Je to již nějaký ten pátek, kdy opičák Karel začal své putování z Lombardie přes Karvinou až do Prahy, aby nakonec skončil v Ostravě. Vše začalo naprosto nevinně, Karel si spokojeně užíval dovolenou na lyžích a plánoval cestu prodloužit o pár dní, poznat lépe kolorit Madridu. Co čert nechtěl, v Lombardii vypukla obrovská kalamita, země se začala uzavírat a Karel se velmi strachoval o své zdraví, nevěděl, co má dělat, Evropa se ze dne na den měnila k nepoznání. Média chrlila nepřeberné množství zpráv, o neznámém viru. Karel pod tíhou zpráv o velmi neutěšené situaci ve Španělsku svou cestu do Madridu odřekl a začal se poohlížet po zemi, kam by prchnul, kde bude v bezpečí.
Do jeho hledáčku se dostala malá nenápadná republika, která byla všude skloňována jako premiant v boji s jakýmsi virem, kterého se Karel velmi bál, a tak se rozhodl podstoupit karantény a testy a nakonec přese všechny překážky se dostal do malebné Karviné, kde o viru nikdo neměl ani tušení. V televizi stále poslouchal jak vrchní představitel země pan Ondrej Bláboliš se chvástá, jak země vše zvládá, a vše je naprosto v pořádku, do toho mu sekunduje ministr zdravotnictví a rozvolňuje opatření. Karel je však znepokojen, situace na Karvinsku není dobrá, nákaza se dramatickým tempem šíří v dolech společnosti DKO, většina horníků doslova ztrácí řeč, když se dozvídají, jak zákeřnou chorobu mají, jelikož nebýt testů většina by se to nikdy nedozvěděla. Karvinsko je ohniskem, a krajská hygiena z minuty na minutu zasahuje, ruší všechny akce v celém kraji, to však Karel zpozorní. Celé je to podivné, v Lombardii bylo nejžádanější povolání po mnoho týdnů „spalovač mrtvol“, v Karviné nebýt testů nikdo o ničem neví. Karel neví, co si myslet a plánuje odjezd do rodné Prahy, dozvědět se pravdu od nejvyšších „autorit“ země. Zjistit jak to je se záhadnou vakcínou, která dle mnohých už dávno je, dle jiných není a nikdy nebude, a dle dalších se vyvinula nedávno.
O pár týdnů později….
Karel kráčí Prahou, dojímajíc se nad tím, jak se situace na Karvinsku uklidnila, avšak v mírném strachu co se stane po otevření škol, přeci jen konec prázdnin se blíží a debata o rouškách ho neuklidnila, navíc prapodivné zásahy pana Bláboliše na něj nepůsobí příliš důvěryhodně. Karel však nechce nic zanedbat, a tak se rozhodne pátrat po vakcíně na vlastní pěst. Navštíví hradního pána, kterého nalezne podpírajíc se o dva pány, kancléře Mlynáře a tiskového mluvčího Berančíka, kloudného slova však z hradního pána nedostane, tiskový mluvčí vše zdůvodní údajnou „virózou“ hradního pána. Jde tedy za panem Blábolišem, tam se Karel dozví, že vede kampaň, vakcína je blbosť, všetko sa zvládá, od ČR se učí celý svet, kůrovca zničíme, sadíme stromy a motýle majú rádi řepku, zničíme i chorobu, dotace budou, chyby neděláme a len média útočia. No ruku na srdce ani Karel z toho moc chytrý nebyl. Vydává se tedy za tím snad nejpovolanějším, a to panem plukovníkem Prýmoulou, ten mu sděluje, že vakcína bude, teda je koupená a zaplacená, ale ještě není, bude později, ale možná nebude. Smlouva je a všechno bude, ale možná nebude. Inu Karel odchází zoufalý, nic se nedozvěděl, a tak na vylidněném Karlově mostě zoufale hledíc do hladiny tamější říčky, přemýšlí, co bude dál. Na nic nepřichází. Při pohledu na on-line zpravodajství vidí, jak padá rekord za rekordem, jak dramaticky prudké, nebývalé a rekordně rekordní přírůstky doslova raketově, skokově, exponenciálně, ba dokonce rychleji než rychle a nakonec nejrychleji rostou.
Ve svém smutku však potká profesora Hegera, který mu předpoví hrozivé scénáře, milióny nakažených, desítky tisíc mrtvých. Karel propadá zoufalství a chce najít vakcínu a pomoci lidstvu. Profesor Heger jedním dechem dodává, že ví kde je vakcína, ale cesta k ní bude trnitá. Vytéká totiž ze samého jádra země v hlubokém lese na trnité cestě. Profesor pokračuje, že jí najde, jen pokud bude sledovat tři dny po sobě statistky vývoje nákazy a zorientuje se v přesném součtu nepřesných čísel, zanalyzuje data, ohne je podle potřeby, zprůměruje průměr, a pokud mu to nevyjde tak sledované období zkrátí či prodlouží podle potřeby a aktuální chuti. Jakmile jí najde, ať se z pramene napije a vyskočí na nejbližší strom do výšky alespoň dva metry, tím si zajistí odstup od průchozích, a tam setrvat navěky a už nikdy nikoho nevidět, tím bude vakcína z pramene účinná a nikdo už ho nenakazí.
Vedlejší účinek této vakcíny však je, že pramen je královský, a kdo se z něj napije, nejenže bude mít modrou krev, ale zmodrá dočista celý. A tak se i stalo, náš opičák Karel celý zmodral, ale je poslušný a spokojeně sedí v rozsoše stromu raději více než 2 metry od země. Od té doby neví o nákaze nic, cítí se zdráv a je spokojeně izolován od společnosti. Zda je šťastný, to netušíme, ale vy se můžete za ním dojít zeptat, prosím však v roušce a s patřičným odstupem, aby Karel neutekl na jiný strom, bo by se špatně hledal.
Zde jsou údaje, z kterých Karel vycházel:
Nakažení
1 den – 49 osob
2 den – 51 osob
3 den – 343 osob
Hospitalizovaní
1 den – 17 osob
2 den – 10 osob
3 den – 102 osob
eNeschopenky
1 den – 18 osob
2 den – 09 osob
3 den – 742 osob
Poznámka autora I.
Tento příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami, místy či událostmi je čistě náhodná a neúmyslná.
Poznámka autora II.
Pokud byste přece jen nějakou podobnost našli, prosím, berte celou záležitost s nadhledem. Účelem je pouze pobavení a hra, nic jiného. Účelem keše není debata o názorech na aktuální dění v logu, účelem je se pobavit nad nejapným listingem, projít se do lesa na špacerek, tam udělat hop hop na strom a nadýchat se čerstvého vzduchu v pochmurných dnech.
Lovu zdar a slunce v duši přeje Smejkalíček :)