Letní slunovrat
Letní slunovrat z astronomického hlediska
Letní slunovrat je astronomickým termínem pro okamžik, kdy má Slunce vůči světovému rovníku největší deklinaci (úhlovou vzdálenost). Od tohoto okamžiku se tato vzdálenost zmenšuje a Slunce se "vrací" ke světovému rovníku. Letní slunovrat nastává v době, kdy se Země blíží na své oběžné dráze kolem Slunce aféliu (odsluní, tedy nejvzdálenějšího bodu své oběžné dráhy).
Na severní polokouli nastává letní slunovrat obvykle 20. nebo 21. června, čas se může mírně proměňovat. Letní slunovrat ohlašuje první den astronomického léta, den je nejdelší a noc nejkratší. Ve dnech kolem 21. a 22. června Slunce dosahuje své nejsevernější polohy – severní konec zemské osy je více přikloněn ke Slunci. Sluneční paprsky v tento den v poledne dopadají kolmo na obratník Raka. Výjimečně může letní slunovrat připadnout na datum 19. nebo 22.června. Letní slunovrat 22. června nastal naposledy v roce 1975 a příští bude až v roce 2203. 19. června můžeme letní slunovrat očekávat až v roce 2488.
Letní slunovrat z hlediska různých kultur
Slunovrat v pravěku
Lidé již před třiceti tisíci lety zaznamenávali jednotlivé fáze měsíce na kostěné a rohovinové destičky. Tyto záznamy se stále zdokonalovaly a vyústily ve schopnost zaznamenávat i pohyb Slunce a planet na obloze. Později začali označovat i směry, ve kterých vycházelo a zapadalo slunce, nejprve vztyčenými sloupy ze dřeva a posléze i z kamene. V mladší době kamenné takto vznikaly kamenné observatoře (např. Stonehenge). V období letního slunovratu slunce vyšlo za prvním z kamenných pilířů a vrhlo stín do středu kruhu, čímž symbolicky propojilo nebe se zemí.
Starověká Čína
Ve starověké Číně byl letní slunovrat ryze ženským, jinovým svátkem země a plodnosti. Byly přinášeny oběti na podporu plodnosti země.
Keltové
O tom, jak slavili své svátky pohanští Keltové, toho víme poměrně málo, protože po sobě nazanechali mnoho psaných záznamů. Zdrojem potřebných informací se tak staly zápisy křesťanských řeholníků, kteří se o pohanských zvyklostech zmiňovali v souvislosti se svou snahou je cíleně potlačovat. Mnoho náznaků o keltských obyčejích naštěstí stále přežívá v lidových tradicích keltských zemí. Nejsilnější tradice přežila právě v podobě slunovratových ohňů. Hranice zapalované na vrcholcích kopců jsou součástí oslav letního slunovratu v mnoha částech světa.
Druidští kněží a kněžky sbírali o letním slunovratu posvátné byliny ukrývající sílu letního slunce, sušili je, aby mohli po celý zbytek roku využívat jejich léčivých a magických schopností.
Germánské kmeny
Germánské kmeny oslavovaly svátek letního slunovratu obrovskými hranicemi, kterými děkovali slunci za to, že zvítězilo nad smrtí a temnotou. Po christianizaci germánských území se tento svátek přeměnil ve svatojánskou tradici (Johannisnacht).
Slunovrat byl a stále je významným svátkem pro obyvatele severských zemí. Finové nazývají tento letní den kesäjuhlat a na Islandu začínal rok právě první nedělí po slunovratu.
Starý Řím, Řecko a Mezopotámie
Ve starověkém Římě byl letní slunovrat zasvěcen bohyni Juno, která byla manželkou vládce všech bohů Jupitera. Juno byla také patronkou svateb a právě po ní byl pojmenován měsíc červen, mezi mnoha lidmi stále ještě nejoblíbenější doba k uzavření sňatku.
Řecký nový rok začínal o prvním novoluní po slunovratu a býval vítán svátkem Panathenaia. A bylo to právě o slunovratu, kdy Titán Prométheus přinesl lidem, které stvořil, jako dar z nebes oheň.
Na Blízkém východě byla o letním slunovratu oslavována bohyně Ištar.
Afrika
Muslimové v severních oblastech Afriky, zejména v Maroku a Alžírsku, dosud zapalují o letním slunovratu hranice. Na některých místech bývá tento den zasvěcen Mohamedově dceři Fatimě. Známý symbol ruky Fatimy údajně symbolizuje pět pilířů islámu, ale zdá se být pravděpodobnější, že postava této ženy je spjatá s legendou mnohem starší pohanské bohyně
Východní Evropa
Také ve všech zemích východní Evropy sahají oslavy letního slunovratu hluboko do minulosti. Dnešní oslavy letního slunovratu v Bulharsku zahrnují slavnosti sběru růžových květů a třeba ve Slovinsku je tento svátek spojen s oslavami nezávislosti, připadajícími na 25.červen. V Rusku býval oslavován skon ducha vegetace v době, kdy se dny znovu začínají krátit, pastevci v Maďarsku rozdělávali o letním slunovratu oheň tak, že kroutili kolem na dřevěné nápravě obalené konopím a potom táborákem proháněli svá prasata, aby jim zajistili ochranu. Baltská sluneční bohyně, která byla matkou úsvitu se jmenovala Saule a o letním slunovratu lidé celou noc bděli a čekali, jestli se jim povede ji zahlédnout, jak se za rozbřesku mihne na obzoru.
Magie letního slunovratu
Slunce reprezentuje zároveň svět za dne i vnitřní světlo. V osobní rovině může být slunovrat příležitostí k oslavě dosažených cílů, uvědomění si vlastních schopností, talentu a síly k životu ve vnějším světě. Je to čas zábavy a veselí, vychutnávání tepla a světla.
