Na úvodních souřadnicích najdete pomník obětem osvobozovacích bojů v okolí Suchdola nad Odrou.

Suchdol n.O. byl osvobozen jednotkami Rudé armády v neděli 6.5.1945. Podle dochovaných archivních zpráv v přímých bojích o náš městys padlo celkem 11 Rudoarmějců. Na přístupech k městysi a v jeho blízkém okolí to byly desítky dalších. Po exhumaci těl padlých vojáků dne 18.2.1946 byly jejich ostatky převezeny na centrální válečný hřbitov Rudé armády do Frýdku. Zde bylo oficiálně evidováno pouze 5 jmen převezených ze Suchdolu n.O. Ostatní jména v té době nebyla známa, podařilo se je zjistit až v roce 2014 v Centrálním archivu Ministerstva obrany Ruské federace v Podolsku. Jedná se příslušníky 258. a 283. střeleckého pluku 140. střelecké divize. Tato střelecká divize nesla hlavní tíhu osvobozovacích bojů o Suchdol n.O. a právě těmto sovět-ským vojákům jsme vděční za naši svobodu. V bojích s německými fašisty 6. května 1945 zde položili své životy:

1) npor. Akopjan Chačik Agabekovič (*1911) Акопян Хачик Агабекович
2) ppor. Obedov Alexej Šomovič (*1922) Обедов Алексей Шомович
3) ppor. Skarjukin Vasilij Michajlovič (*1923) Скарюкин Василий Михайлович
4) serž. Mironov Ivan Michajlovič (*1915) Миронов Иван Михайлович
5) voj. Maximjuk Panasij Grigorjevič (*1921) Максимюк Панасий Григорьевич
6) voj. Gaščic Petr Lukič (*1922) Гащиц Петр Лукич
7) voj. Vaskaljan Sarkas Armakovič (*1894) Вискальян Саркас Армакович
8) voj. Žurbenko Pavel Gerasimovič (*1904) Журбенко Павел Герасимович

9) voj. Suchina Ivan Ivanovič (*1925) Сухина Иван Иванович
+ další 2 neznámí vojáci RA, které se nepodařilo identifikovat.

Boj o Suchdol nad Odrou 6. května 1945

Po těžkých bojích u Kletného 4. a 5. května 1945 se sovětské jednotky 38. armády soustředily k hlavnímu útoku na Suchdol n.O. a dále na Mankovice a Odry. O postupu a průběhu osvobozovacích bojů nejlépe vypovídají dobové záznamy z „Bojových deníků RA“, které se členům Leteckého muzea podařilo získat v r.1998 z Centrálního archivu Ministerstva obrany Ruské federace v Podolsku.

„Součástí 101. střeleckého sboru RA pod velením generálmajora Bondareva byla i 226. střelecké divize (Gluchovsko-Kyjevská) gardového generálmajora N. A. Kropotina, která dne 6.5.1945 svými střeleckými pluky č. 985, 987 a 989 osvobodila obec Suchdol“

V noci z 5. na 6. května 1945 byl proveden přesun vojsk přes řeku Odru na trase Bartošovice – Hladké Životice. K 6 hodině ranní bylo zaujato v prostoru křižovatky železniční trati a silnice u Hladkých Životic (východně od bezejmenné kóty 281) výchozí postavení k útoku na Suchdol. V neděli 6. května 1945 v 7.00 hodin pluky vyrazily do útoku, a to ve třech směrech:

- 987. střelecký pluk – na severozápadní okraj Suchdolu (horní konec – „Šenk u Plšků“)
- 985. střelecký pluk – střed obce (křižovatka u katolického kostela)
- 989. střelecký pluk – jihozápadní okraj Suchdolu n.O. (po trati k mlýnu a žel.stanici)“

„Nepřítel minometnou palbou, palbou ručních zbraní a kulometů poněkud zastavil útočící jednotky, které vedou palebný boj. Části sil se podařilo vlomit na východní okraj Suchdolu, kde nepřítel z připravených pozic zahájil palbu. Útvary 226. střelecké divize vedou boj s opevněnými palebnými ohnisky nepřítele a snaží se probít vpřed.“

