Setkání se Sidonií Nádhernou v zámeckém parku ve Vrchotových Janovicích
v neděli 27. června 2021, 13:30 - 15:30
Vážení geokačeři, geokačerky a geokáčata z blízkého i dalekého okolí !
Tento týden vstoupilo Slunce do znamení Raka, a tak začalo léto. 1. června 2021 jsme si také připomněli 20 let trvání geocachingu v České republice. Pojďme se společně sejít, zastavit se a připomenout si hezké okamžiky, které jsme prožili během letošního roku nejenom při hledání kešek.
Místo konání: Zámecký park Sidonie Nádherné ve Vrchotových Janovicích
Čas eventu: 13:30 až 15:30
Na všechny příchozí se těší owneři eventu: kubiczech1 & angieborg & klickon & iseeyou.clicky
Sidonie Nádherná
Sidonie Nádherná z Borutína se narodila spolu se svým dvojčetem, bratrem Karlem Nádherným, 1. prosince 1885 ve Vrchotových Janovicích. Sourozenci měli staršího bratra Jana (1884–1913). Mezi její přátele patřily přední osobnosti tehdejšího kulturního a politického života, např. malíř Max Švabinský, kníže Max Lobkowicz, básník Rainer Maria Rilke a rakouský spisovatel a novinář Karl Kraus.
Její otec baron Karel Nádherný z Borutína pocházel z rodiny Nádherných z Borutína. Jeho předkové byli mlynáři na Příbramsku. Jeho praděd Jan Nepomuk Nádherný se stal pražským měšťanem, podnikal v hutnictví a vydělané peníze investoval do zemědělství. V roce 1838 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Karel Nádherný byl nejmladším z pěti synů. Protože na něj nezbylo žádné rodinné panství, byl bratry vyplacen částkou 210 000 zlatých. Za tyto peníze zakoupil v roce 1879 od Františky Puchnerové-Wedemaierové panství Vrchotovy Janovice. Rekonstrukci zámku v novogotickém slohu zadal architektovi Josefu Mockerovi, ale z projektu byla ale realizována pouze menší část.
Matka Amelie Kleinová, svobodná paní z Wiesenbergu pocházela z rodiny stavebních a průmyslových podnikatelů Kleinů, kteří byli za své zásluhy při budování železniční sítě v Rakousko-Uhersku povýšeni do šlechtického stavu.
Sourozenci Charlie, Sidie a Jan prožili šťastné dětství na panství Vrchotovy Janovice. Otec je učil jízdě na koni, cyklistice, plavání a bruslení. Matka se snažila děti přivést k literatuře, kreslení a hudbě. K výchově dětí byla přijata irská vychovatelka Mary Cooney, kterou děti oslovovaly May-May. Ve službách rodiny Nádherných zůstala až do své smrti 12. ledna 1942 (dožila se 86 let). Sourozenci mezi sebou mluvili anglicky, s rodiči německy a se služebnictvem kuchyňskou češtinou. Toto idylické dětství skončilo náhle smrtí otce, který zemřel na zápal plic dne 21. března 1895.
Jejich poručníkem byl ustanoven bratr Amelie Nádherné, Vilém Klein z Wiesenbergu. Matka s dětmi strávila léto 1896 v Meranu. Matka pronajala v roce 1897 janovický velkostatek Emanuelu Peškovi a věnovala se pouze dětem. Téhož roku nastoupili bratři Jan a Karel ke studiu na Strakově akademii. Byla to pro ně nepříjemná změna proti předešlým bezstarostným létům. Především Jan změnu nesl těžce a neustále žádal matku, aby je z Akademie odvolala.
V roce 1898 byla Amélie Nádherná po audienci u císaře Františka Josefa I. povýšena do stavu svobodné paní. Toto povýšení se týkalo i jejích dětí.
