Nemazlíčci

V dnešní době, kdy je pro člověka žijícího ve městě stále těžší kontakt s přírodou, chtějí mnozí milovníci zvířat chovat nějaké zvíře doma. Mnohdy zapomínají na to, jak se budou ochotni obětovat svému novému koníčku. To jak časově, tak finančně. Zda zajištění krmení, mnohdy živými zvířaty, nebude pro ně odpudivé.

Ne všechna zvířata jsou na mazlení. Jsou pouze pro potěchu oka a duše.

K takovým patří n e m a z l í č c i – kudlanky, strašilky, obří šneci, cvrčci aj. brouci, pavouci, někteří ještěři, plazi a HADI. Člověka fascinovali a budili v něm nejrůznější emoce. Od strachu a fobií až po naprosté uctívání. A tak není divu, že se najdou mezi námi tací, kteří zatouží mít nějakého hada nebo ještěra doma. Pořizovat si hada jako klasického mazlíčka nebo jen kvůli tomu, aby byl člověk „in“, je nesmyslné a končí to většinou velkými problémy.
Finanční výdaje začínají již se samotným pořízením terária, následnou koupí hada, zabezpečením žrádla a údržbou terária. Což je výdaj spojený s podestýlkou a spotřebou elektřiny a vody. U prodejců se cena hada řídí zpravidla podle délky a vzácnosti druhu. Některé užovky (černá, červená), jejichž odchov se daří velmi dobře i mezi laickými teraristy, se pohybuje okolo 250 Kč/kus. Jiné druhy jako krajta stromová nebo psohlavec zelený mají hodnotu mezi 10 000 a 20 000 Kč/kus. Cena terária se pohybuje v souvislosti s jeho velikostí. Terárium musí být vybaveno infralampou, která udržuje stálou teplotu 25-30 °C. Existují i umělé vytápěné kameny, které hadi rádi využívají. O správnou teplotu a vlhkost se také stará rašelina / kokosová drť, která je nejvhodnějším materiálem na dno terária.
Pro začátečníka jsou nejvhodnější k chovu například krajta královská, hroznýš královský, užovka červená nebo některá z korálovek. U krajty a hroznýše je nutné myslet na to, že mohou dorůstat až 2,5 metru délky, a tak jejich nároky na prostor a potravu budou časem vzrůstat vzhledem k jejich dlouhověkosti.  Naopak užovka červená nebo korálovky jsou velice nenároční hadi, kteří jsou navíc i krásní svou barevností.

Krajta královská

Určení pohlaví u hadů je vždy úměrné stáří a velikosti jedince. 100% jistotu, zda se jedná o samce či samici je třeba odběr krve a poté její rozbor. To je jediný způsob jak mít naprostou jistotu. Pokud pomineme rozbor krve, lze určovat pohlaví třemi základními způsoby: hmatem, palpováním a sondováním. Tuto metodu provádějí většinou velmi zkušení teraristé.

Hadi nejsou schopni ochočení, a tak zapomeňte na to, že by slyšeli na jméno nebo se s majitelem mazlili. Na vytahování hada z terária se zvyká již od malička. Vždy je nutné po otevření terária rychlým pohybem hada hned vzít do ruky. Nemá tak možnost chápat vaši ruku jako útočníka a nebude se bránit. V opačném případě se můžete dočkat nepříjemného kousnutí. Hadi nejsou společenská zvířata. Žijí samotářským způsobem a nemají tedy vyvinuty nějaké vyšší sociální instinkty a zvyky. Hada je možné vytáhnout z terária tak dvakrát týdně, jinak by měl mít svůj klid. Had by měl mít neustále k dispozici dostatek čerstvé vody.