Letní slunovrat je silně magickým dnem, časem, kdy máme na dosah jiné světy a kdy máme moc nahlížet do budoucnosti. Je to doba mimořádně vhodná k různým druhům věštění. Mezi nejznámější patří například výklad z karet, čajových lístků, věštění z ruky, čtení z orákul, výklady snů, oghamů (ogham je magická abeceda starých Keltů, založená na stromových symbolech) a run (magická abeceda Sasů a Norů)
Ve dnech kolem letního slunovratu se můžeme dočkat také překvapivých setkání s nadpřirozenými bytostmi. Rády navštěvují magická místa, pohybují se mezi lidmi, tropí různé neplechy od nevinných kousků až po kletby a smrt, kterými dokážou potrestat toho, kdo by je nějakým způsobem napadl. Nadpřirozené bytosti mohou být podle vlastní vůle viditelné či neviditelné, případně viditelné pouze pro někoho. Pokud chcete nadpřirozené bytosti spatřit, mohou vám pomoci i určité magické byliny, například mateřídouška nebo petrklíč.
Ochrana před zlomyslnými duchy
Přestože mnohé dobré a přátelské nadpřirozené bytosti bychom jistě rádi viděli na vlastní oči, o letním slunovratu se objevují i zlí a krutí duchové, kteří s oblibou zkoušejí na lidi svá zlomyslná kouzla. Jejich oblíbeným kouskem je svádění pocestných ze správného směru, jiné bytosti lidi straší, unášejí mladé dívky a nutí je k sňatku, střílejí na narušitele svých území nebezpečnými elfími šipkami a mohou také sesílat na lidi kletby, které působí nemoc či smrt. Proto může být užitečné pojistit se před jejich nevítanou pozorností.
- lze se chránit například proskočením svatojánského ohně
- dobytek před zlými duchy ochráníme, pokud jej převedeme přes teplé uhlíky z vyhořelé svatojánské hranice
- chcete-li setřást přízračného pronásledovatele, přeskočte potok nebo bystřinu
- pokud vás obtěžují nadpřirozené bytosti nebo se vás pokoušejí svést z cesty, obraťte svůj oděv naruby, což škůdce zmate na dostatečně dlouhou dobu, abyste stačili uniknout
- pokud se poprášíte ovesnou moukou nebo jí budete nosit trochu v kapse, žádný zlomyslný duch se k vám neodváží přiblížit
- třezalka brání zlým duchům unášet lidi ve spánku
Slunovrat a byliny
O letním slunovratu slunce dosahuje svého nejvyššího bodu své nebeské dráhy a dává nám více síly a světla než kdy jindy. U rostlin výrazně podporuje jejich magické a léčebné účinky. Proto je slunovrat tím nejpříhodnějším časem ke sběru bylin. Čarodějky věřily, že byliny sbírané v tento den jsou nadány mimořádnými magickými schopnostmi. Pokud se rozhodnete byliny nasbírat, nestříhejte a neřezejte je kovovými nástroji, které uzemňují jejich životní energii. Ze stejného důvodu je nikdy po utržení nepokládejte na zem. Měli byste rostlinu také nejdříve požádat o svolení a vysvětlit, k čemu potřebujete, aby se pro vás obětovala. Pokud máte pocit, že se vám nedostalo odpovědi nebo si nejste zcela jisti, nechte ji raději být.
Zvířecí totemy letního slunovratu
V knize, pomocí které vznikl tento listing, najdete mnoho dalších zajímavostí týkajících se letního slunovratu, pro zajímavost přidáváme popis zvířecího totemu ještěrky: slovo "ještěrka" má ve velštině (lleufer) a galštině (bog-luachair) stejný kořen jako výraz "světlo". Ještěrky milují slunce a není divu, že jsou s ním hojně spojovány. Tráví zimu v tvrdém spánku a ožívají teprve s příchodem teplých jarních dní. V Evropě se tradovalo, že ještěrky na zimu oslepnou a na jaře ještě stále slepé vyhledávají východně orientované zdi, kde se nastavují paprskům vycházejícího slunce, jež jim navrací ztracený zrak. Na Východě je ještěrka symbolem úmorného horka a v Egyptě úrodnosti, neboť zvyšuje svou aktivitu v období, kdy se rozvodňuje Nil a navrací vyprahlým pláním život. Ještěrku spojují se sluncem i Polynésané, kteří ji zároveň považovali za posla bohů, či dokonce jejich příbuznou.
Sluneční symboly
Kruhy a kotouče
V severní Evropě bývá slunce zobrazeno jako kruh ve hvězdě. Je to pravděpodobně nejstarší základní symbol slunce ze všech.
Kříže a svastiky
Rovnoramenné kříže jsou solární symboly, označující čtyři nejvýznamnější sluneční svátky roku. Keltské kříže neměly původně nic společného s křesťanstvím.
Svastika je podobným symbolem a její zahnuté konce symbolizují pohyb. Původně šlo o symboly hinduistické a skandinávské, přinášející štěstí.
Oko
O slunci se říkává, že je okem oblohy. Existuje celá řada jednookých bohů slunce. Slunce vidí vše, co se na zemi děje a jeho světlo odkrývá všechna tajemství.
Zlato
Zlato je slunečním kovem, nesoucím jeho barvu i jas.
Kruhy s paprsky
Louče kolem kruhových symbolů představují paprsky světla.
Kolovrat
O Bohyni se traduje, že utkala celý svět a každé ráno přede ze sluneční záře zlaté paprsky. Mnohé sluneční bohyně bývají spojovány s předením a stejně tak celá řada nadpřirozených bytostí.
Zdroj: Anna Franklin, Magické slavnosti letního slunovratu