Byla jedna malá myš, říkejme jí třeba Pyš. A ta myška malá v kurníku si žila.
Byl to kurník maličký, bydlely v něm slepičky a na myšku hodné byly, o zrní se rozdělily.
Myška rostla, sílila, myšákům se líbila. Byla hezčí den co den, nápadník byl nejeden.
Myš však velmi pyšná byla, no a tak si umínila, ve velikém domě žíti a bohatou myší býti.
Hloupá malá myšička, nestačí jí zrníčka a z myšáků v okolí žádného si nezvolí.
Žádný není dokonalý, Pyš pořád jen vybírala. Ten je velký, ten zas malý, no jen aby nepřebrala.
Jednou zrána, raníčka, vzbudila se myšička. Řekla si, že v tento den, splní si svůj velký sen.
Přes dvorek se rozběhla, kolem slepic proběhla. K domu si to zamířila a když už tam skoro byla, leknutím vykulila očka, šla proti ní totiž kočka.
Rychle, rychle do křoví schovala se myšička, tady ji snad neuvidí ta veliká kočička.
Dobře schovala se Pyš, kočička ji neviděla. Chtěla k domu běžet již, když tu náhle uviděla, myšáka, jak kolem stromu mihnul se a běží k domu.
Rozběhla se také tedy rovnou tam, kde myšák šedý. Hop a skok a krůček k tomu, ještě jeden – hop do domu.
Myš a její přítel myší už jsou v domě – „kdo je slyší?“ Hned si našli ve zdi díru a mohli zde žíti v míru.
Měli domov, chutné jídlo, pálilo je dobré bydlo. Co měli však nestačilo, tak se jednou přihodilo, že myšák, ač sytý byl, tak si mléko poručil.
„Jenže víte děti milé, kdopak má rád mléko bílé, kdo si na něm pochutnává, kdopak si jej s chutí dává?
Ano je to kočička, ta má vousky od mlíčka.“ Každý večer u pelíšku, mívá mlíčka plnou misku.
A z té misky myšky kradly, tak dlouho, až do ní spadly. Topily se v bílém mlíčku a volaly na kočičku: „Pomoz Míco mlsným myším!“ Kočka mňoukne, „co to slyším?“
A než mrkneš, chňapla hravě myšky, co šly ke dnu právě. Míca myšky zachránila, avšak rozzlobená byla, protože pořád krásti chtěly, přestože se dobře měly.
Kočka myšky vyhodila, „musíte pryč z domu jíti, naučte se skromně žíti!“ A navíc jim pohrozila: „Jestli vás tu uvidím, tak vás chytím a hned sním!“
Myši z domu pelášily, co jim tlapky vystačily. A už byly ve mžiku zase zpátky v kurníku.
Byl to kurník maličký, bydlely v něm slepičky. A teď také myšák s myší, s chutí jedí zrníčko – „poslouchejte, kdo je slyší?“ Nemyslí už na mlíčko.
Rády jsou, že tady žijí, místo mléka vodu pijí. Na dům už si nevzpomněly, za to se však rády měly.
Svítí, svítí sluníčko, k nebi roste zlatý klas. Poslechni si myšičko, co ti šeptá jeho hlas.
Ke štěstí, že stačí maličko, mnohdy pouhé zrníčko.
N 49° 45.M x 8 + 641
E 16° 37.M x 6 + 656
M = počet slov s kořenem myš!
