Tato slova psaná ve staré němčině můžete vidět v horní části kartuše na podstavci sousoší „Zvěstování Panny Marie“, které stojí v Kroměříži v ulici Na Kopečku. Text není již moc čitelný, navíc ještě podle tehdejšího zvyku nerozlišuje souhlásku V od samohlásky U, ale naštěstí nám zůstal zachován v níže uvedených zdrojích.

V dolní části kartuše text pokračuje informacemi o době vzniku sousoší (rok 1696) a o donátorovi, kterým byl knížecí mincovní vardajn (zástupce mincmistra odpovědný za provoz biskupské mincovny) a důlní inspektor štýrský Němec Simon Andreas Sinapi. Jako vardajn užíval pro mincovní značku iniciály svého jména „SAS“.

Sousoší „Zvěstování Panny Marie“ pro něj vytvořil francouzský sochař Jean Baptiste Dieussard (psáno také Dusart), který přišel počátkem devadesátých let 17. století do Kroměříže. Kromě tohoto sousoší pro Sinapiho vytvořil ještě sousoší „Loučení Krista s Pannou Marií“, které stojí nedaleko v ulici Chobot. Také u tohoto sousoší je kartuš s textem ve staré němčině a v dolní části je dokonce text stejný jako u sousoší „Zvěstování Panny Marie“, v obou případech je i ve střední části přerušený donátorovým erbem. Sochař za ně však nikdy nedostal zaplaceno.

Donátor Sinapi bydlel v „měšťanském domě u radnice“ v Kroměříži. Po třicetileté válce koupil dům i s polnostmi a dvorem obroční písař kroměřížského panství Jakub Zubřický, spřízněný s předními měšťanskými rodinami (jeho žena Mariana byla sestra purkmistra Melichara Trtiny). Sinapi si vzal vdovu Marianu Zubřickou a svatební smlouvou z roku 1680 mu byl připsán i dům v ceně 1.000 zl. r. Byl jedním z nejbohatších biskupských úředníků, protože pracoval i jako železářský odborník v hamrech v Adamově u Brna, byl nájemcem i biskupské železné hutě v Kelči. V roce 1690 odhadovali jeho jmění již na 10.000 zl. r. Konec Sinapiho pobytu v Kroměříži nebyl nejlepší. Nájemné bylo vysoké a Sinapi si půjčil nejdříve u měšťanů a svého švagra Bartoloměje Ocáska, potom od kroměřížských židů, přesto nebyl schopen splácet a bylo na něho uvaleno domácí vězení, nad kterým dohlížel sám hejtman. V roce 1702 Sinapi z města zmizel a Mariana zůstala s dětmi sama v Kroměříži. Nevíme, zda opustil manželku a děti a odešel do vlasti s šesti štýrskými Němci, které zaměstnával v hamrech v Kelči, kde jeho specialitou byla údajně výborná ocel, nebo zda nezemřel.

Jejich dcera Františka byla provdaná za královského rychtáře v Uherském Hradišti, dcera Anna se vystěhovala za manželem do rakouského Scheinalsu. Prvorozená dcera Tereza Zubřická, si vzala šlechtice Jiřího Reinharta Pirama z Pillenbergu, biskupského komorníka a pak císařského lesního ve slezském Brzegu. Po svém ovdovění se vrátila do Kroměříže k osamělé matce. Měšťanský dům u radnice zůstal z milosti vrchnosti Marianě, která není nikde jmenovaná jako vdova až do její smrti v roce 1722. Poté byl dům prodán ve veřejné dražbě. Další kus historie domu můžete objevit při luštění kešky GC68X4J - Robert Land. Od roku 1939 v tomto domě žil a zde také zemřel ve zdrojích uvedený historiograf města František Václav Peřinka.

Zdroje:

• PEŘINKA František Vácslav, Dějiny města Kroměříže, 3. díl, Obsahující místopis, Kroměříž: Městský osvětový sbor 1940
• Wikipedie Jean Baptiste Dieussard
• Wikipedie Měšťanský dům u radnice v Kroměříži