Kde se tito pekelníci vzali? Dá-li se to tak říci, provázejí nás od úplného pravěku. Lidé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě jakési zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním.
Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit - a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval, to jak lidé přišli na to, že zlo může být na první pohled někdy docela pěkné.
S čerty se můžeme v Čechách setkat kromě Mikulášova doprovodu hlavně v pohádkách. Český pohádkový čert je přitom - bůhví proč - většinou úplný hlupák a popleta. Slídí po světě, aby pekelné vrchnosti přinesl nějakou lidskou duši. Loví je tak, že obvykle nabídne potenciální kořisti na určitou dobu své služby. Za to požaduje krví podepsanou smlouvu, v níž stojí, že se dotyčný člověk na oplátku vzdá své duše. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla, ale - ten český, pohádkový - to většinou nějak zpacká. Buďto se svou obětí prohraje v kartách nebo se mu na krk přichytí nějaká paní Káča či se to celé zvrtne ještě nějak jinak.
Informace o kešce
Aby jste si zasloužili další bod do statistik, dokažte, že jste chytřejší než samotný vyslanec ďáblův!
Po úspěšném nálezu se nezapomeňte zapsat do logbooku!
Přeji Vám příjemnou zábavu ;)