Povrch hadího těla pokrývá velice pružná kůže pokrytá šupinami lišícími se tvarem i velikostí, v závislosti na druhu. Na spodní straně těla jedním směrem, proto hadi mohli osídlit jak vodní, tak extrémně suché biotopy jako jsou pouště. Nejspodnější a zároveň nejsilnější vrstva obsahuje pigmentové buňky odpovědné za charakteristické zbarvení jednotlivých druhů, či jedinců. Jak hadi rostou, musí se pravidelně zbavovat vnější, pevné vrstvy odumřelé pokožky. Mláďata rostou o mnoho rychleji než dospělí hadi, proto se svlékají daleko častěji. U hadů se vyvinulo několik způsobů kompenzujících ztrátu končetin. Každá metoda znamená různé využívání žeber svalů na nich upnutých. Použití každé metody závisí také na hmotnosti hada, rychlosti pohybu, kterou potřebuje a na typu podkladu, kde se zrovna vyskytuje.

Naprostá většina hadů svlékne kůži v celku a nepotrhanou, jako punčochu. U krajt je tato svlečka velmi jemná, a to i u dospělých jedinců. Proto je třeba při svlékání kůže zvýšit pozornost a případné zbytky sundat ručně, zejména z očí. V době svlékání je vhodné mít v teráriu dostatečnou vlhkost, třeba i samotného hada rosit, aby proběhl svlek co nejlépe.

Potravu si hadi v přirozeném prostředí zajištují lovem malých savců, v drtivé většině hlodavců. V teráriu zpočátku hada krmíme malými myšími holátky, pak už třeba dospělými myšmi a potkany. Dávají se hadovi živé, sám si je v teráriu uloví a zkonzumuje. Polykají je celé a pak je dlouho tráví. Mláďata se krmí jednou týdně, dospělí hadi tak jednou za 14 dní i déle. Nikdy nepodléhejte pokušení hada krmit častěji, ohrožujete tím jeho zdraví a život. Hadi mají velice chabý zrak a sluch, a proto se spoléhají na jazyk. Je hmatovým a čichovým orgánem. Svou kořist polykají v celku a nejsou vybíraví, téměř nemají chuťové buňky. Zato však mají dokonalý čich, a to díky speciálnímu ústrojí zvanému Jakobsonův orgán. Je umístěný na vrchním patře. Hadi kmitají vyplazeným, rozeklaným jazykem, vlastně čichají. Jazyk pak zasunou přímo do párového Jakobsonova orgánu na patře, a zanalyzují každičkou molekulu pachu. Hadi mají tento důmyslný orgán vyvinut nejdokonaleji, ale obstojně jím cítí i ještěrky. Hadího jazyka se tedy není třeba bát.

Doposud známe okolo 500 rodů a 3400 druhů hadů, z toho asi 410 druhů jsou jedovatí hadi. V České republice žije ve volné přírodě pouze 5 druhů. Mezi známé světové rody zahrnující smrtelně nebezpečné jedovaté hady patří například zmije (Vipera), chřestýš (Crotalus), kobra (Naja), korálovec (Micrurus), taipan (Oxyuranus), mamba (Dendroaspis), různé pakobry nebo vodnáři (Hydrophiinae). Mezi škrtiče pak patří krajty (Pythonidae), anakonda (Eunectes) či hroznýši (Boidae). Hady dělíme do 11 čeledí a 19 podčeledí.

Rozluštění hlášky z filmu S tebou mě baví svět: „A tati, prdí hadi?“ Je, že jen dva druhy hadů nezvládají vypouštění plynů z kloaky. Jejichž „prdy“ vědci poslouchali a měřili jejich hlasitost a frekvenci. V knize How Snakes Work: Structure, Function and Behavior of the World's Snakes se píše, že prdění hadů je dokázáno u rodů Ficimia, Gyalopion, Micruroides a Micrurus. Dokonce i velké druhy plazů, jako jsou hroznýši či krajty, dokážou ulevit svým střevům pomocí „odpuštění“ plynů. Pokud se tak stane pod vodní hladinou, prozradí je zvuk praskajících bublin.

