POHÁDKA O CHRAMOSTEJLOVI

Kdo, nebo co, byl teda CHRAMOSTEJL?
Zde se setkáme se dvěma názorovými tábory.
Oba se shodují, že jde o mýtickou postavu, která se chová jako šotek zlodějíček.
V čem se tyto tábory rozcházejí, je vzhled CHRAMOSTEJLA.
Jedni tvrdí, že je postavou podobný malému trpaslíkovi, či přesněji skřítkovi.
Podobou připomíná něco mezi dítětem a zvířetem.
Druzí tvrdí, že má vyloženě jen zvířecí podobu. Údajně by tato podoba měla být ptačí.

Vaším úkolem je zjistit jedno jediné správné slovo, které vložíte do ověřovače a ihned se dozvíte, zda je to to pravé, správné. Pokud ano, za odměnu vám bude vyzrazeno místo, Chramostejlova posledního odpočinku.

Jelikož rok utekl jako voda a a_d_a_m_s zase získal další narozeninový zářez
do kyje svého života, rozhodl jsem se mu k této příležitosti vytvořit tuto keš.
Tož Adame, všecko nejlepší.

Prosím, nenahrávejte ke svým logům fotografie Chramostejla!
To, abyste nezkazili moment “překvapení” dalším návštěvníkům.

Myslete na to, ať tato keš dělá co nejdéle radost i ostatním návštěvníkům mauzolea a proto se nesnažte lozit za Chramostejlem do vnitřku rakve (což se dosti často děje). Zbytečně se tam tak dostává mokro a bláto, které způsobuje v tomo prostředí ještě lepší podmínky k plesnivění.