Vítej "kačere" u naší sedmé kešky, která končí stínadelskou trilogii. Původně již tato keš nebyla v plánu, ale našlo se pár kačerů kteří by rádi pokračování. Cituji slova kačera Jirky (Ikinzakator). "Protože ve Stínadlech je ještě tolik nevyužitých příběhů". A já s ním naprosto souhlasím. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že nechám kačery hledat žlutý špendlík v kupce sena, ale opravdu jen chvíli. Ta představa, že bych špendlík hledal já, mě vůbec nelákala. Je zajímavé, že to, jak bude keš vypadat, jsem věděl okamžitě. Ale jaký dát kešce název, to jsem několikrát měnil. Od Záhady proutěného koše, ten jsem zamítl hned, přes Tajemství zavřené truhly a mnoho dalších. Až zvítězil doslovný název podle třetí části knihy Dobrodružství v temných uličkách. Tajemství Velkého Vonta. Jsem přesvědčen, že skalní foglarovci tuší, co najdou. Ano, přesně TO. A ještě něco navíc. Tak s chutí do listingu, budete ho potřebovat a pak hurá do třetice, do Stínadel.
Děkuji našim přátelům Krvesajkám za provedený betatest.
Na první tři nálezce opět čekají naše netradiční FTF, STF a TTF.
Tento příběh začíná jednoho podzimního podvečera, když se Rychlé šípy vraceli ze svého tábořiště U tří borovic. Cestou se chlapci škádlili, jak bylo jejich zvykem a dobírali si Rychlonožku skrz panádlovou polévku, co se u nich vařila. Z dálky viděli nad jednou městskou čtvrtí nazelenavou záři, kterou vydávaly staré plynové lampy. Stínadla. Ano, to byla ta obávaná čtvrť, kam se báli chodit chlapci i děvčata z jiných čtvrtí i za bílého dne. Najednou Rychlé šípy zaslechli válečnou píseň Vontů. Již dlouho se nad Stínadly nevznášel ten ponurý nápěv beze slov, který naháněl hrůzu. Po vítězství Žlutého květu panoval ve Stínadlech mír a Vláďa Dratuš jako Velký Vont, je řídil pevnou a spravedlivou rukou. Ale teď se zase něco děje. Po příchodu ke klubovně zjistili, že na ně někdo čeká. Losna. "To je Otakar Losna", zaradovali se chlapci. Ale ne nadlouho. Losna jim vyprávěl, že Vláďa Dratuš se ocitl v úzkých, tísněn čímsi záhadným. Jeho existence je prý ohrožena a ve Stínadlech se zřejmě schyluje k novým rozbrojům. Dokonce už bylo i několik pokusů získat ježka v kleci od Vládi lstí a násilím. Rychlé šípy se rozhodli přijít celé té záhadě na kloub a Vláďovi znovu pomoci k nastolení pořádku ve Stínadlech. Současně s nimi pátralo ve Stínadlech na vlastní pěst Bratrstvo Kočičí pracky posíleno o partu Tondy Plíhala za Dvorců. Ti vydávali časopis Sběrač a ve Stínadlech shánělo novinky pro svá čísla. Ale jejich zprávy byly jen takové náznaky a hlavně pomluvy Rychlých šípů. Ti vydávali také svůj časopis - TAM TAM. Na rozdíl od Sběrače v něm vycházeli zprávy pravdivé a kompletní. Tedy pokud by to neohrozilo další pátrání ve Stínadlech. Mirek Dušín s chlapci zažili mnohá dobrodružství při hledání pravdy, co se vlastně stalo s Vláďou Dratušem, až narazili na jméno Venda Rejholec. Ten by měl něco vědět. Rejholce našli a výměnou za informaci o úkolu, který má provést parta Tondy Plíhala ve svatyni Uctívačů ginga se dozvěděli o tajemném Vontovi, kterého nikdo neznal. Tento Vont ukázal Vláďovi nějaký papír se slovy - "mrtví promluvil". To co si přečetl ho zdrtilo. Od toho okamžiku byl Vláďa jako vyměněný a jako by to nebyl on.
