POPELKA NAZARETSKÁ
Téma narození Ježíše zpracovalo mnoho hudebních skladatelů, filmařů i malířů Možná méně známí jsou básníci, kteří o dávných událostech v Betlémě napsali své verše. Přitom jedna z nejkrásnějších básní je z pera českého básníka Václava Renče.
Výsostně radostná píseň „Popelka Nazaretská“ vznikla kolem roku 1955 v leopoldovské věznici. Zde autor, odsouzený na 25 let, trávil své dny jako vězeň stalinistické zvůle. Kompozice Popelky o celkovém počtu 1752 veršů byla tvořena i fixována pouze v paměti. Disponovat tužkou či papírem bylo vězňům zakázáno. Navzdory tomuto nařízení byla propašována mimo vězeňské hradby řada autorových prací na cigaretových papírcích miniaturním písmem. Takovéto úniky však byly vzácné. Byly spojeny s velkým rizikem především pro autora samotného. Porušení řádu se rovnalo vlastizradě a bylo trestáno s neúměrnou tvrdostí. Každé slovo totiž, napsané vězněm, bylo kvalifikováno jako šifrovaná zpráva nepřátelským agentům imperialistických mocností. Natož náboženský text!
Když bylo dílo dokončeno, neexistovalo už pouze v paměti autora, ale ústním podáním bylo přenášeno do pamětí spoluvězňů, kteří však nikdy nepobývali s autorem dostatečně dlouho na jedné cele. Tak, jak byl tu a tam některý z těchto spoluvězňů propuštěn na svobodu, začaly se objevovat fragmenty celého díla, až bylo v roce 1958 zkompletováno. Teprve po návratu, v roce 1962, viděl Václav Renč své vlastní dílo na papíře a mohl tak učinit korekturu a dát dílu definitivní podobu.
VÁCLAV RENČ (1911 – 1973) byl český básník, dramatik a překladatel, představitel katolicky orientovaného proudu české literatury. V roce 1936 absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Již při studiích na filozofické fakultě redigoval spolu s Františkem Halasem časopis Rozhledy po literatuře. Po ukončení vysoké školy pracoval na několika místech jako redaktor (Akord, Obnova a Řád), později jako nakladatelský redaktor. V letech 1945–1948 byl dramaturgem olomouckého divadla (dále působil také v Zemském divadle v Brně). Roku 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen ve vykonstruovaném procesu s katolickou inteligencí (proces s tzv. Zelenou internacionálou) na 25 let vězení. V komunistických žalářích strávil celkem 11 let. Propuštěn byl až v květnu 1962. Po propuštění pracoval jako dramaturg operety Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Od roku 1967, kdy se přestěhoval natrvalo do Brna, se věnoval literatuře a překládání. Rehabilitován byl až po své smrti roku 1990.
"V … hlásala … bez prodlení do … svého narození má ke … nemá. Svým … dlouhá je to pouť. Poprvé v životě … trudí pokorný … jsou … že pěšky … slabá a … brzo, brzičko se … lilii.“
„Zde jest Král z Krále, … ty temné rány zející v nitru národů. A … hada. I mír jim dá i ...“
rodem patří do Betléma. Svízelná,
tesař, že
tom čase císařská vůle
sčítání dostavit. Josef též v městě domov
se
zrodí plod uložený v
musí s Marií. Je
chudí,
usoužená lidská stáda vyvede z moci zlého
místa
se, že spočten bude všechen lid. Proto se každý
Dítko z Panny, jež vyhojí
už těžko chodí, vždyť
svobodu.
