Milý kačere, vítej na začátku cesty k hledání pokladu Církve československé husitské v Radotíně. Doufáme, že se Ti cesta za pokladem bude líbit a přejeme hodně zdaru při jejím zdolávání! Následující text budiž Ti zdrojem informací při hledání odpovědí na otázky pod ním.
Pan Jaroslav Kotáb, mistr tesařský, pořídil pozemek tohoto budoucího činžovního domu 27. července 1928. Novostavba mu byla zkolaudována a tedy i uvolněna k obývání a užívání až dne 31. října 1941. Tomuto novému domu na ulici Nerudově (dnes Prvomájové) bylo přiděleno číslo popisné 909.
Pan Kotáb do svého nového domu hledal řádné nájemníky. Mezi těmi, kdo majitele přesvědčil o své materiální i morální způsobilosti, byl farář mladé církve, která byla za války násilně přejmenována na Církev českomoravskou, Karel Rataj.
Tato církev vznikla společně s novou republikou po první světové válce. Byla snahou po národním sebevyjádření římských katolíků, pro něž byl Vatikán zkompromitován kolaborací s habsburskou monarchií, absolutistickou vládou. Československá církev byla naplněním snů o národní demokratické katolické církvi, která staví na svobodě křesťanského svědomí, emancipuje úlohu laiků, hlásí se ke svému mateřskému jazyku a je otevřená k dobovým projevům lidové zbožnosti. Novum této církve v době jejího vyhlášení bylo pozitivní přijetí moderních vědeckých poznatků, kritika tradice církevní i biblické a osvojení si moderních dobových trendů. Příznačné pro ni bylo, že si za svou normu určila nikoliv úřad církve či literu Bible, nýbrž Ducha Kristova (Duch Boží působící prostřednictvím Kristem proměněného společenství). To bylo církvi vyčítáno za subjektivismus, kde je oslabené učitelské vedení k církevní kázni. Církev se však vnímala jako moderní, demokratický křesťanský útvar, který má své opodstatnění k prosazení nového druhu křesťanství. Křesťanství, které je osvobozené od pout, jež si prostřednictvím tradice věřící sami ukovali. Novátorská církev tak byla například ve dvacátých letech průkopnicí v pohřební praxi žehem (proto jsou při sborech CČSH zpravidla četná kolumbária), ve třicátých letech zastřešovala pod svými sbory hustou síť sociálních služeb a kulturních center (značná část náboženských obcí provozovala divadelní soubor), anebo od čtyřicátých letech uváděla do kněžské služby ženy. Církev československá si vybudovala vlastní specifický liturgický tvar (tzv. liturgii podle K. Farského či F. Kalouse) a ve své věrouce i nadále drží význam sedmi svátostí po způsobu římskokatolické církve, jež je ale vázáno na modlitební autentičnost přítomného společenství pod vedením svěceného kněze/jáhna.
V Radotíně se tato církev zformovala již v roce 1921. Stala se kazatelskou stanicí, která byla na dálku spravována z větší náboženské obce ve Zbraslavi. V Radotíně nebyl tak masový přístup do mladé církve, jako tomu bylo jinde. Lidé v Radotíně byli pevně svázáni s místní římskokatolickou farností, která zaujala postoj otevřené odmítavosti vůči této šarlatánské liberalistické církevní alternativě. Čechoslováci, jak si tehdy členové této nové církve říkali, neměli vlastní kostel, a tak se setkávali k bohoslužbám, kde se dalo: v místních sadech, v hostinci, tělocvičně, kreslírně místní měšťanky apod. Při svém putování Čechoslováci sdíleli svůj osud s místními evangelíky. Mnohé aktivity charitativního či kulturního druhu tak pořádali pospolu (dárkové vánoční balíčky pro děti ze sociálně vyloučených rodin apod.) Evangelíkům se podařilo v r. 1933 postavit si vlastní kostel (dnes Na Betonce 14), zatímco Čechoslováci svůj církevní příspěvek odváděli na stavbu nového kostela ve Zbraslavi, který byl slavnostně otevřen 10. září 1939. Evangelíci umožnili místním Čechoslovákům užívat pohostinnosti svého nového kostela od roku 1938.
Svou samostatnost na zbraslavské náboženské obci si Radotínští vymohli až v září 1939. Farářem nové náboženské obce čítající 1087 členů a rozprostírající se přes obce Kosoř, Lochkov, Radotín, Roblín, Slivenec, Třebotov a Vonoklasy je výnosem zemského úřadu a diecézní radou ustanoven katecheta Karel Rataj.
