Slavné vily u Matičního jezera Multi-cache

Přijměte, prosím, pozvání na krátkou procházku okolo Matičního jezera a přilehlé vilové čtvrti.

Cílem multicache je představit vám trojici pozoruhodných vil vystavěných mezi lety 1900 až 1926.

Listing je poměrně obsažný, protože architektura je moje hobby (bohužel jen formou pasivního pozorování), k vyluštění finále jej však nemusíte číst a stačí zaměřit se na úkoly v terénu.

Do odlovu keše nikoho nenutím, indicie nebudete hledat přímo na budovách (idea byla, aby nešlo keš vyluštit bez návštěvy místa - i když kontroly součtů, které jsem později přidala, luštění o dost zjednodušují - ale kalkulačka se hodí - tu snad dnes má každý mobil (některé mají i aplikace na spočítání hodnoty slova;-)), i tak si je snad, jak doufám, prohlédnete. Záměrem sestavení multiny není upřít vaši pozornost pouze na hledání čísel pro výpočet finálky, ale seznámení se s budovami a městskou čtvrtí.

Matiční jezero vzniklo v roce 1910 regulací řeky Chrudimky a oddělením jejího slepého ramene. Jak dále praví wikipedie, pojmenování jezera je převzato dle Matice školské, která spravovala tehdejší restauraci na břehu jezera. Na dobové pohlednici vidíte, jak místo vypadalo v roce 1918 (vaše bystré zraky možná odhalily, že zhruba uprostřed snímku je v pozadí vidět další architektonická památka - vodárenská vež s vodojemem, která se nachází v nemocnici) - "foto" bylo tedy pořízeno zhruba v místech, kde se na Bulharskou ulici kolmo napojuje dnešní ulice Ke Tvrzi.

Malebné zákoutí na břehu Matičního jezera představovalo na začátku 20. století poklidnou periferii města. Tato městská partie postupně dostala podobu zahradní vilové čtvrti, kde si místní politická, úřednická, lékařská a podnikatelská elita nechala stavět reprezentační vily v různých stavebních stylech. 

Stage 1 - Vila Viktora Kříže 
N 50° 02.094' E 15° 47.173'

Bulharská ulice, č.p. 655

Jedná se o jednu z prvních realizací KARLA ŘEPY, žáka Josipa Plečnika a jak jistě víte, mimo jiné i architekta železničního nádraží v městě Pardubice, kde se po svatbě v polovině dvacátých let usadil. Tato vila byla navržena panem architektem v srpnu 1925 pro pardubického stavitele Viktora Kříže, vystavěna byla v letech 1925 - 1926. V roce 1937 vila přešla do vlastnictví Marie Křečkové, vdovy po řediteli elektrárny ve Vysokém Mýtě, a spřízněných manželů Mikoláškových, kteří zahradní okolí domu zkultivovali květinovou i stromovou výsadbou (vzrostlá růžová magnolie před terasou) a jejichž dcera Eva dům obývala až do své smrti v roce 2007. Majitelé v roce 2008 nechali provést v interiérech restaurátorské průzkumy ke zjištění původního barevného řešení místností. Vila je od února 2007 chráněna jako kulturní památka. Mnoho textů pak přebírá následující větu z publikace Slavné vily Pardubického kraje (2009): "Citlivá a se zájmem o génius loci domu vedená revitalizace objektu by se mohla stát vzorem pro majitele dalších architektonicky zajímavých a s velkou mírou intaktnosti dochovaných meziválečných rodinných domů."  Proklikáním na fotomapách ale zjistíte, že následně v roce 2017 probíhala rekonstrukce vily, po jejímž skončení zmizelo jak charakteristické psí víno, tak barevné ladění fasády či okenních rámů. Chci věřit, že toto vše je v rámci platné legislativy a ochrany kulturní památky. 
Další informace o vile, které jsou nad rámec tohoto textu, najdete v podrobném článku na wikipedii.

