Schůze OKS 20200717

Ačkoli se náš spolek jmenuje Ornitologický kroužek Slaný nezabývá se pouze ornitologií. Náplní jeho činnosti je široké spektrum oblastí - od sádrových trpaslíků po kvantovou fyziku. Tématem této schůze by měla být polemika s názorem kozineckého živočicháře, který tvrdí, že pravěcí nelétaví draví ptáci typu Phorusrhacos běhali rychleji než dostihoví koně (nejvyšší rychlost dostihového koně byla zaznamenaná na dráze dvou furlongů (400 metrů) 70,76 km/h. Dosáhnul jí Winning Brew na závodišti Penn National Race Course v Pensylvánii 14. května 2008). Problém je ve slově "rychleji" - o kolik rychleji? Náš většinový odhad pro krátkou rovnou dráhu je do 100 km/h, menšinový názor - až 350 km/h - se zdá přemrštěný, v tomto případě by byla brzdná dráha neúměrně dlouhá, a patrně by pták kořist daleko předběhl. Mimořádně trénovaný člověk krátkodobě vyvine rychlost asi 45 km/h -  mimořádně trénovaný člověk, tedy sprinter! S tímto údajem hodně kontrastuje pohybová zdatnost většiny členů OKS, některé jsem nikdy běžet neviděl, ostatně sebe za posledních 20 let také ne. Holt s velkou hlavou se běží blbě. Mám tím na mysli, že v OKS pracujeme spíše hlavami.

Jediným námi zjištěným případem, kdy člověk uprchl ptákovi typu Phorusrhacos, je událost z roku 1874 (asi!). Tehdy prý Božena Pospíšilová (27) ze Žerotína vykličkovala nějakého ptáka. A to měla na zádech stále krosnu s nasbíraným klestím! Útěk ovšem měla usnadněný tím, že běžela v hustém lese a bylo krátce po dešti. Pták prý narážel neustále zobákem do stromů, v bahně mu prokluzovaly pařáty a s krátkými křidélky jen těžko udržoval balanc. Často šel do skluzu, Pospíšilová tak získávala drahocený náskok, aniž by se kdy ohlédla. A zde je právě nejasnost, sběračka sice měla dojem, že ji honí velký opeřenec, ale možná to byl jen hajnej. Strach má velké oči. V rovinaté savaně by pochopitelně Pospíšilová neměla šanci, ale co by v savaně dělal hajnej, že?

Náplní příští schůze by měla být polemika s knihou Zecharii Sitchina - Schody k nebesům. Čili planeta Nibiru - přilétající k Slunci jednou za 3600 let, dávní kosmonauti Anunnakiové, klonování opic - a jejich následné využití jako horníků ve zlatých dolech - tedy vlastně našich prapředků. Jeden z kolegů těmto tezím věří, tak by to mohlo být zajímavé.

Těžko říct jestli se genetické manipulace (a prý neprobíhaly in vitro, ale in vivo - pěkně v postýlce) Anunnakiům povedly, jedna okrajová teorie praví, že nepocházíme z opic, ale z delfínů. Cachtali jsme se kdysi v moři, proto tloustneme. Opice netloustnou. I když se budou cpát k prasknutí. Třeba jinejma opicema.

Event se koná 17.7.2020 na zahrádce restaurace Střelnice od 15:30 do 16:30. Minimálně po tuto dobu bude k dispozici logbook, potom už ne.

Za návštěvu eventu nezískáte žádný suvenýr.

Pro členy OKS je schůze povinná.

A nakonec takový příslib do budoucna - některou z příštích schůzí se uvolila uspořádat naše čestná předsedkyně, která se ptactvem zaobírá velmi detailně.