Po návštěvě všech pěti zastavení LAB ADVENTURE Teplické kostely (https://labs.geocaching.com/goto/teplicke_kostely) a zodpovězení otázek získáte indicie potřebné k nalezení bonusové krabičky
Secesní kostel postavený v letech 1904-05 dle návrhu drážďanských architektů Julia Schillinga a Rudolfa Gräbnera pro luterány augšpurské konfese. Kostel byl jednolodní, s boční emporou,(40 x 20 m), se sedlovou střechou a v rohu s polygonální věží s ochozem a štíhlou oktogonální střechou. Tribuna protilehlé severní strany evokovala gotickou trojlodní dispozici. Postranní části se schodišti prolomovala sdružená okna se dvěma sloupky zdobenými secesními hlavicemi. Střední část s bohatou dekorativní výzdobou a rozetou symbolizující Lutherovu pěticípou růži obklopenou veršem Lutherova chorálu „Ein feste Burg ist unser Got -Hrad přepevný jest Pán Bůh náš“ se tyčila nad arkádami hlavního vchodu s kruhovými portrétní medailony čtyř hlavních protestantských kazatelů M. Luthera, F. Melanchtona, J. Calvina a U. Zwingliho.
Květy růže a spletené pruty růžového keře stylizované do geometrického ornamentu se často objevovaly v dekorativních detailech drážďanské architektury. Propletence stylizovaných prutů nebo větví se také staly nosným motivem vnější i vnitřní výzdoby trnovanského kostela. Západní i východní průčelí zakončovaly štíty završené secesní transformací gotických fiál a křížových kytek, horní částí velkého štítu východní stany nesla stylizované atributy čtyř evangelistů. Odstupňovaný objem architektonické hmoty kostela korunovala výškově zdůrazněná, třípatrová, 76 m vysoká věž, kterou z mohutného soklu v úrovni prvního patra vztyčovala čtyři konvexní ramena zakončená kamennými chrliči ve tvaru draků, jejichž podoba se dostala do vzorníků soudobé architektury. Oblouk arkádového vchodu v přízemí nesl plastiku bájného zvířete, připomínající plastickou výzdobu porcelánových nádob firmy Amphora. Střechu věže odděloval ochoz s dekorativním zábradlím, šestibokou konstrukci, krytou měděným plechem (plech časem zoxidoval a zelená patina dala kostelu nové jméno) zakončovala makovice s hroty a kříž. Bohatou dekorací byly rámovány také věžní hodiny, jejichž ciferník symbolicky nesl kostlivec. Kamenné ornamenty, profilace oken a další výzdobné prvky byly provedeny z mramoru, obklad pláště věže a lodi se skládal z porfyrového kamene a pískovce. Celé provedení bylo podřízeno symbolice hlavního verše, stavba použitými prvky vyjadřovala pevnost a ochranu víry.
Vnitřní dekorace byla v souladu s evangelickými tradicemi oproti exteriéru mnohem prostší, svůj předobraz opět našla ve středověkých i renesančních sakrálních a světských stavbách. Bohužel se nedochovaly dobové fotografie a podobu interiéru tak můžeme rekonstruovat pouze z projektových plánů a fotografií zhotovených těsně před demolicí.
Kostel sloužil nejen liturgii, ale také vzdělávání, v sakristii byla učebna se šedesáti místy, do věže byla umístěna knihovna. Moderní době odpovídalo i vybavení, do kterého mimo jiné spadalo teplovzdušné topení s centrálním zdrojem tepla umístěným pod sakristií. Trnovanský kostel pro 684 věřících byl výjimečný jednak pro sakrální stavby neobvyklým využitím kyklopského zdiva pro výzdobu vnějšího pláště, jednak půdorysným řešením centrální dispozice lodi ukrytou mezi mohutnou tribunou a chórem s nárožní věží, jednak začleněním kostela do kompozice náměstí v bezprostřední blízkosti světských staveb.Také byl výjimečný projektem a realizací mohutného podstavce, který sice vyrovnával terén, ale především umocnil estetický celkový dojem stavby a také transformoval historizující prvky do moderní secesní současnosti přelomu 19. a 20. století.
Stavba kostela
Před stavbou kamenného kostela byl nedaleko postaven provizorní kostel pro potřeby evangelíků. Provizorní kostel byl dřevěný, postavený v secesním slohu s prvky lidové architektury. Stavbu zbudoval tesařský mistr Anton Anderle. Kostel měl místo pro 306 sedících farníků, jeho věž byla vysoká 17 metrů. Vysvěcen byl 17. prosince 1899. Po dokončení stavby nového, tzv. Zeleného kostela stály oba svatostánky několik let vedle sebe. Po roce 1909 byl provizorní kostel rozebrán.
Kolem roku 1906. Napravo ještě stojí stavba provizorního kostela
Kostel sloužil evangelíkům augsburského vyznání (luteránům). V letech 1919–1945 byl vlastnictvím Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Zelený kostel v plné kráse, asi 1905
Kolem 1913. I dům sněmu ve Wormsu již stojí v plné kráse. Zdá se, že rozvoj zamýšleného Kostelního náměstí se utěšeně rozbíhá. Brzy však vypukne I. světová válka, která bude důvodem prvního přerušení realizace. Mezi domy a Zeleným kostelem vedla Nedbalova ulice. V pozadí uprostřed je vidět dům s dvojicí věžiček na rohu Hlávkovy ulice.
Po roce 1945 přešel kostel do Fondu národní obnovy, který jej propůjčil nejdříve Českobratrské církvi evangelické a od roku 1948 Církvi československé husitské. Po odchodu husitské církve do vlastního svatostánku začal kostel pustnout.
Secesní kostel k jehož stavbě byla použita žula, porfyr a pískovec, byl v roce 1966 vyřazen ze seznamu kulturních památek a přeměněn na skladiště. Národní podnik Nábytek Liberec, kterému byl přidělen, odmítal financovat jeho údržbu a kostel po roce opustil. Nadějí na jeho zachování byla přestavba na smuteční síň, avšak tento záměr se nepodařilo prosadit.
V dubnu 1969 byl poškozen požárem. Spekulovalo se, že zapálení sváděné na nekonkrétní děti bylo úmyslné a šlo o první krok, jak se kostela zbavit. V srpnu 1973 byla stržena hlavní loď, o měsíc později i věž. Tím byly jeho dny sečteny. Dnes je na tomto místě parkoviště.
1. část demolice dne 25.8.1973
2. část demolice dne 29.9.1973