Jan z Borutína studoval na univerzitách v Heidelbergu a v Mnichově. Bratr Karel studova práva ve Štýrském Hradci. Sidonie jako šlechtická dcera studovat nemohla resp. neměla. O její vzdělání pečovala domácí učitelka slečna Josa Jirušová. Kreslení ji učila Lotte Sykorová. Skutečný kontakt se vzděláním jí ale zprostředkovával bratr Jan, který jí vozil knihy a diskutoval s ní o literatuře, filosofii a umění. Sourozence tyto zájmy velmi sblížily. Matka a strýc byli naopak jejich zájmem o moderní literaturu a myšlení znepokojeni. Nepochopení mezi matkou a jejími mladšími dětmi se léty prohlubovalo.
V zimě roku 1904 absolvovala Sidonie své uvedení do společnosti na plesech v Praze a ve Vídni. Toto prostředí ji ale nezaujalo a podobných akcí se pak již nezúčastňovala. Tím získala pověst příliš emancipované a excentrické mladé dámy.
Na jaře 1906 odjela Sidonie s matkou na několikatýdenní návštěvu Paříže, kde navštívily Augusta Rodina v jeho ateliéru. V roce 1907 podnikly cestu do Berlína, Nizozemska a Belgie.
Téhož roku 1907 požádala Sidonie matku a strýce, aby ji prohlásili za plnoletou o dva roky dříve, než stanovil zákon. Tato její žádost byla oběma odmítnuta a opět zostřila napětí mezi dětmi, matkou a poručníkem. Nakonec po mnohých sporech získala Sidonie roční apanáž a jistou dávku svobody.
Matčino zdraví se zhoršovalo. Sidonie doprovodila matku do vídeňského sanatoria Löw, kde Amalie Nádherná dne 20. července 1910 zemřela. Ještě před její smrtí odkoupil v únoru 1910 syn Jan Nádherný od matky janovické panství a dále přikoupil dvory Křešice a Voračice.
Těsně před matčinou smrtí ukončil bratr Karel své studium práv a byl promován. Zahájil službu u pražského zemského soudu, ale brzy požádal o uvolnění a pomáhal bratrovi ve správě statků.
Sidonie se rozhodla provdat se za Maxe Thuna (1887–1935). Přátelé ji od toho zrazovali, protože hrabě Thun byl známý svým výstředním chováním. Ke svatbě došlo tajně 12. dubna 1920, ale již po půl roce manželství ztroskotalo, když Sidonie 20. prosince 1920 manžela opustila. K rozvodu však došlo až 15. září 1933. Max Thun byl později hospitalizován v ústavu pro choromyslné ve Vídni, kde 12. dubna 1935 zemřel.[
Po první světové válce přišlo Janovické panství vlivem pozemkové reformy o 360 hektarů orné půdy a dva dvory. Tím se dostalo na výměru před rokem 1910 a také na hranici rentability. Sidoniny zahraniční cesty byly nyní možné, pouze pokud je spolufinancoval Karl Kraus. Karel Nádherný začal studovat agronomii na ČVUT v Praze, aby dokázal lépe hospodařit. Karel a Sidonie se také intenzivně věnovali zkrášlování zámeckého parku. Pozvali proto v roce 1922 do Janovic zahradního architekta a dendrologa Camilla Karla Schneidera, který se pak až do jara 1932 podílel na koncepci a úpravách parku. Zřídil v něm v roce 1927 také rodinný hřbitov, kam byly přeneseny ostatky rodičů a bratra Jana, původně pohřbených v Chotovinách. Sourozenci rovněž provedli inventarizaci zámeckého vybavení. Během této práce se opět sblížili. Karel ale 18. září 1931 zemřel na embolii po operaci slepého střeva.
Sidonie se po bratrově smrti stala správkyní statků. Aby udržela v provozu zámek, prodala ve třicátých letech některá umělecká díla a rodinné šperky. Zemědělské dvory obhospodařoval nájemce Artur Pešek. Se zbývajícím hospodářstvím (s lesy a rybníky) jí pomáhal Max Lobkowicz. Zámek byl tehdy zanedbaný.