Můžete pokračovat na další stage a cestou si prohlédnout vedlejší rohový dům, Bulharská ulice č.p. 814, který projektoval také Karel Řepa, ve stejné době jako vilu Viktora Kříže. I tato stavba patří mezi vydařené příklady prvorepublikového středostavovského příbytku, efektním prvkem domu je krátké půlválcově zakončené uliční křídlo. Současnou podobu domu vidíte v terénu, v krásné monografii "Karel Řepa - pardubický architekt ve věku nejistot" a také na stránkách vychodoceskearchivy.cz je k nalezení autorův nákres této rodinné vily - a protože mi přijde velice zajímavý, vkládám do listingu. Za sebe musím říct, že se mi hodně líbí současné vyřešení bývalé terasy směrem do Bulharské ulice (ale na druhou stranu bych si asi ponechala alespoň v minulosti přítomný balkónek do ulice Škroupovy) - mrkněte a porovnejte:

Stage 2 - Vila Františka Messanyho
N 50° 02.028' E 15° 47.206'

Bulharská ulice, č.p. 119

Vilu projektoval a vystavěl v letech 1900 - 1901 pardubický architekt (rodák z Valů u Přelouče) BOŽA DVOŘÁK, který patřil díky svým všestranným aktivitám mezi přední osobnosti pardubického kulturního života první poloviny 20. století. Měl mj. živý zájem o národopisnou problematiku a sepsal na toto téma několik literárních děl. V Pardubicích se natrvalo usadil v roce 1898 a v průběhu následujících desetiletí svůj zájem plodně dělil mezi projektantskou činnost a památkovou péči. Typickým rysem jeho vlastních děl - nájemních a rodinných domů - se stalo zaplnění fasád velkoplošnými barevnými sgrafity provedenými nezřídka podle návrhu Dvořákova přítele Mikoláše Alše nebo rozměrnou figurální štukaturou čerpající své látky z křesťanské ikonografie nebo z národních dějin. Podnětnou inspiraci k vlastní tvorbě často nacházel v románských a gotických stavbách, které v letech 1898 - 1914, kdy působil ve funkci konzervátora, rekonstruoval. Jeho stavby mají romantický náboj pozdního historismu.

Nejznámějším majitelem v historii domu se stal pardubický chirurg a filantrop MUDr. FRANTIŠEK MESSANY (1870 - 1936), jenž vilu dlouhá léta obýval s chotí Matyldou, s níž se po společensky provokativním soužití bez církevního schválení v roce 1915 konečně oženil. Jejich mezilidské vztahy prý podle svědectví spisovatele Karla R. Krpaty připomínaly dvojici Higgins - Líza Doolitlová ze známého „Pygmalionu“ G. B. Shawa. Někdejší asistent renomovaného chirurga prof. Karla Maydla na pražské klinice působil od srpna 1903 jako primář pardubické okresní c.k. nemocnice. Jeho šlechetná povaha způsobila, že společně s dalšími českými lékaři odjel v listopadu roku 1912 na misi do Srbska, kde v době balkánské války řídil nemocnici ve městě Valjevu; v době 1. světové války byl operatérem v pardubické vojenské nemocnici, tzv. Karanténě. Na odpočinek odešel z nemocnice v 57 letech a nakrátko ještě provozoval vyhledávanou lékařskou praxi na dnešní Třídě Míru. Messanyho provázela pověst kulturymilovného člověka. Přátelil se např. s básníkem J. S. Macharem, jemuž v roce 1913 včasným lékařským zákrokem zachránil zdraví - tento mu svou vděčnost vyjádřil verši: "Kdybych králem byl, Tvou šíji ověnčil bych mnohou chloubou, Zlatým rounem, Leopoldem, vlastnoručním listem, pak holdem přivesil bych baronii k jménu Tvému." Dle dostupných pramenů panu primáři Messanymu roku 1935 (v 65 letech) začala komplikovat život silná cukrovka, a to depresemi a stavy hypochondrie. V březnu 1936 byl hospitalizován na klinice psychiatrie v Praze, kde 18. prosince t. r. zemřel; jeho paní Matylda jej následovala ve smrti 23. 11. 1939. Manželé byli bezdětní. Matylda Messanyová odkázala veškerý majetek poslední vůlí ze dne 20. 11. 1939 své sestře Idě Willingrové, manželce rabína, která v době projednání závěti bydlela v Praze. Ida bohužel zahynula v Osvětimi, dům zabraly německé úřady a po 2. světové válce opět československé úřady (viz níže).  

