POZOR - od 6.6.2023 je upraven hint a vzorec pro výpočet souřadnic - POZOR
Toto je bonusová keš k LAB sérii „Adventure Lab – Železný Arnošt“, věnované vzpomínce na třineckého rodáka a „Čestného občana města Třince“ plukovníka in memoriam Arnošta Steinera
Arnošt Steiner se narodil 12. ledna 1915 v Třinci. Byl československým důstojníkem, který prošel celou bojovou cestu z Buzuluku do Prahy. Prokázal mimořádné hrdinství v bojích, legendárním se stal zejména v mezních situacích na Dukle v r. 1944. Za statečnost v boji obdržel sedm Čs. válečných křížů 1939 a řadu dalších vyznamenání.
V roce 1938 nastoupil vojenskou základní službu. Po absolvování poddůstojnické školy v Brně byl povýšen na svobodníka a odeslán k hraničářskému praporu na Náchodsku. První bojové zkušenosti získal již před válkou při podzimních střetech s německým Freikorpsem. Byl povýšen na desátníka a určen do funkce velitele strážní hlídky. Byl odhodlán, stejně jako ostatní vojáci československé armády, bránit vlast před očekávanou agresí Německa za každou cenu. Odstoupení čs. pohraničí Německu jej citelně zasáhlo. Když 15. března 1939 Němci obsadili i zbytek Československa, vrátil se zpět do svého rodiště v Třinci.
Jako Žid byl spolu s otcem koncem října téhož roku Němci zatčen a s dalšími židovskými spoluobčany poslán do sběrného tábora Nisko v Polsku. Věděli, co je od Němců asi čeká, proto se oba Steinerové s několika dalšími pokusili o útěk, který se podařil. Z Polska vedl jejich útěk s otcem na východ. Překročili hranice do Sovětského svazu, kde očekávali možnost budoucího boje proti Německu. Místo toho byli ke svému překvapení na hranicích zatčeni a internováni za nedovolené překročení hranic do SSSR a špionáž. Následoval trest 10 let vězení v „gulagu“. Po putování sovětskými pracovními lágry na Sibiři, kdy Arnošt Steiner několikrát zachránil život svého otce, se v roce 1943 oba přihlásili do čs. vojenské jednotky v Buzuluku. Zde Arnošt absolvoval důstojnickou školu a byl zařazen u kulometné roty.
Při bojovém křtu u Sokolova v březnu 1943 se Arnošt Steiner vyznamenal, když při ústupu bojem přes zamrzlou řeku zachránil v nepřátelské palbě dva raněné druhy. Později byl za tento čin vyznamenán československou medailí Za chrabrost.
1. československá samostatná brigáda byla nasazena v listopadu 1943 do bojů u Kyjeva. V bojích se v čele kulometné čety Steiner opět vyznamenal. Byl vyznamenán československým válečným křížem a Sověty navržen na vyznamenání Řádem rudé hvězdy. Protože se však Steiner nikdy netajil svým chladným přístupem ke komunismu, také nezapomněl na to, co zažil v gulagu, postarali se komunisté v brigádě, aby mu toto vysoké sovětské vyznamenání nebylo uděleno.
V tvrdých bojích u Bílé Cerkve v roce 1943 zahájil Steiner sám s těžkým kulometem palbu na ustupující německou automobilovou kolonu a nepříteli způsobil velké ztráty. I přes palbu, která na něj byla ihned zaměřena, ve střelbě ještě delší čas vytrval.
Když německé jednotky postupovaly na Žaškov a Kyjev, byla 1. čs. brigáda opět nasazena k obraně. Bojů se účastnila i četa těžkých kulometů pod vedením Arnošta Steinera. Zde během bojů opět Steiner prokázal osobní hrdinství, při bojích u mostu, který se na konec Čechoslovákům podařilo zničit, a tak Němcům zabránit v dalším postupu. Na zničení mostu se velkou měrou podílel právě Steiner. Po odhození náloží na mostu během dostihl vlastní tanky. Vyskočil na jeden z tanků a chtěl jeho posádku zpravit o připraveném zničení mostu. Náhle však byl tento tank zasažen nepřátelskou dělostřeleckou palbou. Steiner byl výbuchem odhozen do blízké bažiny. Příslušníky své čety byl považován za padlého, všichni měli za to, že viděli, jak jej roztrhal dělostřelecký granát. V dezorientované situaci se následně jeho kulometná četa dala na ústup před palbou nepřítele. Steiner se za krátko probral z šoku. Z bažiny zakreslil do své mapy hlavní nepřátelská postavení, která viděl. Následně se dostal na břeh a ustoupil za svou jednotkou. Příslušníci jeho čety byli šokováni jeho náhlým objevením, tím více, když na sobě neměl ani škrábnutí. Okamžitě se opět ujal velení své čety a vedl protiútok na zjištěná nepřátelská postavení. Tímto úspěšným zákrokem se mu podařilo nápor nepřítele ve svém úseku odrazit.
