Mladovožická procházka
Zvu Vás na procházku po pamětihodnostech Mladé Vožice. Trasa je dlouhá asi 1,5 km.
Do Mladé Vožice jsem poprvé přišla v roce 1996, kdy mě sem zavály pracovní povinnosti. S dvouletou přestávkou jsem Vožici zůstala věrná dodnes. Za tu dobu jsem poznala pěkná místa v obci, a tak pokud přijmete mé pozvání na procházku městem, dýchne na Vás historie a vystoupáte až na místo, kterému se říká Hrad. Ten byl sice za husitských válek zbořen, ale na jeho místě dnes stojí kaple Nanebevzetí Panny Marie. Pokud je opadané listí, je odsud i výhled na město.
Mladá Vožice
Město vzniklo jako podhradí na svahu návrší na počátku vlády Karla IV., mělo dva kostely: kostel sv. Martina a kostel sv. Mikuláše. Původ Mladé Vožice se vztahuje až ke knížeti Spytihněvovi, který měl Vožický hrad vystavět pro uschování stříbra z nedalekých dolů.
V březnu po bitvě u Sudoměře obsadilo asi 2000 jezdců Vožici za vedení Mikše Divůčka z Jemniště, nejvyššího mincmistra na Horách Kutných. Z 5. na 6. dubna 1420 ráno na Velký pátek vpadl Žižka do městečka a zapálil ho. Mnoho železných pánů pobil nebo zajal a zachránili se jen ti, kteří utekli na hrad. V září roku 1425 dobýval přední vojevůdce Jan Hvězda z Vícemilic, zvaný Bzdinka, vožický hrad 5 týdnů. Hrad byl dobyt a rozbořen do základů a zboží Vožické bylo připojeno k Vlašimi.
Do roku 1947 byla Mladá Vožice v okrese Tábor. V roce 1949 přešla Mladá Vožice do nově zřízeného okresu Votice v Pražském kraji. Po územní reorganizaci v roce 1960 připadla Mladá Vožice k okresu Tábor v Jihočeském kraji.
Zvonice
Jedná se o jednu z nejstarších vožických staveb. Pravděpodobně zásluhu na tom, že byla postavena, mělo zboření vožického hradu v roce 1425, kdy město přišlo o strážní místo, odkud by mohlo být varováno před blížícím se nebezpečím, hlavně požárem. Proto byla na vyvýšeném místě uprostřed města postavena věžovitá stavba – hláska. Aby byla využita celá stavba, bylo v jejím přízemí skladiště soli, jejíž prodej povolil městu Michal Španovský z Lisova v roce 1581.
Nad skladištěm byly místnosti sloužící jako radnice a šatlava, v nejvyšším užívaném patře byl byt městského zřízence, který dohlížel na bezpečnost města. Po zániku dřevěné městské zvonice byly ve věži zavěšeny kostelní zvony. Vězení sloužilo do roku 1853, radnice do roku 1872, požární zbrojnice, která v přízemí nahradila sklad soli, do roku 1953.
Kostel sv. Martina
Kdy a kým byl tento nejstarší vožický kostel postaven, se neví. Z jeho názvu „Na Voborách“ se dá pouze usuzovat, že kdysi stál v místech, kde byl les s oborou. Roku 1348, kdy je prvně připomínána Mladá Vožice, kostel již stál. Faráře do něj tehdy dosazoval sám Karel IV., jenž kostel daroval vyšehradské kapitule. Za husitských válek byl pravděpodobně kostel ušetřen a zřejmě tehdejší farář vyznával víru podobojí, jak připomíná záznam z roku 1428.
Až do roku 1812 byl u kostela, a tudíž na náměstí, hřbitov. K pohřbívání sice již nesloužil, k tomu byl vybudován nový hřbitov u kostela sv. Mikuláše, ale své místo v centru města stále měl. Hrabě Karel Küenburg kostel oddělit od náměstí pevnou terasou, čímž vznikl jediný přístup ke kostelu. Hřbitov dal zplanýrovat a pozůstatky zemřelých byly převezeny do kostnice u sv. Mikuláše. V letech 1. světové války byly dva zvony zabaveny na válečné účely. Zbývající velký zvon v roce 1924 praskl, a tak zůstal pouze umíráček. Vše bylo vyřešeno až finančním příspěvkem od Spolku rodáků a přátel vožických, za nějž byly pořízeny zvony nové.
V roce 1930 bylo do kostela zavedeno elektrické vedení. Starý oltář se sochou sv. Martina musel být zrušen a nahrazen jiným. Druhá světová válka znamenala opětné zabavení všech jeho zvonů, které byly bez náhrady 2. dubna 1942 Němci odvezeny. Na zvonici zůstal jen umíráček. Na věž kostela se zvon vrátil až v roce 1952. Váží 669 kg a nese jméno Jan. V roce 1971 se věřící konečně dočkali rekonstrukce varhan, která byla započata již ve válečných letech, a to v roce 1943. Další technickou vymožeností pro tento kostel byla v roce 1974 instalace elektrického automatického zvonění. Na konci druhého tisíciletí se kostel dočkal generální opravy včetně nové krytiny. Stavba byla započata v roce 1994.
