Jedná se o tradiční mikrokeš, která vás zavedla na méně známá místa ve Františkových Lázních, jež mají také svůj půvab
Něco málo z historie místa.
Pramen Glauber II N 50° 7.084' E 12° 20.377' se nachází v západní části parku, který je tvořen lesním porostem, na pravém břehu Slatinky (dříve Schlada). Podle obsahu hlavních složek látek je to minerální voda složená z chloridovo-hydrogeuhličitano-sodné se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité. Voda je léčivá, využitelná k zevním i vnitřním balneacím. Dlouhodobě se mění pro pitnou kúru. Má osvěžující chuť. Byl objeven při hloubkových vrtech v roce 1919.
Ve Frant. Lázně jsou celkem 4 prameny s vysokým počtem Glauberovy soli - Glauber IV jí obsahuje další na světě. Glauberova sůl (mirabilit) je chemický dekahydrátový filtr, který je známý od 17. století, kdy ho chloridové reakce a kyselina sírové připravují německé chemikálie a lékař JR Glauber
Co je Glauberova sůl
Glauberova sůl je nenápadná bílá krystalická látka, ve vodě rozpustná a bez zápachu. Sůl je známá především pro svoje detoxikační účinky. Čistí trávicí systém od toxinů a díky obnovení pravidelnosti stolice pomáhá při hubnutí. Podporuje také očistu lymfatického a cévního systému. Glauberova sůl patří mezi látky používané čínskou medicínou.
Jak Glauberova sůl funguje
Stěna střev těžce vstřebává síranové ionty, které proto tvoří silně hypertonický roztok, přitahuje vodu a zvětšuje objem střevního obsahu. Tím pádem jsou střeva drážděna a jsou podpořeny jejich pohyby, což vede k průjmu. Glauberova sůl proto patří mezi silná projímadla!
Glauberova sůl a její účinky
- Odstraňuje škodliviny z těla
- Pročisťuje játra, žaludek a žlučník a podporuje jejich funkci
- Odkyseluje organismus
- Pomáhá nastolit pravidelnou stolici a funguje jako projímadlo
- Působí preventivně proti žlučovým kamenům
- Očišťuje lymfatický systém a cévy
Kdy Glauberovu sůl použít?
Pokud trpíte na nadýmání, zácpu, otoky nebo bolesti břicha, vyzkoušejte detoxikační program pomocí Glauberovy soli. V tradiční čínské medicíně se také používá jako léčivo při bolesti v krku, bolesti nebo červených očích.
Zdroje minerální vody jsou přísně chráněné. Pro Františkovy Lázně byla první ochrana minerálních pramenů vyhlášena v roce 1883. V té době nebyly dobře podloženy znalosti geologie a hydrogeologie. Mělo se za to, že je minerální voda přiváděna do jímek z puklin svorových rul z podloží pánve. Právě proto bylo povoleno v blízkém okolí dobývání uhlí a ražení důlních děl i v bazálních pískovcích. Zákaz neplatil ani na čerpání důlních vod, platil pouze na práce v podloží pánve a v mladých vyvřelinách. V roce 1919 bylo zjištěno při rekonstrukčních jímacích prácích, že znalosti geologie a hydrogeologie, o které se ochrana opírala, nebyly dostačující. Tyto práce změnily názor na to, jak se tvoří minerální vody.