Steiner byl za statečnost v boji u Bílé Cerkve a Žaškova vyznamenán. Za zničení mostu podruhé československým válečným křížem a za osobní statečnost při vedení úspěšného útoku na postavení nepřítele byl vyznamenán československým válečným křížem potřetí.
Steinerova nezranitelnost se začala stávat mezi příslušníky brigády legendou a vojáci mu začali říkat „Nesmrtelný“ nebo „Železný“ Steiner.
Když začala Karpatsko-dukelská operace, působil podporučík Steiner ve funkci velitele kulometné roty 2. praporu 1. brigády. Předpokládaný pětidenní přechod Karpat se změnil ve vleklé krvavé těžké boje, kterých se účastnila i Steinerova rota. V několika odvážných akcích se opět Steiner vyznamenal. Jeho jméno znal každý příslušník brigády. Takřka neustále byl při útoku v čele své roty, šel osobním příkladem a skvěle vedl svou rotu v nebezpečných situacích.
Při útoku na kótu 534 měla jeho jednotka silné ztráty. Z původních 92 mužů jich padlo nebo bylo zraněno celkem 81. Němci se houževnatě bránili a došlo i k boji muže proti muži na nože, bodáky, sekery a lopatky. Bojů se osobně účastnil i podporučík Steiner a také tentokrát se mu zranění vyhnulo.
Další těžký boj čekal Čechoslováky na kótě 694, Hyrowa hora. Jednalo se o vysoký prudký kopec, takřka bez porostu, kde se při útoku na německé dobře opevněné postavení na vrcholu kóty nebylo kde schovat před nepřátelskou smrtící palbou. Několik československých útoků bylo Němci odraženo. Steiner se vydal na průzkum, našel nízkou strž, vedoucí za německé postavení. Okamžitě se svou rotou, která měla po těžkých bojích 52 mužů, prošel touto strží do zad Němců na vrcholu kóty 694. Jelikož v tu chvíli probíhal další útok na kótu, tentokráte s podporou tanků, byli Němci plně zaměstnáni obranou. V tu chvíli se jim znenadání v zádech vynořil Steiner se svou rotou a po krátkém tvrdém boji kótu 694 ovládl.
Za hrdinství v bojích na Dukle byl vyznamenán dalšími dvěma československými válečnými kříži a podruhé československou medailí Za chrabrost a obdržel Řád rudého praporu.
V listopadu 1944 byl zařazen jako zpravodajský důstojník druhého praporu 1. brigády. Brzy byl jmenován do funkce náčelníka štábu praporu a zanedlouho poté se stal velitelem druhého praporu, s nímž se zapojil do dalších bojů při osvobozování území Československé republiky. Těžiště těchto bojů bylo v oblasti Prešova a Liptovského Mikuláše, kde československý armádní sbor při dobytí německých postavení ztratil další dva tisíce mužů. Steiner opět osobně vedl několik úspěšných akcí. Za statečnost z těchto bojů byl vyznamenán dalšími dvěma československými válečnými kříži, celkem již sedmkrát.
Se svou jednotkou dorazil v květnu 1945 do Prahy. Jako příslušník čs. armádního sboru se konce války dožil i jeho otec Jakob Steiner.
Po válce krátce působil v armádě, ale sílící vliv komunistů jej přiměl dobrovolně odejít k 31. 12. 1946 do civilu. Dle mínění historiků ho to zachránilo před perzekucí, která postihla v příštích letech široké spektrum bojovníků za svobodu. Do Třince se již nevrátil. Po odchodu z armády se usadil v Brně, kde žil v ústraní do svých 67 let. Zemřel 9. října 1982, jako širšímu okolí neznámý člověk.