Zámek
Vožický zámek vznikal v letech 1570 až 1603. Tehdy bylo panství v držení Michala Španovského z Lisova. V roce 1603 ho koupil Jan Bernhart Fünkfirchen. Pro vzpouru proti císaři mu byl zámek zkonfiskován a poté se na krátkou dobu jeho majitelem stal generál Marradas, který ho v roce 1629 prodal Veronice Přehořovské z Dlouhé Vsi. Od ní dále v roce 1678 přešel do vlastnictví Františka Ferdinanda Küenburga. Majetkem jeho rodu byl zámek až do roku 1945, kdy byl znárodněn.
V zámku byla knihovna, která měla historicky veliký význam. Jejím zakladatelem byl František Ferdinand Küenburg, který knihovnu zaměřil hlavně na francouzské a italské knihy. Méně knih zde bylo německých a několik jich bylo od pražských jezuitů. Všechny shromážděné knihy měl pouze pro svoji osobní potřebu. Knihovna byla rozšiřována ještě v první polovině 19. století, kdy ji Karel Josef doplnil o knihy německé klasické literatury. Dále již její přírůstky byly velmi sporadické. Po znárodnění v roce 1945 zůstala knihovna nejprve v mladovožickém zámku, v roce 1947 byla odvezena do Jemniště a později do Veltrus. V roce 1958 byla knihovna instalována v Muzeu knihy ve Žďáře nad Sázavou. V tu dobu knihovna měla 6196 svazků, z toho 92 jich bylo v rukopisech.
V zámku bylo mnoho pokojů, kuchyní a stájí. Dále v něm byly sklepy, pivovar a sladovna. Za Küenburgů byl zámek přestavěn do dnešní barokní podoby. Nad vchodem do bývalé kaple byl arcibiskupský znak a pod věží nad západním křídlem sluneční hodiny, na nichž je letopočet 1735. Po 2. světové válce byl do zámku umístěn podnik KOH-I-NOOR, který znamenal nová pracovní místa pro místní obyvatele, avšak zámecké sídlo značně poškodil. Nyní je zdevastovaný objekt veřejnosti nepřístupný a je v rekonstrukci.
Fara
Původní, dřevěná budova fary byla zbořena v roce 1683, kdy arcibiskup hrabě Ferdinand Küenburg svolil k nové stavbě, která byla dokončena v roce 1690. Další úpravy na budově se prováděly v roce 1786, kdy také byla, značným finančním nákladem, zřízena zahrada. O několik desítek let později, v roce 1837 byly k faře přistaveny chlévy a stodola
Kaple Nanebevzetí Panny Marie
V místech, kde stával královský hrad, jenž byl za husitských válek v roce 1425 zcela zbořen, stojí dnes, na vrchu zvaném Hrad, kaple oválného půdorysu, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Postavit ji dal v roce 1646 tehdejší držitel vožického panství Kryštof Karel Přehořovský z Kvasejovic. Cesta ke kapli, na níž jsou zastávky křížové cesty, vede úbočím hory k východnímu prostranství pod kaplí, kde jsou velké kříže jako na Kalvárii. V západním směru od kaple je ve skále jeskyně s Božím hrobem.
Pro lidi z širokého okolí se zde konávaly, vždy od jara do podzimu, každou čtvrtou neděli pobožnosti. Největší shromáždění zde bývalo o Velikonocích, v noci ze Zeleného čtvrtka na Velký pátek, kdy se na Hradě sešlo několik set lidí, kteří strávili tuto noc na modlitbách a při zpěvu nábožných písní.
Klasicistní oltář je ozdoben obrazem Nanebevzetí Panny Marie, který namaloval Berglerův žák F. K. Waldherr. V květnu roku 1995 vzniklo ve zdejším kraji Sdružení občanů Mladovožicka, v němž se shromažďují finanční prostředky na obnovu kaple. V roce 2001 byla firmou HIGH–ECO opravena součást této kulturní památky – křížová cesta, která je umístěna odedávna po úbočí kopce. Obrazy namaloval malíř Karel Smetana z Janova. Finančně se podílelo Město Mladá Vožice a Sdružení pro záchranu kaple Nanebevzetí Panny Marie.
(čerpáno z webu mu-vozice.cz, wikipedia.org a mapy.cz)
Kešku naleznete na souřadnicích:
N 49°(L+I).(G)(H)(A+B-J) E 014°(C/D)(N+D).(K+M)(G-E)(F)
Kontrolní součet:
A+B+C+D+E+F+G+H+I+J+K+L+M+N=120
