Záznam ze Smolné knihy Tišnovské z roku 1571.
... slyšte doznání Mikuláše Míče z Předklášteří, Duchkova syna, provazníka, kteréž v sobotu po hromnicích 1571 na svém útrpném právě i dobrovolně v mestečku Tišnově seznal.
Toto vyznává, že sou s Stračkou a Martinem Roháčem z Býteše a s Lujdou, na Červeným vrchu zabili jednoho a vzali mu 8 zl. Více vyznává, že sou též za Hustopečí zabili tři pojednou za jeden den. A bylo nás devět, z nějch jest Martin Roháč, Vondra Kloboučník, všecky jiné zutráceli. A vzali od nich 7 a půl zl. Více vyznává, že sou jednou ubili u Hradiště a s Molinkou, a s Roháčem, vzali jemu 4 zl. Více, že sou též u Uherského Hradu zabili jednoho s Martinem Roháčem.
Dále Mikuláš Míč vyznává, že ještě s dalšími u Mělníka zabili jednoho, vzali mu 1 a půl zl. Více že sou druhou ženu ti tovaryši za Čáslaví zamordovali těhotnou, vzali jí 25 gr. Více, že ti tovaryši třetí ženu těhotnou zabili u Chrudimě v Čechách, vzali jí 1 zl. Z těch ze všech žen děti vyřezavše, a z nich z dětí srdce, plíčky a játry vybrali a je v Čechách v Čertový krčmě vařili, totiž Martin Roháč z Býteše a Jan Masař z Čech to vařili, a to spolu všichni tři sežrali a pravili, to proto, aby lepší smělost srdce měli, aby jim to lotrovství déle trvalo. Z vyřezaných dětí pak dále zločinci odřezávali ručičky, obalovali je ve vosku a jimi v noci svítili. Takovým svícím říkali "čarodějná světýlka", protože věřili, že je tato světýlka při nočních lupech ochrání a nikoho nevzbudí.
Pro všechny tyto hanebné zločiny brněnské právo rozhodlo, že mají témuž Mikulášovi nejprve články u pranýře odjímány, potem-ně má na popravu veden, tu klištěmi trhán býti, a naposlíz mají jemu oudové jeho kolem přeraženy a on ještě živ má na kolo vpleten býti a tak umříti ...
Tak tady mě máte, pacholkové. Že vás tu je! Přišli jste mě doprovodit na můj próvod a podívat se, jak mi budou oudy kolem lámat? Táhle vidím Jury z Hradčan, co jsem mu zamordoval bratra. Jo, u něj tak nějak chápu že se přišel podívat jak bídně skončím. Ale co vy ostatní? Slétli jste se jak hejno havranů a jen túžebně čekáte až uvidíte bolest a krev brýšat. Přitom byste sami těžko dokázali někomu krevnice otevřít, skety jedny. Jestlipak byste tu tak přede mnou stáli, kdyby mě nehlídalo tady těch šest drábů, co? Jak hejno kuřat byste se rozutekli, chásko. A víte vy co? Oborem mě můžete rebulu čelovat! Já už dneska večer budu doma v pekle se satanášem vrchcáby metat a v kotlu se přižehovat. A vy tu obžijete vaše marný životy. Každý večer hubování malžény, jednou týdně od drába na hřbet naložit, pot a rolnou robotu každý jeden celý den. Já svoje bytie prožil jako knieže. Svobodný pán. Nikdy jsem nikomu nepovolil. Na mě si eště za 449 roků vzpomenů, o vás už prapravnůčata zapomnějů. Čkajů mě teď čily nečasné, ale neměnil bych, to vám poviedam. No jo, nepchaj mě tu svou kudličku do chřbetu, drábskej, šak už du, jen tutem lidem ještie něco poviem.
Jak na keš?
Mikuláš se na svou poslední pouť vydal ze šatlavy tišnovské radnice a šel cestou, která je dnes lemována zastaveními "Cesty hrdelního práva". Na každém z těchto zastavení jej kněz, který ho na popraviště doprovázel, upomenul na jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Snad aby dal Mikulášovi možnost jich ještě naposledy litovat a o odpouštění požádat? I vy dnes můžete na místech zastavení usednout a porozmýšlet o svém dosavadním životě. Dopustili jste snad se některého z těchto hříchů?? A jak tak budete sedět a rozjímat, můžete se po okolí porozhlédnout a podívat se po indícii, kterou vám Mikuláš ve svém vyprávění zanechal a která vás dovede k jeho pokladu.
Jak už to tak bývá, každá indície vám dá jedno číslo. Až všechna čísla posbíráte, tak je sečtete, odečtete, zkombinujete, permutujete a zderivujete, čímž se dostanete k souřadnicím.