Za svou statečnost a odvahu na frontě, byl Arnošt Steiner vyznamenán čs. vojenským Řádem bílého lva Za vítězství II. stupně, Řádem rudé hvězdy, medailí Za hrdinství, sedmi Čs. válečnými kříži 1939, dvěma čs. medailemi Za chrabrost před nepřítelem, čs. vojenskou medailí Za zásluhy I. stupně, čs. vojenskou Pamětní medailí se štítkem SSSR, Sokolovskou a Dukelskou pamětní medailí, sovětským Řádem rudého praporu, sovětskými medailemi Za vítězství nad Německem a Za osvobození Prahy, jugoslávským Řádem partyzánské hvězdy III. třídy, francouzským válečným křížem s palmou (Croix de Guerre avec palme).
Plukovník in memoriam Arnošt Steiner se stal živou legendou v boji proti nacistickým vojskům. Generál Ludvík Svoboda, velitel prvního československého armádního sboru v SSSR, o něm řekl: „Můžete mi věřit, že jsem ve dvou válkách viděl mnoho, ale málokdy činy obdobné Steinerovým.“ Stejně tak armádní generál Karel Klapálek, velitel karpatsko-dukelské operace, kdysi poznamenal, že „Karpaty a Dukla, to byl Steiner“.
Československý válečný kříž 1939 je československé vojenské vyznamenání, které bylo udělováno za účast v boji, který byl zahájen v roce 1939 a za prokázání vynikajícího činu v nebezpečí života nebo za obětování života.
Byl zřízen “Na památku boje za osvobození republiky Československé z nepřátelského obsazení“. Udělen mohl být československým občanům ve vlasti i příslušníkům československé armády v zahraničí i jednotkám této armády. Dále mohl být udělen příslušníkům spojeneckých armád i jednotkám těchto armád, které se zúčastnily boje zahájeného v roce 1939. Podmínkou bylo prokázání vynikajícího a úspěšného činu výkonného či velitelského, při němž byli vystaveni nebezpečí života nebo život obětovali.
Nejvíce udělených křížů bylo na východní frontě, a to i opakovaně. Sedmi válečnými kříži byli vyznamenáni Arnošt Steiner, Vladimír Janko, Sergej Petras.
Vyznamenání obdrželi například američtí generálové Dwight D. Eisenhower a George S. Patton nebo in memoriam výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš.
Vyznamenání uděloval prezident republiky, který k jeho udělení mohl zmocnit i ministra obrany či velitele vojska. Bylo udělováno doživotně. V případě úmrtí nositele zůstává vyznamenání na památku rodině či pozůstalým, nesmí však být nošeno nikým, kdo jím nebyl vyznamenán. Součástí vyznamenání je diplom opravňující k nošení.
Jedná se o stejnoramenný kříž zakončený hroty se zkříženými meči mezi rameny. Na lícové straně se nachází státní znak, na rubové straně zemské znaky Čech, Slovenska, Moravy, Slezska a Podkarpatské Rusi. Uprostřed se nachází rozložený letopočet 1939. Na stužce se mohou nacházet bronzové snítky značící opakované udělení.
Ke keši:
Na výchozích souřadnicích keš nehledejte!!!
Rád bych vás pozval na menší procházku po Třinci a provedl vás pěti třineckými místy spojenými s životními etapami Arnošta Steinera.
K odlovu potřebujete chytrý telefon s internetem a gps polohou a mít nainstalovanou aplikaci Adventure Lab.
https://labs.geocaching.com/goto/Železný_Arnošt
Po ukončení pěti zastavení Adventure Lab – Železný Arnošt získáte 5 bonusových čísel A, B, C, D, F, která dosadíte do následujícího vzorce a získáte finální souřadnice (závorky se mezi sebou nenásobí):
N 49° 40. (7-A) (D) (7-A-B)
E 018° 40. (7-F) (7+B) (7+B-C)
Keš lze odlovit z lehce přístupného veřejného místa. Nevstupujte na soukromé pozemky (parkoviště) ani nemusíte přelézat žádné ploty.
