V roce 1941 byla zahájena výstavba továrenského komplexu pobočky brněnské Zbrojovky (dnešní továrny TOS Kuřim). Situace na válečném poli, zejména bombardování závodů v Německu, vedla k tomu, že německé velení rozhodlo o přesunu válečné výroby do míst mimo dolet bombardéru (tedy do Čech). V průběhu let 42 až 43 zde byla vybudována továrna na výrobu leteckých motorů pro stíhačky Messerschmitt (přestěhovala se sem německá firma Klöckner).
Po obsazení jihu Itálie spojeneckými vojsky koncem roku 1943 byla v okolí města Bari zřízena 15. letecká armáda USA a Kuřimská továrna se dostala do oblasti bombardérů s dlouhým doletem, startujících z této základny.
Dne 14. července 1944 se 200 bombardérů startujících z této základny objevila nad jižní Moravou, stočili se nad Adamovem a Kuřimí a pokračovali k náletu na Vídeň. Kuřim tehdy vyvázla. Ale všem bylo jasné, že to není na dlouho.
Dne 25. srpna 1944 měla 15. letecká armáda za cíl: brněnskou Zbrojovku, továrnu Flugmotorenwerke Ostmark (dnes Zetor), letiště Luftwaffe mezi Černovicemi a Slatinou, letiště v Luftwaffe v Prostějově a Kuřimskou továrnu Klöckner Motorenbau Hamburg.
Bombardovací svaz s 312 bombardéry a 79 stíhačkami ochrany zamířil z Bari na Slovensko, otočil se nad Trenčínem a rozdělil se do tří seskupení, největší skupina letěla na Brno, menší skupiny na Prostějov a Kuřim. Poplach začal 10:58.
Nad Kuřim přiletělo 85 bombardérů B-24 Liberator 304. bombardovacího křídla. Na závod bylo svrženo ve třech vlnách cca 800 pětisetlibrových bomb. Z toho 480-510 bomb závod zasáhlo. Nálet trval cca 10 minut a zcela splnil účel, provoz v továrně už nebyl do konce války obnoven.
Velitel letky kapitán Kirsch viděl z továrních hal prchat dělníky, a proto nálet o chvíli odložil a provedl ještě jeden obrat nad Babím lomem. (Jedna z bomb jejíž kráter je dodnes patrný dopadla vedle cesty, která vede na babí lom. Zajímalo by mě, zda je to ojedinělý dopad nebo zda bylo bombardováno i dnešní Podlesí. V té době zde bylo rozsáhlé staveniště ubytovacích komplexů pro německé občany pod názvem Nový Hamburg.)
Pak už bomby ve třech vlnách dopadali na Kuřimskou továrnu. V prví vlně cca 234 bomb, ve druhé 292 a ve třetí 274 bomb. Úspěšnost zásahu byla 64% (poloměr cca 300m) a přes 90% (600m).
V té době vanul severní vítr, dým z demolic a kouř z počínajících požárů třetí vlně zahalil cíl a tak se shoz posunul na okraj Kuřimi. Kromě továrny tak byly zasaženy i civilní domy v ulici Svatopluka Čecha, Legionářské a Masarykova měšťanská škola (dnes ZŠ Komenského).
Podle zdrojů v továrně i městečku zahynulo 42 osob a přes 200 jich bylo zraněno.
Další americký nálet na Kuřim se již nekonal, továrnu se nepodařilo obnovit. Před koncem války byla ještě několikrát Kuřim bombardována sovětskými jednotkami, které útočilo na ustupující německé jednotky.
Na historických fotkách je vidět, jak moc byla továrna a okolí devastováno. V knize Kuřim za války jsou doloženy i letecké fotky areálu továrny a okolí s jasně viditelnými krátery. Částečně se dá rozsah škod a místa dopadů vidět i na serveru CENIA s leteckými mapami z roku 1954. Pamětníci uvádějí průměry kráterů až 10m a hloubku k 5m.
Tak tolik historie. Pokud si myslíte, že nic z toho se nemohlo už dochovat do dnešních dnů, tak vás chci vyvést z omylu. Ano terén i po takřka 80 letech si místy tuto událost pamatuje. I sami kuřimští asi budou překvapeni, jak moc je tato událost patrná v terénu ještě dnes. V továrně, v Kuřimi a v okolních polích vše bylo zasypáno odstraněno, opraveno. Jen občas se při výkopech objeví nevybuchlá bomba. Jako letos v únoru, kdy ji na úpatí Kuřimské hory (až tak dalo náhodně našel hledač s detektorem).