V přírodě, v období jara otužilí plazi opouštějí své zimní úkryty. Někteří i dříve. U nás to nejsou ani tak hadi a štíři, jak se říká na sv. Jiří, jako spíše hadi a ještěrky. Můžeme je potkat nejenom na procházkách jarní přírodou, ale i na zahradách. Teplo, slunce je pro ně životně důležité, rozproudí jim v žilách krev a dodá sílu po dlouhém zimním spánku. Vzápětí přichází doba rozmnožování – samičky musí naklást vajíčka včas, aby mláďata stihla do podzimu vyrůst. Např. zmije zimu přečkává společně v podzemních úkrytech. Spí propletené ve velkých hadích klubkách.  Když teplota v úkrytu stoupne k 9 °C, všechny zmije se probouzejí a plazí se ven. Nejotužilejší a nedočkaví samci vylézají dokonce již při 6 °C. Samci se probouzejí o týden i dva dříve než samice a odrostlá mládež. Hledají pak místa, kde mohou načerpat alespoň trochu tepla z jarních paprsků. Slunění je mimo jiné nezbytné proto, aby jim dozrály spermie. Od konce dubna pak nastane doba rozmnožování. Všichni samci se téměř ve stejný čas svléknou ze starých šatů a získají výrazné, svatební zbarvení. Pak se vydají pátrat po samicích, přičemž za den urazí i kilometr. Samičky se vyhřívají poblíž míst, kde zimovaly, a v klidu vyčkávají nápadníky. Když samec samici najde, k páření ji přemlouvá složitými námluvami a honičkami a zároveň odhání ostatní samce. Pokud však dojde k souboji, nikdy vůči sobě nepoužijí jedové zuby.

Zmije na vás sama od sebe nezaútočí. Lidé si nejčastěji pletou zmiji obecnou s užovkou hladkou. Jediným spolehlivým rozlišovacím znakem většiny zmijí je spojitý klikatý charakteristický pruh, který však nemají úplně všechny. Naším nejhojnějším hadem je užovka obojková. Vyskytuje se hlavně v okolí vody na většině našeho území. Užovky obojkové jsou aktivnější než zmije. Nyní je v České republice ohroženým druhem.

 
Zmije obecná (vlevo) a Užovka hladká (vpravo)

Všichni hadi, kteří žijí volně na území celé Evropy jsou chránění Bernskou konvencí.
Jsou to například ELAPHE LONGISSIMA (Užovka stromová), CORONELA AUSTRIACA (Užovka hladká), NATRIX NATRIX (Užovka obojková), NATRIX TESSELLATA (Užovka podplamatá) nebo VIPERA BERUS (Zmije obecná).

Zdroje: Wikipedie; Klaus Griehl: Hadi

Než vyrazíte k odlovu kešky, prověřte si základní znalosti o hadech, abyste se cítili bezpečně, bez možnosti ublížení sobě i hadovi. Většinu odpovědí jste se dozvěděli z úvodního textu.

1. Je slepýš had (5) nebo plaz (1)?
2. Je užovka obojková ohrožená kriticky (7), silně (0) nebo jen ohrožená (9)?
3. Svléká se had jednou do roka (9) nebo vícekrát (1)?
4. Jak se pozná, že se bude had svlékat: Kůže se sama začne odlupovat (4), přestane žrát (2) nebo nežere, kůže mu zmatní a zakalí se oči (7)?
5. Prdí hadi? Ano (6) nebo ne (5)?
6. Kolik druhů jedovatých hadů je v Česku v přírodě? Žádný (3), jeden (0) nebo dva (7)?
7. Může had mrkat? Ano (2) nebo ne (9)?
8. Svlékají hadi kůži po částech (3) nebo v celku (1)?
9. Má povrch těla hada kůží se srstí (6) nebo kůží se šupinami (0)?
10. Dají se hadi ochočit, ano (8) nebo ne (9)?

Přestože byl test lehký, je zde součtové ověření. Součet správných odpovědí je 43.

N49° [12.345] (prvních pět odpovědí), E014° [67.8910] (dalších pět odpovědí)

Opatrně otevírej ať případně nevyrušíš nájemníka! Na XY čeká praktické překvapení do knihy.