Milý příteli, proč jsem Vás tu už tak dlouho neviděl? Doufám, že nejste tak pošetilý, abyste se urážel pro trochu mé příkrosti; ale ne, to jistě ne. Od té doby, co jsem Vás neviděl, mne cosi velmi znepokojilo. Musím Vám něco říci, ale těžko se mi to sděluje, ba ani nevím, mám-li s tím ven. Poslední dny jsem se necítil zvlášť dobře a chudák Jupiter mne tak obtěžuje svou dobře míněnou starostlivostí, že už to není k vydržení. Věřil byste tomu? Od našeho setkání mi do sbírky nic nového nepřibylo. Jestliže se Vám to jen trochu hodí, přijeďte s Jupiterem. Určitě přijeďte. Rád bych Vás ještě dnes večer viděl - je to důležité. Ujišťuji Vás, že jde opravdu o krajně důležitou věc.
Vždy Váš William Legrand.
O čem to jenom blouzní? Jaká ztřeštěnost ho to zase popadla? Co to může být za „krajně důležitou věc“, kterou musí se mnou projednat? To, co o něm povídal Jupiter, nevěstilo nic dobrého. Měl jsem strach, jestli ho snad rodinné neštěstí, které ho nepřestávalo trápit, vážně nevyšinulo. A proto jsem se bez meškání vypravil za ním.
Legrand mne už dychtivě očekával. Sevřel mi ruku se vzrušenou naléhavostí, což mne znepokojilo a také ve mně posílilo předchozí podezření. Tvář měl až úděsně bledou a hluboce posazené oči mu planuly zvláštním, nepřirozeným třpytem. Poptal jsem se ho krátce na zdraví, a pak mě nenapadlo nic vhodnějšího, než vznésti dotaz na onoho chrobáka, kterého nedávno uštval a chytil za Jupiterovi pomoci.
„Na tomhle brouku zbohatnu! Štěstěna uznala, že jsem ho hoden, svěřila mi ho - teď stačí, abych s ním správně zacházel, a sám už mně zavede ke zlatu.“
Na to Legrand s vážným, důstojným výrazem vstal a přinesl mi brouka ze skleněného pouzdra, v kterém ho choval. Byla to nádherná a z vědeckého hlediska jistě vzácná kořist. Na jednom konci hřbetu měl dvě kulaté černé skvrny a na druhém jednu polodlouhou. Krovky měl nesmírně tvrdé a lesklé - blyštěly se opravdu jako zlato. Také váha hmyzu byla pozoruhodná.
„Poslal jsem pro Vás“, oslovil mně pateticky, když jsem si brouka jak náleží prohlédl, „poslal jsem pro vás, abyste mi poradil a pomohl, až budu prosazovat přání osudu i přání brouka.“
„Podniknu s Jupiterem výpravu do kopců v údolí a budeme při tom potřebovat pomoc člověka, na kterého se dá spolehnout. A vy jste jediný, komu důvěřujeme. Ať už se nám ta věc podaří, nebo ne, v obojím případě mi to přinese uklidnění.“
S těžkým srdcem jsem přítele doprovázel. Vyrazili jsme kolem čtvrté - Legrand, Jupiter, pes a já. Jupiter vzal s sebou kosu a rýče. Tvářil se strašně zarputile a celou cestu mu z úst nevyšla jiná slova než „ten zatracenej brouk“. Já jsem měl na starosti dvě zlodějské svítilny, kdežto Legrand se spokojil pouze s chrobákem, kterého nesl přivázaného na konci provázku a při chůzi s ním točil a škubal, tváře se přitom jako čaroděj.
Vedl nás cílevědomě a jen tu a tam se na chvilenku zastavoval, aby si ověřil jisté značky, které si zřejmě sám za dřívější cesty udělal. Takhle jsme putovali asi dvě hodiny a zrovna zapadalo slunce, když jsme vcházeli do krajiny daleko pustší, než jsem kdy viděl. Byla to jakási náhorní plošina pod temenem takřka nepřístupného svahu, který byl od úpatí až k vrcholu hustě zalesněn a místy přerván mohutnými skalními výchozy. Tyto skály jako by volně ležely na zemi a mnohé z nich se nezřítily do údolí jen proto, že byly zaklesnuty do stromů.
Zlatého brouka hledejte na přiložených souřadnicích, jejichž přesnou podobu získáte rozluštěním následujícího kryptogramu.
-;:(6 ;(6 ,8†*5 †¶8 ;(6 †8¶8;
Pokud jste četli listing, jistě už tušíte, že terén bude náročný. Kosu a rýče však s sebou tahat nemusíte ;)
N 49° 09. ??? E 016° 19. ???
Zlatý brouk je pevnou součástí příběhu, proto ho z kešky prosím neodnášejte.
Přeji Vám úspěšné pátrání!