Rozložité tělo Messanyho jednopatrového domu bylo původně téměř celé postavené z nepravidelných kamenných kvádříků a má tak drsnou, ale vizuálně poutavou strukturu pláště. Uliční fronta domu je rozložena mezi hladce omítanou třípodlažní hranolovou věž s portálovým vstupem v přízemí a přízemní arkýř jižního nároží domu. Podle nerealizovaného kresebného návrhu Dvořák plánoval, že uliční fasádu pokryje rozměrnou freskou s figurálním jezdeckým výjevem (snad z husitských válek). Věžici ve vyšších patrech zdobí reliéf modlící se ženské postavy a úzké proseky pláště vyvedené pod korunní římsou evokují střílnové otvory. Na trámových konzolách vyložená krempa střechy připomíná dřevěná podsebití středověkých tvrzí. Původně byla ohniskem domu rozlehlá jídelna, procházející skrze obě podlaží, kolem níž se obtáčely ostatní přízemní místnosti. Z ní bylo možno po dřevěném schodišti vystoupat do patra s pěti obytnými pokoji. Nejhonosnější interiéry domu měly původně malované dřevěné kazetové stropy. Výtvarná kvalita domu byla těžce znehodnocena rozsáhlou účelovou přestavbou na dětské jesle v 50. letech.
Při vile se rozkládala velká zahrada nepravidelného tvaru (dochována dnes jen v torzu původní rozlohy), jejíž úpravu pro primáře Messanyho navrhl v roce 1919 zahradní architekt Josef Vaněk. Založil ovocný sad, pergolu s pavilonem a travnatý parter se záhony s růžovými keři. Malebně vykroužené pochozí trasy přiváděly do zadní části zahrady pojednané v japonizujícím stylu s rybníčky, k jejichž zavodnění byla přiváděna voda z Chrudimky. Chrudimský zahradník navrhl besídky porostlé japonskými rostlinami a meditativní cestičky vytvořil po asijském způsobu "kamennými dlaždicemi jednotlivě v trávníku roztroušenými". Kontinentální duchovní rozměr zahradě dodávala drobná kaple, již architekt Dvořák vyzdobil staroslovanskými ornamenty odvozenými z dekorativních kompozic Mikoláše Alše.

Aktuálně se v objektu nachází Mateřská škola Koníček.

Stage 3 - Vila pro biskupa Josefa Doubravu, "Kamenná vila"
N 50° 01.945' E 15° 47.249'

U Kamenné vily, č.p. 144

Pro mě osobně "srdcovka" - po přistěhování do Pardubic a několikaletém bydlišti vzdušnou čarou 300 metrů od místa, kde stojíte, vedly moje první kroky průzkumu okolí právě sem a tady mi spadla brada (to byl rok 2010). O 5 let později mi spadla zas, protože tehdy došlo k nezvratnému zničení vstupních dveří (které na místě vidíte aktuálně ve formě překližky) - zloděj kovů nůžkami vystříhal měděné pláty (fotodokumentace níže). Ohlasy v médiích tento čin dávaly do obdobné roviny s krádeží tabulek ze hřbitova v Terezíně a že pro pardubické patrioty to byla obdobně šokující věc. Je suis pardubický patriot!

Budovu projektoval, jak jste možná již po návštěvě předchozí stage odhadli, pan architekt BOŽA DVOŘÁK, dle literárních pramenů byla vybudována v letech 1913 - 1923. Stavba byla snad původně zamýšlena jako odpočinkové sídlo pro Dvořákova přítele královéhradeckého biskupa Josefa Doubravu. Válečné události však dokončení náročného domu oddálily až do jara roku 1923, uměnímilovný prelát však mezitím po delší nemoci v roce 1921 umírá. Těsně po biskupově skonu musel Dvořák z nařízení městské rady nabídnout prostory nedokončené vily nemajetnému pardubickému občanstvu ke zmírnění poválečné bytové krize. Nevítaní nájemníci v průběhu svého provizorního pobytu dům znehodnotili a zklamaný architekt poté vilu v listopadu 1922 raději levně prodal. Kupcem domu byl poštmistr Růžička, jehož příbuzní dům obývali až do roku 1995. 

Původní hlavní vstup ze západní strany předstupuje před vilu v nízkém krytém traktu s přilbicovitou střechou (viz výše - zničené dveře). Kolmo k ulici vybíhá ze zahrady přízemní podélná budova, postavená z neomítaného spárovaného kamenného zdiva a v půdovním záměru koncipovaná jako konírna pro ustájení čtyř koní. (Aktuálně /již pár let/ je tento objekt opraven a pravděpodobně slouží k ustájení nějaké rodiny, které toto bydlení nepokrytě závidím;-)) Pestrá náboženská tématika sochařské výzdoby exteriéru vily s kazetovým pásem s poprsími světců pod korunní římsou, symbolem evangelisty sv. Marka - okřídleným lvem, reliéfy sv. Václava a Smrtky hrající na housle, nárožní sochou církevního učence sv. Jeronýma, světice v dlouhém rouchu, světce s knihou a holí a scénu sv. Jiří zápasícího s drakem (v supraportě portálu uličního vstupu) je soustředěna na uličních (severním a západním) průčelích vily. Zatímco plastická výzdoba na jižní, do zahrady obrácené straně domu (sovy, Pegas, válečné trofeje, putti) odkazuje spíše k antikizující pohanské ikonografii. Interiérům vily dominovala okázalá chodba vstupního traktu zdobená štukovými růžicemi a maskami, vzdušný salon, určený snad původně pro komorní hudební produkce, malbami zdobené stropy a schodiště vedoucí do patra osvětlované oknem s barevnou vitráží Madony s Jezulátkem, jejíž kompozici pro Božu Dvořáka navrhl v roce 1912 Mikoláš Aleš. 