Rychlé šípy se vypravili za Dratušem s nabídkou o pomoc, ale byli odmítnuti. Co se to s Vláďou stalo? Co se děje? Rozhodli se v pátrání pokračovat a pomoci Velkému Vontovi i přes jeho odmítnutí. Sledovali Rejholce na každém kroku a zjistili, že chodí do starých baráků zvaných Kocouří hrádek. Tam se ukrývá neznámý cizinec, který vydírá Vláďu Dratuše. Výměnou za papír požadoval ježka v kleci, aby ho mohl vyrábět a tak na něm zbohatnout. Další návštěva u Velkého Vonta byla překvapením. Vláďa se nejen omluvil, ale vyprávěl příběh, který se stal jeho otci.
Po stopách dávného příběhu.
Je to už moc a moc stará událost...začal své vyprávění Vláďa. Tak stará, že i můj tatínek, dnes velmi těžce nemocný, byl tehdy tak mladý, asi jako já, když se udála. Vontové už tenkrát byli takový jako dnes. Tu partu, v níž byl můj otec, vedl nějaký Vrána, spolu s Mildou Marešem a jakýmsi Kerhátem. Bylo jich asi osm. A těm se jednou, to už tatínek neví jak, dostala do rukou první vontská kronika a nějaké písemnosti a smlouvy. Měli kvůli tomu hrozné řežby mezi partami, které ty věci chtěly. Celá parta zapírala, že ty věci vůbec mají, ale pak je nějakým chlubením prozradil jeden z členů party. Jmenoval se Karel Dymorák, ale říkali mu Dymour. Vyloučili ho z party a když ho potkali dostal vždy nějakou herdu. Jednou se za ním hnali dost daleko, až jim vběhl do nějakých starých baráků. Říká se tomu místu Kocouří hrádek. Hlídkovali tam dlouho, jestli Dymorák nevyjde ven, ale když dlouho nevycházel, dva nebo tři se ho vydali hledat. Našli ho a vyplašili v koutě pod pavlačí ve druhém poschodí těch domů a on, když viděl, že jdou za ním, rozběhl se z pavlače po schodech do vyššího patra až jim zmizel kdesi na nějaké půdě, v úplné tmě. Byl už večer. Potichu se vrátili na ulici, protože věděli, že jim nemůže uniknout. Musel by běžet kolem nich. Ostatní členové party už byli pryč, nechtělo se jim asi čekat až Dymoráka polapí. A tak v rozmrzelosti odešli domů taky. Až na jednoho. Vydal se opět na onu půdu kde Dymorák zmizel a začal ho hledat. Určitě tam je někde schovaný. V tom ho spatřil a špatně osvětlenou půdou ho pronásledoval přes nějaké staré krámy a haraburdí. V tom něco klaplo a bylo ticho. Pronásledovatel se bál v té tmě jít dál. Najednou se mu zdá, že slyší nějaké zvuky, snad volání nebo co. Nejspíš to bude nějaká Dymourova lest, měl občas takové finty. Ale to už sem z nižšího patra vystupuje po schodech nějaká žena a pronásledovatele vyhání. Druhý den se dozví, že Dymorák nepřišel do školy! K večeru se roznesla zpráva, že dokonce není doma. Policie začíná po Dymorákovi pátrat - ale ten pronásledovatel dostává strach,že se Dymourovi na půdě něco stalo a že by ho z toho třeba obvinili. Taky že by ho vyslýchala policie. Z toho má ještě větší obavy. Proto mlčí a nic neoznamuje. Pořád doufá, že se Dymorák vrátí z té půdy sám, až se třeba vzpamatuje...Policie pátrá a celá parta končí u výslechu na policii. Ano. Utíkali jsme za ním, ale nic jsme mu neudělali. Nikdo nevěděl, že jeden z nich se na půdu vrátil. A on mlčel. Velký Vont se na chvíli odmlčel. Dymorák se na té půdě schoval do starého koše, víko za ním zaklaplo a on tam bez pomoci zemřel. Ten pronásledovatel byl můj otec.
Tolik příběh od Jaroslava Foglara kde najdete první část potřebných indicií.