Již záhy po okupaci byl v srpnu 1939 na Úřadu říšského protektora předložen návrh na zřízení výcvikového prostoru zbraní SS Čechy. Celá rodina nájemce statků Artura Peška byla v březnu 1942 odvlečena do Osvětimi, kde většina jejích členů zahynula. Obec Vrchotovy Janovice ležela v jižní části plánovaného prostoru a měla být vyklizena v poslední, páté etapě. Sidonie Nádherná se snažila tomuto aktu zabránit všemožnými, často naivními cestami. Poukazovala především na památkovou hodnotu zámku. V tom jí pomáhal úředník památkového úřadu Václav Wagner, se kterým se sblížila. Dne 3. července 1943 bylo ale vyhlášeno vyklizení Janovic. Sidonii Nádherné bylo nicméně dovoleno odvézt si vybavení zámku. Na jaře 1944 se odstěhovala do pronajaté místnosti na statku ve Voračicích. Mobiliář zámku byl uskladněn v nedaleké stodole. Zámek byl předán vysidlovací kanceláři 28. března 1944. V obci byla zřízena opravna tanků a pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. Konec druhé světové války se ale nezadržitelně blížil a v noci z 8. na 9. května uprchli z Janovic poslední příslušníci SS.
V průběhu války si Sidonie změnila příjmení z Nadherny na Nádherná a snažila se zdokonalit v češtině.
Osvobození nepřineslo obrat k lepšímu. Zámek a park byly drancovány místním obyvatelstvem i sovětskými vojáky. Místní těžce nesli, že zámek zůstal poměrně zachován, zatímco jejich domy a majetky byly poničeny. Ke konfliktní atmosféře přispěla i skutečnost, že rodina Nádherných mluvila německy. V létě 1945 vystřídala sovětskou armádu v zámku armáda československá, která zde setrvala až do listopadu 1946.
Po odchodu armády se Sidonie nastěhovala do bývalé prádelny v parku a pustila se energicky do obnovy zámku i parku. Žila osaměle, věnovala se svým králíkům a psům, kterým zřídila v parku také hřbitov.
Začátkem roku 1948 jí byly zabaveny pozemky statku nad 50 hektarů. Z výtěžků okleštěného hospodářství ale nebylo možné financovat provoz zámku a parku. Současně byla na Sidonii Nádhernou podána žaloba pro aktivní podporu okupační moci. Toto obvinění bylo v září 1948 zastaveno, když se svědecky dokázalo, že obvinění bylo lživé.
V prosinci 1948 darovala sbírky a mobiliář zámku muzeu v Pacově. Současně plánovala útěk z komunistického Československa, pomocníkem jí byl opět Max Lobkowicz. Svá zavazadla s nejcennějšími věcmi odeslala pomocí diplomatů do zahraničí a sama překročila ilegálně hranice dne 10. září 1949. Část jejích zavazadel zůstala na půdě velvyslanectví Nizozemska až do roku 1996, kdy je převzalo Národní muzeum. Mezi těmito předměty byla její příruční knihovna, nádobí, prádlo a portrét od Maxe Švabinského z roku 1909.
První útočiště našla u Lobkowiczovy sestry, hraběnky Schall-Riaucour na hradu Wernberg. Přes Bonn odcestovala do Londýna. Aby získala prostředky na živobytí, prodala svou korespondenci s Rilkem za 450 liber. V květnu 1950 jí byla diagnostikována rakovina plic. Celoživotní silná kuřačka podlehla této nemoci 30. září 1950 o půl čtvrté odpoledne v Londýně. Pohřbena byla na venkovském hřbitově v Denhamu.
Dne 25. května 1999 byly její ostatky přeneseny z Anglie na rodinný hřbitov v zámeckém parku ve Vrchotových Janovicích, kde byli pohřbeni i její rodiče a bratři. Původní hrob i s náhrobní deskou na přání denhamského hrobníka zůstal v Anglii.
(čerpáno z webu cs.wikipedia.org)
Community Celebration Events - 2020
This Event is part of a limited release of Community Celebration Events to celebrate 20 years of geocaching. Geocachers hosted events between May 2, 2020 and December 31, 2021. Learn more about Community Celebration Events on the Geocaching Blog.