Zlom v přístupu k využití, měření a ochraně františkolázeňských vod znamenala 50. léta minulého století. Prováděl se zde průzkum možnosti potencionální těžby nerostných surovin, zejména hnědého uhlí. Průzkum byl zahájen v roce 1956. Bylo odvrtáno a otestováno 17 hlubších hydrogeologických vrtů. Výsledky provedeného průzkumu v podstatě prokázaly nemožnost dobývání hnědouhelné sloje ve františkolázeňské části Chebské pánve pro přímé ohrožení přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Františkovy Lázně ztrátou kysličníku uhličitého a dusíku jako nosných plynů. Výsledky také nasvědčují tomu, že by byla porušena hydraulická rovnováha prostých podzemních vod a chladných proplyněných kyselek a při vzniku velké deprese by mohlo dojít k přesunu plynových center a tím i ke ztrátě přírodních přelivných výšek františkolázeňských přírodních léčivých zdrojů. Přitom jsou přírodní léčivé zdroje tohoto lázeňského místa naprosto nenahraditelné a to jak prameny, tak slatina a plyn. Během hloubení průzkumného vrtu H 11 došlo k narušení režimu františkolázeňských pramenů. Erupce na vrtu H 11 nastala po provrtání podložních jílů slojového pásma v hloubce 55,3 m pod terénem dne 16.10.1957 v 16 hod. Počáteční výška sloupce eruptujícího písku, uhlí, vody a plynu dosahovala cca 40 m. V 18. hod. dne 9.11. byly do vrtu spuštěny 2 pytle práškového jílu a jílové koule. Jíl byl stloukán do hloubky 20,4 m. Dále k ústí byl vrt vyplněn hustým výplachem. Ústí bylo uzavřeno šoupětem a do vrtu natlačen výplach pod tlakem 14 atm. Po otevření ústí 11.11. došlo k výstřiku výplachu. Vrt byl vyplněn jílem a byl proveden cementový uzávěr. Po erupci došlo k ovlivnění řady pramenů, zmenšení vydatnosti a zapadnutí hladin. Nejsilněji reagovaly zdroje Kostelní, František, Studený, Luisa, Glauber I a Glauber II, které zcela zapadly. Dle dokladů patrně erupce způsobila i zánik zdroje v radiových lázních Bad Brambach v Sasku. Proto byl vrt zabetonován a nikdy nebyl obnoven.
O využívání léčivé minerální vody k pitné kúře napsala MUDr. Eliška Sedláčková ve svém díle „Komplexní průzkum lázeňského místa Františkovy Lázně,“ v roce 1956 toto:
„...první zprávy o léčbě chebskou vodou obírají se jen metodikou léčby pitné. První podrobné zprávy a popis, jak se léčilo chebskou vodou, nám zanechali Dr. Johan Christoph Ettner, lékař z Vratislavi a Dr. Jos.Eschweiler, městský fyzik chebský (zprávy jsou z let 1701 – 1768). Pitná léčba měla tento postup: den před započetím léčby použil nemocný projímadla (2 loty chebské projímavé soli ). Sůl se požila ve vlastní minerální vodě. Den na to vypil nemocný 5 sklenic minerální vody, druhý den 7 sklenic, třetí den 9 sklenic, čtvrtý den 11, pátý den 13, šestý den 15, sedmý den 17 sklenic. Tato dávka 17 sklenic se pak udržovala po 9 dalších dnů. 17. den bylo pití přerušeno a místo něho přišlo opět projímání. 18. den vypil nemocný 15 sklenic, 19. den 13, 20. den 11, 21. den 9 a 22. den 7 sklenic. Léčba byla opět ukončena projímadlem. Množství vody denně vypité bývalo však i větší, podle předpisu lékaře. Nemocní, kteří nemohli věnovati dosti času pitné léčbě, užívali vodu v dávkách, které měly rychlejší sled, přitom však zachovali dávku vzestupnou současně s užíváním projímadla. Sklenice pojala 4 – 6 uncí, tj. 140 – 200 cl vody. Vidíme, že nemocní pili kolem 3,5 litru minerální vody, když byli na vrcholu léčby – tedy značné množství. Během pití se doporučovalo žvýkati semena fenyklová nebo pomerančovou kůru. Přestávky mezi jednotlivými sklenicemi byly 5 – 6 minut…… ….z této do by máme také první zprávy o koupání v minerální vodě. Nemocný, který se chtěl podrobiti léčbě koupelové, vyčistil dříve své tělo pitnou léčbou...“