A teď zase něco ode mě, kde najdete zbytek.
Ha! Co je? Co se to děje? Kdo přicházíš a rušíš mé spaní?
Slyším kroky kolem, ne, to není pes, že by pošťák a nesl mi psaní?
No, to věru brzy, po tolika letech, ale počkat, vždyť přece neví o mně.
Je to tak dávno, co zaklaplo víko koše v tomto opuštěném a starém domě.
Potmě a poslepu napsal jsem vzkaz na lístek o tvé vině, Jiří Dratuši.
Do své smrti budeš mít výčitky svědomí, to si zapiš laskavě za uši.
Jsem Karel Dymorák. Ano, Dymour říkali mi ti, co nosili špendlík žlutý.
Však nezradil jsem, to mi věřte, proč osud byl ke mně tak krutý?
Kroky se blíží, jsou slyšet zleva i zprava.
To není Jirka Dratuš, tak co ten člověk zde pohledává?
Něco se zalesklo, něco co drží v ruce.
No, jen pojď blíž, ať se podívám. Ale to je přece navigace!
Tak o tom mi vyprávěl owner, když mě tvořili.
Že prý mám být slušný a ne rvát z tebe košili.
Už vidím škvírou někoho, to asi kačer jakýsi.
Vždyť houby bys sbíral do košíku a jahody do mísy.
No jen pojď, jen pojď, páni vždyť už na mě civíš!
Že nenalézáš jen krabičku, tomu že se divíš?
Vždyť hledáš keš od Bobšíků, Bobšíkovku zvanou.
Páni! To je ale ranec. Zas jde o kus stranou.
Tááák! A máš to! Už slyším tvůj zrychlený dech.
Už jsi mě spatřil, celý se chvěješ a pot ti teče po zádech.
Pomalu otvírej! Pomalu říkám, nebo mě přetrhneš ve dví.
Teď zrak ti spočinul na mé tváři, víš co? Radši si sedni!
Zklidni svůj dech, zklidni svůj tep a těš se na to, co přijde.
Pomalu zvedám své ruce, odkrývám krabičku. No, snad nám to vyjde.
Hodný kačer. Neponičil. Logbook i tužka jsou k mání.
Tak se zapiš, zas mě ukliď a neruš pořád mé spaní.
Ještě ti naposled z úkrytu zamávám v předtuše,
že potkáš a pošleš mi nešťastného Jirku Dratuše.
A jsme u konce s povídáním. Věřím, že s luštěním nebudete mít problémy, protože moje heslo je "Snadné luštění, parádní finálka".
Proto prosím o dokonalé maskování, ať nám vydrží co nejdéle. Potom ji nahradí pouze PETka. Děkuji.
A co ještě? Aha. Tak nějaké otázky.
A - Rychlé šípy vydávali časopis - Sběrač - 5, TAM TAM - 7, Třesky Plesky - 0
B - Jak se jmenoval hrádek, kam se dostali Rychlé šípy při pátrání? - Koťátkový - 0, Kočičí - 2, Kocouří - 3
C - Jaká byla přezdívka Karla Dymoráka? - Dymák - 2, Dýmoš - 4, Dymour - 5
D - V básničce se objevilo jedno zvíře. Jaké? - pes - 7, veverka - 6, myš - 4
E - V básničce se objevilo jedno nádobí. Jaké? - talíř - 6, lžíce - 8, mísa - 9
F - Kolikrát se v textu básně objevilo slovo POMALU ? - 1x - 1, 2x - 3, 3x - 5
Finálku najdeš na .... N 50° 01.ABC E 015° 37.DEF Tak hodně štěstí při hledání a jedééém...
Upozornění: Dne 10.7.2023 se Dymour objevil znovu v plné parádě, i když už je znát zub času. Souřadnice uložení finálky byly změněny. Kdo má vyluštěno, je třeba znovu přepočítat. Po deštích nedoporučuji odlov z parkoviště ve Valech. A pokud přesto odtud vyrazíte, jděte po cestě až k lesu. Nechoďte přes pole a louky. V lese je napravo nenápadná cesta, která Vás dovede až lesnímu rybníčku.