„Nepřítel se před pásmem divize brání malými skupinkami, ale na předem připravených postaveních, v obydlených místech v domech a pokouší se zastavit útočící útvary divize metodicky prováděnými dělostřeleckými a minometnými údery.“

K 16.00 hodině se divize nachází v prostoru:

- 987. střelecký pluk - útočí na bránícího se nepřítele, který se opevnil v domech na východním okraji Suchdolu překonávaje palebný odpor dosáhl okraje obce, kde je zastaven minometnou palbou ze severní části lesíka a palbou ručních zbraní a těžkých kulometů z prostoru mostu. Zničil několik palebných bodů v tomto prostoru a navázal blízký boj.
- 985. střelecký pluk – průzkumem bylo zjištěno, že nepřítel nečekaně ustoupil a opustil své obranné postavení. Po zahájení útoku a překonání palebných ohnisek nepřítele, ničí jeho živou sílu a vlomil se na východní okraj v prostoru kostela na křižovatce cest v Suchdole, kde navázal boj s nepřítelem dům od domu a proniká vpřed. V 9.30 hod. dostihl nepřítele na sev.-vých. okraji železniční stanice. Následoval
úporný boj, který trval až do tmy. Nepřítel nadále pokračuje v úporném palebném odporu těžkými kulomety z prostoru nástupišť ŽS a palbou minometů od Mankovic. Výsledkem bojové činnosti pluku bylo ve 20.00 hod. ovládnutí železniční stanice Suchdol. Nepřítel využil toho, že levé křídlo pluku nebylo kryto a pokusil se o provedení protiútoku ze strany od lesa nacházejícího se východně od železniční stanice, ale silami 75. a 76. baterie plukovního dělostřelectva byl nepřítel rozehnán a částečně zničen. Po ovládnutí železniční stanice Suchdol se pluk opevnil na dosažené linii.
- 989. střelecký pluk – ničí palebné prostředky nepřítele a přitom dosáhl mlýna, což je jižně od železničního domku, kde se dostal pod silnou palbu minometů ze severního okraje lesa. Přesto pluk postupuje za boje vpřed a dosahuje jižního okraje Suchdolu. “ Ztráty 226. střelecké divize v den útoku 6. května 1945 na Suchdol n.O. se podle jednotlivých bojových hlášení velmi liší a tak skutečný počet padlých rudoarmějců ani
německých vojáků není přesně znám.

„7.5.1945 – části 226. střelecké divize po dokončení bojů o obec Suchdol a dosažení dohodnutých pozic postupovala ve směru na Pohoř a na jižní okraj města Odry a přitom nepotkala nepřítele (tento prostor byl již dříve osvobozen 183. a 140. střeleckou divizí). V průběhu bojů letectvo nepřítele nepůsobilo.“

Další, dnes již zpřístupněné ruské archivní materiály celou bojovou situaci u Suchdolu n.O. zpřesňují a doplňují o další zajímavé údaje. Především si musíme poopravit dosavadní povědomí o tom, která jednotka Rudé armády náš městys vlastně osvobodila. Badatelské úsilí věnované této problematice vycházelo z tehdy dostupných archivních informací, které zcela jasně určovalo, že se jednalo o vojáky 226. střelecké
divize (viz uvedeno výše). Ze seznamu ztrát vojáků Rudé armády padlých v Suchdole n.O. však vyplývá, že hlavní tíhu bojů zde nesla 140. střelecká divize (Sibiřská Novgorod-Severská), a to především její vojáci z 258. a 283. střeleckého pluku. Velitelem této divize byl plukovník M. M. Vlasov.

Jak na kešku? Z boku pomníku jsou další pamětní desky. Na jedné jsou čtyři jména s daty narození.

por. Kašin J.I. (*191A)
por. Gigalčij I.A. (*191B)
serž. Grošev N.J. (*192C)
ml.serž Kuzmenko S. (*192D)

finální souřadnice: N 49° 38.AA(B+1) E 017° 57.(C-2)(B+1)(D-3)

K finálce to je 1,5 km, takže se klidně přibližte autem. A proč je tady? Na to přijdete cestou.