Farář Karel Rataj byl po záboru československého pohraničí i s rodinou vystěhován ze svého farářského působiště v Jablonci nad Nisou a poslán do Náboženské obce Zbraslav jako pomocný duchovní. Byl určen radotínským, kteří tehdy pod Zbraslav administrativně patřili, aby byl jejich kazatelem. Radotínští zase měli na oplátku jemu a jeho manželce se dvěma dětmi zajistit vhodné bydlení. Zprvu byla Ratajova rodina ubytována u pana Musila v Riegrově ulici, kde jeden pokoj s kuchyní zároveň sloužil jako Farní úřad. Nový dům pana Kotába otevřel příležitost tísnící se rodině nalézt domov ve větším bytě. Tento byt se stal domovem místních farářů Církve československé husitské až dodnes. V tomto bytě byl zároveň užíván jeden pokoj jako pracovna faráře a prostor Farního úřadu Církve. Místní evangelíci od roku 1938 umožnili užívat prostory svého nového kostela ve vedlejší ulici. Církev československá se konečně usídlila a za svůj životní prostor si osvojila dvě strany této křižovatky ulic Prvomájová a Na Betonce.
9. května 1950 byla Náboženské obci Církve československé v Radotíně odprodána ideální ½ nemovitosti a na druhou polovinu ji bylo uděleno předkupní právo. První polovina domu byla v roce 1950 vyhodnocena kupní částkou Kčs 675.000,-, k jejíž úhradě se místní církev zavázala.
V roce 1967 opustila jednu ze dvou suterénních místností paní Špínová, členka Církve československé. Odstěhovala se do nedalekého domova důchodců. Jí uvolněný byt církev učinila prostorem pro svůj život mimo svá bohoslužebná setkávání. Bohoslužby byly pravidelně konány ve sboru místních evangelíků. V suterénním bytě sborového domu se pořádaly biblické hodiny, zasedání Rady starších, anebo přednášky. První zahajovací přednášku v říjnu 1967 pořádal pražský biskup Josef Kupka na téma „O Jednotě bratrské a její zbožnosti“. To, že se uvolnil další prostor v tomto domě pro aktivity místní obce od evangelického sboru, mělo za následek větší účast a oživení Církve československé v Radotíně. Farář Rataj si v církevní kronice libuje, že se účast na pravidelných biblických hodinách zvýšila na průměrných 23 členů. Přítrž tomuto optimismu však učinily události srpna 1968, které zahnaly věřící národní církve ze světla duchovní scény. Rataj k tomu poznamenává: „Počítalo se v tomto roce s určitým oživením v církvi, hlavně v návštěvnosti bohoslužeb, bohužel však bylo to jen zbožné přání. Vnitrostátní události zasáhly i do života církve. Jak bude dále, ukáže doba.“
Karel Rataj byl za války pro svá kázání v Třebotově vystaven vyslýchání protektorátní bezpečnostní službou v Petschkově paláci, po zbytek války sloužil jen pod policejním dozorem. Třebotov byl církvi pro její činnost zapovězen. Poválečná léta jej bezesporu velmi zraňovala. Podobně jako za války i po válce se v 50. letech uzavírají možnosti církevní činnost v Lochkově, na Slivenci a jinde. Rok 1952 tvoří ze zpětného pohledu vrchol, kdy k místní náboženské obci přináleželo na 1702 lidí. Od té doby je pro veliký politický tlak na rodiny s dětmi evidován jen veliký členský úbytek.
Rataj svou pozemskou pouť dokonal v roce 1970. Nejprve byl v březnu stižen mrtvicí, když nad psacím strojem rozjímal nad slovem naděje. V témže roce však již podruhé andělu smrti v třebotovské nemocnici neutekl.
Jeho místo v služebním bytě faráře převzal Karel Krásný z obce v Podolí. Ten však pod dvou letech za nepříjemných okolností odešel.
Do náboženské obce byl povolán branický farář Ludvík Fuček. V té době padesátiletý farář si vymínil, že se náboženské obce ujme za předpokladu, že farní kancelář obce bude vystěhována z farářské bytu. A tak se do suterénní místnosti domu v Nerudově 909 stěhuje i celá agenda farního úřadu.
V roce 1976 Náboženská obec v čele se svými představiteli předsedkyní Rady starších (Annou Machovou, farářem Ludvíkem Fučkem a účetní Marií Baudyšovou) získala svolení od ovdovělé manželky pana Kotába k odkoupení i druhé ideální poloviny domu. Cena za odprodej paní Kotábové, byla soudně stanovena na Kčs 73.912,-. Paní Zajíčková prodej podmínila tím, aby jí bylo poskytnuto užívací právo na jakýkoli uvolněný byt velikosti 1+1. Kupní smlouva byla podepsána 30. dubna 1976.
Farář Fuček si dlouho neužíval rodinného klidu ve farářském bytě, kde se už v kanceláři úřadu nescházely davy ubývající místní církve. Kromě sporů se svou ženou, jež přerostly v žádost manželky o rozvod v období před Vánoci 1976, řešil též bolestnou ztrátu svých rodičů. Obával se o to, že jej jeho bratr připraví o druhou polovinu zděděného domu, a tak se v Radotíně vyskytoval méně a méně. V létě 1977 byl tedy do farářského bytu nastěhován přednosta I. Odboru při Ústřední radě Jiří Kalenský s rodinou, který se přistěhoval ze Strakonic, kde doposud sloužil jako farář. Farář Fuček v září 1979 nadobro opouští Radotín. Náboženská obec v pražských Košířích se mu stala dalším působištěm. Jiří Kalenský pak převzal funkci faráře, jíž se v Radotíně věnoval až do roku 1999.
