BLUDIŠTĚ
Bludiště je hlavolam s jednou nebo více cestami od startu k cíli. Cesty a zdi mohou být v bludišti pevné, ale i pohyblivé. Pojem bludiště se často zaměňuje s termínem labyrint, ale moderní učenci dávají přesnější definice. Pro ně je bludiště skládanka v podobě složitě větvených cest s možností volby cesty a směru, zatímco labyrint obsahuje do svého středu pouze jedinou cestu.
Labyrint ve staré řecké mytologii navrhl a postavil legendární řemeslník Daidalos pro krétského krále Mínóa v paláci Knóssos. Úkolem bylo zadržet strašného Mínotaura – tvora, který byl z poloviny člověkem a napůl býkem. Mínotaura nakonec zabil statečný aténský hrdina Théseus. Daidalos postavil Labyrint tak šikovně a chytře, že on sám dokázal po dokončení stavby jen stěží uniknout. Théseovi však pomohla Ariadna (dcera krále Mínóa) a její osudové klubko nití, které mu pomohlo najít cestu zpět.
Pojem labyrint je často zaměňuje s termínem bludiště, ale moderní vědci podávají přesnější definice. Pro ně je bludiště skládanka v podobě složitě větvených cest s možností volby cesty a směru, zatímco labyrint obsahuje do svého středu pouze jedinou cestu. Labyrint má jednoznačnou trasu do středu a zpět a je navržen tak, aby bylo jednoduché se v něm orientovat.
Labyrinty mohou být realizovány jak symbolicky, tak i fyzicky. Symbolicky jsou zastoupeny v umění nebo jako vzory na keramice, na stěnách jeskyní, atd. Reprezentace jsou po celém světě podobné a jsou obecně malovány na zem tak, aby lidé mohli chodit od vstupního bodu do středu a zpět. Labyrinty se používají pro skupinové rituály a meditace.
Labyrinty ve tvaru čtverce nebo obdélníku jsou zřejmě ty nejstarší. První známé vyobrazení a pravděpodobně nejstarší labyrint tohoto typu se našel na hliněné destičce v egyptském Pylu.
Kulaté nebo kruhové se objevily u Etrusků na konci sedmého století před naším letopočtem v Itálii; pozdější nálezy pocházejí z paláce Knóssos z konce třetího století. Někteří odborníci se domnívají, že tento Knósský palác a Mínóův labyrint jsou totožné.
Bludiště se rozdělují do dvou hlavních skupin. První skupinou jsou klasické labyrinty: Mají jeden jediný vstup a k dosažení středu se používá jedné cesty, která nenabízí žádnou jinou možnost. Tím, že existuje jedna jediná cesta, nemůže poutník minout cíl.
Druhou skupinou jsou klasická bludiště (bludiště s alternativními cestami): Mohou mít více vstupů a více výstupů, více nejednoznačných cest a poutník v nich snadno zabloudí. Bludiště se začaly používat v zahradách v Anglii ve dvanáctém století a sloužily jako ideální místo pro romantické chvíle. Postupně se rozšířily po celé Evropě, zejména ve Francii a Itálii. Typická bludiště jsou například v zahradách Andrého Le Nôtre ve Versailles a Caboniho Villa Pisani v Itálii.
Zajímavost :
Nejstarší bludiště na jižní polokouli?
Ashcombe Maze
V Ashcombe Maze & Lavender Gardens s rozlohou pětadvacet akrů najdete původní bludiště, díky němuž se celý areál může natrvalo pyšnit již zmíněným primátem. Tvoří ho více než 1000 cypřišů, které vytvářejí živé ploty dosahující do výše až tří metrů. Jejich šířka činí dva metry.
Je rozděleno do tří částí – na Jižní labyrint, Hlavní zahradu a Severní labyrint. Cypřiše je nutné zastřihávat třikrát ročně, aby si uličky mezi nimi udržely tvar.
_____________________________________________________________________________
Nyní ke keši:
Keška je velikosti malá a je vhodná pro výměnu TB a GC. Prosím nevhazujte do kešky kinder bordel !!
Keška se samozřejmě nenachází na úvodních souřadnicích, ale je tam pěkný výhled na Kolín a část Veltrub, který vřele doporučuji 😊
Prosím buďte na keš jemní a neřešte vše silou 😊 děkuji.
_____________________________________________________________________________
Informace o bludištích jsem čerpal z archivované kešky GC85P8P a z magazin.travelportal.cz.
_____________________________________________________________________________