Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na kamenném mostě vedoucím od silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty.
Ihned šel hledat nocleh; v hospodě byli evidentně vzhůru, hospodský neměl sice nic k pronajmutí, ale pozdní host ho velice překvapil a zmátl, a tak ho chtěl nechat přespat na slamníku v lokále. K. souhlasil. Pár sedláků sedělo ještě u piva, on se však s nikým nechtěl bavit, sám si snesl z půdy slamník a ulehl kousek od kamen. Bylo teplo, sedláci byli potichu, ještě si je unavenýma očima trochu prohlížel, pak usnul.
Ale už zakrátko nato ho probudili. Nad ním stál vedle hospodského nějaký po městsku oblečený mladík, obličejem připomínal herce, s úzkýma očima a hustým obočím. Sedláci tu také pořád ještě byli, někteří si pootočili židle, aby líp viděli a slyšeli. Mladík se velmi zdvořile omluvil, že K. budí, představil se jako syn zámeckého kastelána a řekl: „Tato vesnice patří zámku, kdo tu bydlí nebo přenocuje, ten v jistém smyslu bydlí nebo přenocuje na zámku. A to nikdo bez hraběcího povolení nesmí. Vy však takové povolení nemáte, anebo jste je aspoň nepředložil.“
K. se napůl posadil, uhladil si vlasy, zespodu se na oba podíval a řekl: „Do jaké vesnice jsem to zabloudil? Copak tady je nějaký zámek?“
Finální souřadnice spolu s hraběcím povolením k hledání kešky získate po rozluštění přiložené zámecké šifry.
N = 49° 10. ??? E = 016° 22. ???
Zavítáte-li do zámecké obory, nic jiného tam mimo kešky nelovte!
Přeji Vám příjemnou zábavu ;)