V posledních letech objekt střídá majitele; necitlivá přeměna části zahrady na parkovací plochu souvisí s jeho částečným využíváním ke komerčním účelům. (Tady končí citace z knihy Slavné vily PK z r. 2009 - aktuálně k době publikace keše (11/2020) na místě probíhá čilý cvrkot a stavební úpravy - se zájmem budu stav sledovat, do logů jistě uvítám, kdo budete mít nějaké bližší informace k tomu, co se tam chystá...) 

Úkoly v terénu:

Zdroje: wikipedie; parpedie; idnes; ČRO Pardubice; tištěné knihy: PANOCH, Pavel. Slavné vily Pardubického kraje. Praha: Foibos, 2009. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-12-4., BARTOŠ, Štěpán a Pavel PANOCH. Karel Řepa: pardubický architekt ve věku nejistot. [Pardubice]: Helios, 2003. ISBN 80-85211-15-7.

A nyní už máte dostatek informací, abyste mohli vydedukovat, jak to bylo doopravdy - by řekl Dušan Klein ve známé detektivní sérii, nás ale zajímá - kde je schránka:

N 50° (E - 2xA). C - B - F + 2xA - 800
E 015° (D + E). 100xG + 7xH - 5

Omlouvám se těm, kteří mají raději jednociferná čísla a jen dosazení za ABC atd., ale pánové architekti museli krom jiného umět taky dobře počítat, proto jsem použila přeci jen trochu nějaké počty a výše uvedený vzoreček. Zajisté však nejde o nic nerozlousknutelného. 

Jednoduchá kontrola: poslední dvě čísla souřadnic se shodují u N i E (nejsou však stejná) - tedy pokud se "konce" obou souřadnic vůči sobě neshodují, máte někde chybu
 

Finálová keška vás přivede na dohled oblasti, která se má v blízkých několika letech stát novým bydlením našim současníkům. Bude to tam vypadat prý takto:

K ODLOVU:

V žádném případě nevstupuj do cesty silničním vozidlům, kolejovým vozidlům ani lodím!! (- jestli Ti to třeba vychází k Chrudimce🤭) Pokud by navigace neseděla přesně, použij zdravý rozum!! Lovíš na vlastní zodpovědnost (úraz Ti ošetřím/e nedaleko, ale radši to zkus bez něj😉). Keš je běžně přístupná, možná budeš muset chvíli počkat, až se v pravidelných intervalech okolí odmudlí. Keš si v případě nepřízně počasí odnes "pod střechu" - uvidíš na místě, ať ji můžeš v klidu prozkoumat.

KE KEŠI:

Schránku otevírej, prosím, opatrně a S CITEM! Jistící zobáček najdeš v oblasti "dveří", drnkni na něj (cituplně;-)), jako na strunu.

NEŠLAP, NELÁMEJ!!

Doufám, že se vám keš líbila (stejně jako mně se velmi líbí stavby, kterým jsem ji věnovala), je to spolu s ve stejné době tvořenou keší v nemocnici moje prvotina. 

EDIT 11/2020 - 3. den testování na lidech (můj domlouvaný betatester v karanténě, tak šla hned do ostrého provozu) - upraveny největší nejasnosti a přidáno něco ke kontrole. Díky všem!!

EDIT 03/2021 - nové umístění oproti úplně prvnímu + proveden "upgrade" fyzické kešky, velikost neměním, i když se změnila (kvůli statistikám) - měří 32,5 cm (VYNDAVEJTE OPATRNĚ!!) - tak pokud máte cokoliv kratšího😏😬, dejte vědět do logu (mohlo dojít ke fragmentaci kešky, kterou jsem při poslední údržbě opravila). Zatím s ohledem na doposud korektní a citlivé zacházení s keškou ponechávám jako neprémiovou - faktor multi a možná i vzorce snad za/působí jako "cut-off"😊

EDIT 06/2022 - změna úkolu a hodnoty H, tím pádem i vzorečku, souřadnice zůstávají stejné

EDIT 01/2024 - po krádeži prodloužené upgrade verze se vrací jako provizorium úplně první verze kešky