PÝCHA
No vida. Sotva jsme ze šatlavy vyšli a hnedka tu stojíme. Hej pánbíčkáři, jestli se budeme takhle zdržovat, tak na tu šibenici dnes ani nedojdem. Cože? Abych si uvědomil svou pýchu? Já? Já nikdy nějak pyšný nebyl. Na co bych taky byl? Na všechny ty mordy a násilnosti? Já spíš u ostatních vždycky pýchu trestal! Kolikrát jsem potkal takový boží hovádka! Jednou jsme potkali celý průvod takových. Bylo jich přesně tolik, kolik je tady v mříži na památníku těch tyčí shora dolů. Zlatem vyšívané kabátce, kordy vykládané drahými kameny měli spíš na ozdobu, nejlepší koňě ... ale slušně odpovědět na pozdrav to ne. A nějakou almužnu dát pocestnému, to už vůbec! A když pak ještě tihle floutci začali vyhrožovat tatínkem, tak to vám řeknu, že mě to jejich mordování vážně docela bavilo!
Kolik jsme zamordovali floutků v průvodu, to je "A".
NESTŘÍDMOST
Tenhle hřích já měl vžycky nejdraděj. Vzpomínám tu na všechny ty večery, které jsme s chasou v hospodě Na pekle prohýřili! Víno i pivo teklo proudem, hospodskej nestíhal kačeny a kuřata napichovat na rožeň, jednou jsme sami dva s kamarádem celé sele za večer spořádali. Výborné bylo. Však taky bylo z toho tvého farského chléva, velebnej, cha cha!! A když už jsme se byli na faře vyzpovídat, tak jsme si na u vás ve sklepě i pár soudků té výborné svěcené slivovičky vzali na rozhřešení. Však ty ji velebnej stejně nepotřebuješ, přece nebudeš kázat vodu a pít kořalku, no ne? Tamhle máš čerstvou vodu, jen se napij. A jak tak na to napajedlo koukám, tak na něm vidím zrovna tolik vlnovek, kolik sudů kořalky jsme tehdá si u tebe půjčili. Tak mi to prosím odpusť otče.
Kolik sudů kořalky jsme ukradli na faře, to je "B".
SMILSTVO
Na co tu tak asi myslíš, otče, co? Však ženský k životu, co jsem vedl, přece tak nějak patří. Hlavně ty lehký, žejo, to dá přeci rozum. A když zrovna nebyla některá po ruce, nebo zrovna nebyly zlatky, tak jsem měl pár holek, co jsem je chodil do komůrky navštěvovat. Ale řeknu ti, že tý děvečky z Bitýšky je mi fakt docela líto. Hezká byla, dlouho jsme si dobře rozumněli, u muziky na mě dělala oči. Jenomže když se její fotřík dozvěděl kdo mu dcerušku obšťastňuje, hned jí zakázal se mnou mluvit a když jsem ji za pár dní navštívil, tak prej že nic nebude, že má před svatbou, že si bere sedlákova synka z protějšího statku a takový blbosti. No naštvala mě jako dřiv nebo pozdějc každá. Kamarádi mi ji trochu přidrželi a pak zas na oplátku já jim. Jenomže když pak ten její nastávající zjistil, že čeká haranta, tak ze svatby samozřejmě sešlo, fotřík ji vyhnal a skončila pak jako poběhlice v někde Brně. A nakonec prej po pár letech v hampejzu někde u mlýna skočila do Svitavy. A jak tak koukám na číslo té lucerny tady, kde povozy pouštěj pěšáky, tak měla tehdá zrovna tolik let, jaká jsou spodní dvě čísla na téhle lucerně.
V kolika letech věku skočila děvečka z Bitýšky do Svitavy, to je "C"
LAKOTA
Hele tak s lakotou na mě nechoď, svatej. To je snad jedinej hřích, kterej se mě fakt netýká. Však proč taky, žejo? Když došly krejcary, vyšli jsme s kumpány na vycházku a ještě většinou ten den nám zase zlatky v kapse zvonily. Ale vzpomínám si na jednoho starýho žida, co jsme na něj dostali tip. Od jeho dlužníka, jak jinak. Od večera do božího rána jsme se z něj pokoušeli dostat, kde má ty svoje zlaťáky schovaný. Nakonec skončil ještě hůř, než já dneska. Kdyby měl felčarovi zaplatit, tak mu všechno jeho bohatství stačit nebude. Nakonec ráno raději duši vypustil a my si odnesli jen pár mizerných krejcarů. Ptáš se kolik? Je to náhoda, ale zrovna tolik, kolik kamenných laviček tu v okolí tohoto památníku postavili. No řekni sám - stálo nám to za tu námahu?
Kolik krejcarů jsme našli u žida, který měl mít schované truhly plné zlaťáků, to je "D".