Kalenský hned v prvním roce svého farářského povolání v Radotíně čelí bolestné ztrátě souseda a pravděpodobně i přítele pana Tintěry, který bydlel v bytě ihned přes chodbu. Kalenský s trpkostí viděl, že tento byt obsadil vnuk zesnulého, který ale odmítal byt opustit. Až díky soudní žalobě přišlo 2. dubna 1980 soudní rozhodnutí o neoprávněném obsazení bytu. Uvolněný byt, který leží naproti bytu faráře, již náboženská obec neobsadila žádným nájemníkem. Učinila si z něj úřadovnu a místo pro společné shromažďování. Dosud slouží Radě starších, duchovní péči o děti i biblickým hodinám. V suterénu se zcela uvolnil byt církevních aktivit, jež se přestěhovaly do nové úřadovny naproti bytu faráře. Suterénní byt zůstal bez užitku až do devadesátých let, kdy se uvolnil i druhý suterénní byt. Tehdy se z těchto již nebytových prostorů učinilo zázemí diakonie, kde se sbíralo ošacení, hračky, nábytek apod. pro ty nejpotřebnější ve společnosti. Provoz diakonie několikrát měnil svého provozovatele, přesto vždy pobíral podpory místní církve. Je tomu tak doposud.
Ještě v době působení faráře Kalenského došlo k uvolnění i třetího bytu v prvním patře.
V prvním patře tohoto domu, které je od roku 1941 místem bydliště místního faráře Církve československé a které je od roku 1980 místem mimonedělních aktivit církve si z této třetí prostory prvního patra učinila náboženská obec modlitebnu. Tu pojmenovala na počest prvního svého patriarchy Karla Farského, jehož liturgií každou neděli slaví svá modlitební svátostná setkání.
Celé první patro domu v Prvomájové 909/7 se tak stalo patrem života místní církve. Díky svým tenčícím se řadám již opustila pohostinnost sousedícího sboru evangelíků. Ten navštěvuje jen výjimečně. Suterén domu slouží k materiální sociální výpomoci. Ostatní patra domu jsou obývána nájemníky. Z výnosů, které vyplývají z hospodaření bytového domu, církev pomáhá financovat projekty církve k budování škol (ZŠ Mistra Jana Husi v Rakovníku aj.) a středisek pro děti (Světlušky ve Tmani, MŠ Směrovka v Hostivicích aj.), k rozvoji církevních sociálních služeb (chráněné dílny ve Zdicích aj.), podílí se na opravách církevních staveb (Mnichovice, Nové Strašecí, Brandýs nad Labem). Ze svých možností pořádá i společné vzdělávací, sportovní či poznávací programy pro své členy i sympatizanty.
1. Ze které církve se oddělila Církev československá husitská?
a) z Českobratrské církve evangelické, A = 4
b) z Římskokatolické církve, A = 5
c) ze Starokatolické církve, A = 3
2. Kněžskou službu v Církvi československé husitské mohou v dnešní době vykonávat
a) muži i ženy, B = 2
b) pouze muži, B = 4
c) pouze ženy, B = 6
3. Jak se jmenoval první farář samostatné náboženské obce Radotín?
a) Jaroslav Kotáb, C = 8
b) Jiří Kalenský, C = 2
c) Karel Rataj, C = 6
4. Přijímá Církev československá husitská moderní vědecké poznatky?
a) ano, D = 0
b) ne, D = 2
c) ano, ale pouze ty, které schválí nejvyšší představitel Církve československé husitské – patriarcha, D = 1
5. Kde v dnešní době probíhají bohoslužby náboženské obce Radotín?
a) převážně v kostele evangelíků, E = 3
b) převážně v místním hostinci, E = 8
c) převážně v církevním domě, E = 5
6. V devadesátých letech na místě původních suterénních bytů vznikla
a) pečovatelské služba, F = 4
b) kavárna, F = 9
c) diakonie, F = 7
Už máš odpovědi na všechny otázky? Výborně :)! Tvým dalším úkolem na cestě za pokladem bude navštívit stage 1. Ta Tě zavede před církevní dům zmíněný v textu. Na místě se pořádně rozhlédni. Na plotě se nachází nástěnka. Už ji vidíš :)? Super! Na ní najdeš biblický verš. U něj ale chybí citace na konkrétní místo v Bibli, které tomuto verši patří. Tvým úkolem je zjistit číslo kapitoly a číslo verše. Když si napíšeš tyto dvě čísla ve výše zmíněném pořadí za sebe, dostaneš trojciferný kód k zámku pokladu.
Po úspěšném zodpovězení všech otázek a nálezu kódu na stage 1 už konečně můžeš vyrazit pro poklad, který se nachází na souřadnicích: N 49° 59,ABC' E 14° 21,DEF'.
Poklad otevřeš snadno zadáním příslušné číselné kombinace a následným pootočením kolečka doprava. Není zapotřebí používat násilí. Poklad neobsahuje psadlo.