Ale v cestě odlétajících Liberatorů bylo jižní úbočí kopce Cimperka. Jestli se o tolik posunul shoz díky dýmu, nebo část bomb byla určena i pro železniční trať (starou Tišnovku) na úpatí kopce nebo část bombardéru místo shozu nenašla a tady mimo civilizaci se zbavovaly nebezpečné náplně, se už asi nedozvím, ale krajina je tu zbrázděná neštovicemi v divoké zarostlé džungli víc, než bych čekal. Vydáte-li se na tu toto pouť uvidíte řadu kráterů (vybíral jsem jen ty výrazné, zřejmé). Časem se zanesly, ale nezmizeli, hloubka a průměr také záviseli na tvrdosti podkladu a na svazích doplněno erozí (možná i těžbou kamene) vznikla bizarní krajina.
Takže hurá na expedici. Signál místy kolísá, proto uvádím občas i nápovědy.
Stáž 1 (N49° 18.254 E16° 31.200)
Na úvodních souřadnicích bych nic takového nečekal, jste jen pár metrů od civilizace, ale pozor několik zřejmých jam a jedna doopravdy velká jsou tu dones ukryté. Počet dochovaných kráterů celých a jasných je číslo A. Pro jistotu doplňuji hned vedle kráterů stojí stožár elektrické linky. Na štítku je vyraženo: VN 366-9A.
Stáž 2 (N49° 18.298 E16° 31.150)
Není zase tak daleko, zde se dají már metrů vlevo od cesty najít tři krátery. U jednoho z nich je na akátu plechový štítek s číslem udávající hodnotu B.
(další výrazný objekt je na souřadnicích N49° 18.331 E16° 31.037, ale to je už na domácí samostudium)
Stáž 3 (N49° 18.415 E16° 31.014)
Další nečekaný objekt, tenhle je skoro nejsevernější, jaký jsem objevil. Nachází se taky vlevo od cesty, zhruba 10m daleko. Číslo C najdeš na plechovém štítku na vzrostlém dubu.
Dál můžeš volit cestu za šipkou kolmo do kopce. Terén této volbě bude odpovídat. Pohodlnější cesta je pokračovat po cestě, která tě sem dovedla až na severní úbočí Cimperku a zde najít pěšinu, která vede „po hřebenu až na vrchol“. Najdeš ji na souřadnicích: N49° 18.621 E16° 30.917
Stáž 4 (N49° 18.438 E16° 30.894)
Jedná se o trochu raritu, tohle je asi nepřehlédnutelné. Pokud není zarostlé (v době vegetačního klidu) je vidět i val z odhozené zeminy. Asi se nestává často, že bomba trefí takřka vrchol kopce či hory. Pokud chceš zjistit číslo D, najdi si opodál výhled na Kuřim. Na protějším kopci je vysílač s barevným nátěrem. D je počet viditelných červených pruhů na vysílači. Nepočítej vrcholovou plošinu.
Stáž 5 (N49° 18.DCC E16° 3B.(2-D)D(A-D))
Už v džungli. Dávej pozor na trní … Na souřadnicích se nachází dva krátery těsně vedle sebe. Ten hlubší je:
- Hluboký cca 2m, jeho jedna strana je provalená a na dně jsou stopy ohniště pak E=4
- Hluboký necelý metr a těsně vedle něj roste vzrostlý smrk pak E=9
- Hluboký cca 2m, je pravidelně kulatý a ze dna trčí ocelová tyč pak E=0
(Mimochodem u té hlubší jámy plechový štítek na akátu zůstal.)
Původní finalka: (N49° 18.DEB E16° 3B.(7-C)(E+D)6)
Kvůli kolizi zde keš být nemůže, ale kráter je fakt pěkný. Pokud jej nechceš vidět, mužeš jej vynechat.
Finalka: (N49° 18.DE(A-D-B) E16° 3B.(C-E-D)(E-D*D)3)
Jak zpět do civilizace? Jsi sice ztracen v džungli, ale na úvodky za šipkou to není zase až tak daleko. Cestou můžeš přemýšlet, jak rozoraný terén musel být v místech, kde kobercový nálet byl výrazně hustší. Ale i tak, těch kráterů je tu o dost víc, než by mělo být. Sám jsem jich našel přes dvacet. Trochu to vypadá, že procenta úspěšnosti nebyly až tak dokonalé, jak uvádí historie.