ZÁVIST
A víš ty co, velebníčku? Je fakt, že asi zrovinka závist mě dostala tam, kde dneska jsem. Už jako malej jsem záviděl sousedovic panchartům, že maj lepší hračky. Pozdějc proháněli hezčí holky. A všechny se na ně jen smály. Pak jsem šel do učení a zase - žádnej tovaryš se na řemesle tak nenadřel jako já a přitom krejcarů měli v kapse všichni vždycky víc. V hospodě se mi kamarádi smáli, že mám do kapes tak hluboko. A u muziky zase děvečky nade mnou nos ohrnovaly. Říkám ti, jednou už jsem to fakt nevydržel a po dalším takovém večeru jsem poprvé na lup vyrazil. Zrovna někde tady to bylo, když jsem se rozhodnul co v životě dál. Vydal jsem se do Lomnice na zámek a tam jsem ukradl nějaké stříbrné příbory v kuchyni. Ještě večer jsme je s kamarády Na pekle probendili a hned jsme se domluvili, že další den zase někam vyrazíme. A už raději společně.
Jak daleko šel Mikuláš na svůj první lup, to je "E".
LENOST
Řeknu vám, že jak se tak k šibenici blížíme, tak na mě fakt ta lenost leze. Když vidím ten kopec, co teď budeme muset vyšlapat tak si vzpomínám jak mi bylo, když mě mistr po dílně jak nadmutou kozu honil. Všechno mu bylo málo. Porád - tohle udělat, dílnu poklidit, zboží odvézt, materiál přivézt ... Nejdřív mě učení docela bavilo, ale pak jsem si našel kamarády a zjistil jsem, že sedět v knajpě u žejdlíku, prohánět děvečky a po večerech páchat nepravosti je o dost větší legrace než se pořád jen v dílně ochomýtat. Až mě nakonec mistr vyhodil a já si holt musel začít ty zlatky shánět jinak. Jak tak koukám tady na tu cedulku, tak to bylo přesně ve stejný den, od kterého si sem mohou špunti chodit hrát.
Kterého dne v březnu mě mistr vyhodil z učení, to je "F".
HNĚV
No tak občas jsem prostě trošičku pruďas, no ... však jako každej, ne? No dobře, pravda, nemusel jsem všechny co mě do ruda vytočili hned zamordovat, ale já už jsem holt taková divoká nátura. Ale stejně jsem nejdřív každého slušně poprosil, aby mi dali peníze. Jenomže všichni se vždycky začali hned vymlouvat že nemaj, že musí děti živit, že je už biřici obrali ... A řeknu vám, že když takovýhle výmluvy posloucháte v práci každej den, tak už to vážně naštve. Však i to loupežničení je vlastně práce a já jsem neměl čas se s každým takhle vykecávat. No a tak jsem na ně většinou trochu zahartusil, zuby vycenil a pak to najednou šlo. Je fakt že občas jsem musel pro výstrahu někoho zamordovat, abych si nezkazil pověst, no ale to už přeci tak nějak patří k řemeslu, ne? A jak tak na to koukám, sama prozřetelnost mi naznačuje, kam patřím. Když se mnou půjdete ještě o kousek dál až k místu, kde si se mnou dnes katovi pacholci pohrají, tak uvidíte, že patřím tam kam ještě dnes odejdu. Tady na zemi jsem jen půlka toho co bych měl být, ale ještě dnes večer se stanu vším! Však si přečtěte zjevení proroka Jana a pochopíte že vše naznačuje, že já jsem jen nehodná polovina toho, který ze mě vyjde.
Jaká číslice se nejčastěji vyskytuje v nadmořské výšce "Na spravedlnosti",to je "G".
A kde tedy holenkové budete hledat?
Půlnočním směrem: A+C+E ° C-A-G-E . C*E+A+B*F+E-B
Tam, co slunko vycházívá: C-F ° C-B*A . F*D*A-B-G
Pár poznámek na závěr:
Kontrolní součet všech číslic A+B+C+D+E+F+G = 78
Na finálce opravdu nečekejte že najdete zakopaný poklad, který za svůj zbojnický život Mikuláš se svojí bandou shromáždili. Ale věříme, že po procházce touto cestou a rozjímáním nad smrtelnými hříchy pro vás bude ten poctivý GC bod cennější, než všechny pozemské poklady.
Tišnovské Geopivko by rádo poděkovalo i MÚ města Tišnova a panu Miloši Syslovi za podporu a pomoc, kterou jsme při vytváření této keše dostali.
Pokud vás příběh Mikuláše Míče zaujal pak vězte, že není vymyšlený, ale zakládá se na skutečných záznamech ze smolných knih města Tišnova. S tímto a s dalšími příběhy se můžete podrobněji seznámit ve speciální komiksové brožuře "Hrdelní zločiny Tišnova a okolí", kterou můžete zakoupit v Turistickém informačním centru města Tišnova zde: