V noci z 28. na 29. prosince 1941 byly nad Protektorátem vysazeny čs. paraskupiny Anthropoid, Silver A a Silver B. Ve 2.24 ráno 29. prosince seskočila dvojice příslušníků Anthropoidu (rotmistři Jan Kubiš a Jozef Gabčík) poblíž Nehvizd u Čelákovic, ve 2.37 následoval mezi Poděbrady a Městcem Silver A (ve složení nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a svobodník Jiří Potůček) a konečně ve 2.56 opustila letoun nedaleko Kasaliček u Přelouče dvojice parašutistů Silver B — rotný Jan Zemek a četař Vladimír Škácha. Každý z výsadků měl jiné určené působiště i jiný úkol.
Desant Silver A měl za úkol pobývat na Pardubicku, získávat zpravodajsky cenné informace a předávat je londýnskému vojenskému ústředí. Přes navigační chybu, která způsobila, že se ocitli poměrně daleko od místa určení, se během několika dnů dostali do Pardubic a zahájili plnění svých úkolů. Bartošovi se podařilo navázat kontakt s odbojáři (doc. Krajinou z ÚVODu, št. kpt. Morávkem a představiteli sokolské odbojové organizace JINDRA). V Pardubicích začala skupina budovat rozsáhlou síť spolupracovníků, která měla v době své největší aktivity více než 140 členů. Za pomoci jejích členů se podařilo zajistit několik ilegálních bytů a také oficiální zaměstnání pro Alfréda Bartoše a Josefa Valčíka. Josef Valčík pracoval jako vrchní číšník ve vinárně hotelu Na Veselce.
Je s podivem, že skupina nalezla první pevné místo pro vysílačku s krycím názvem Libuše během pouhého jednoho týdne. Libuše se poprvé ozvala 9. ledna 1942, ačkoliv pro poruchu nepřijímala odpověď z Londýna. 15. ledna však navázala kontakt, který se podařilo udržet po neuvěřitelných šest měsíců. Radiotelegrafista Jiří Potůček navázal spojení s Londýnem nejprve z lomu Hluboká u Miřetic. Protože hrozilo zaměření vysílačky, byla postupně přesouvána do rybářské výzkumné stanice na sádkách u Lázní Bohdaneč (z půdy domu na adrese Sádka 148, kde byly před několika lety objeveny i originální antény jeho vysílačky, odvysílal celkem 24 hodin, než se na oblast zaměřila německá goniometrická služba), mlýna v Ležákách a školy v Bohdašíně u Červeného Kostelce.
Nejdůležitějším úkolem skupiny však bylo kontaktovat št. kpt. Morávka z odbojové organizace Obrana národa (Tři králové) a jeho prostřednictvím řízený zdroj v Abwehru agenta A-54, Paula Thümmela, což byl nejdůležitější německý informátor zpravodajského oddělení exilové československé vlády během 2. světové války. Toto spojení s Thümmelem prostřednictvím št. kpt. Morávka se podařilo.
V březnu 1942 začalo hrozit skupině prozrazení. Josef Valčík dostal rozkaz odejít do Prahy, aby se účastnil akce Canonbury, která měla navést bombardéry na plzeňskou Škodovku. Poté se připojil ke skupině Anthropoid, která připravovala operaci na odstranění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (Valčíkova údajná signalizace zrcátkem přímo u místa operace však byla opakovaně vyvrácena). Po Heydrichově smrti se ukrýval se šesti dalšími parašutisty v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde po hrdinném boji proti mnohonásobné přesile spáchal sebevraždu 18. června 1942.
V polovině června, za heydrichiády, začalo zatýkání i na Pardubicku. Gestapu se podařilo zjistit adresy konspiračních bytů, které používal i Alfréd Bartoš. V jednom z těchto bytů nalezli i Bartošův archiv, což vedlo k další vlně zatýkání a popravě většiny spolupracovníků. Při svém návratu do již odhaleného bytu 21. června 1942 byl npor. Bartoš pronásledován gestapem. Během útěku vypálil na své pronásledovatele šest ran, nikoho však nezasáhl. Ani on nebyl jejich střelbou zasažen. Ve chvíli, kdy mu náhodně zkřížila cestu skupinka vojáků luftwaffe vycházejících z kina Gloria (pozdější kino Jas), však zjistil, že gestapu neunikne, na Smilově ulici obrátil zbraň proti sobě a střelil se do spánku. Byl převezen do nemocnice a okamžitě operován, přesto však 22. června v časných ranních hodinách zemřel, aniž nabyl vědomí.
Jiří Potůček, radista skupiny, se přesunul do Bohdašína, odkud vysílal až do 26. června. V obci Končiny u Červeného Kostelce se ukrýval u sedláka Antonína Burdycha. Gestapo na něj připravilo zátah 30. června 1942, ale Jiří Potůček se z obklíčení prostřílel a dal se na útěk. Hledal úkryt na několika adresách, ale byl všude odmítnut. Vyčerpaný usnul 2. července 1942 v lesíku Dubinka u obce Rosice nad Labem, kde byl ve spánku zastřelen protektorátním četníkem Karlem Půlpánem (ten byl po osvobození za tuto svoji služební horlivost odměněn sedmi lety vězení).
V souvislosti s působením skupiny Silver A byla za heydrichiády osada Ležáky 24. června 1942 přepadena gestapem a jednotkou ochranné policie z Pardubic, mlýn i osm domů bylo vyklizeno, vyrabováno a spáleno. Třicet tři obyvatel zahynulo ještě téhož večera na střelnici v areálu kasáren ochranné policie na pardubickém Zámečku, třináct dětí nacisté unesli během následujících dnů do polské Lodže. Dvě dívky byly vybrány k poněmčení, stopy ostatních končí ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu.
JAK NA KEŠ
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Výchozí souřadnice jsou umístěny na donucovací pracovnu a věznici, kterou za války využívalo pro své potřeby gestapo. Byli zde uvězněni a vyslýcháni také všichni zatčení pomocníci výsadku Silver A.
Finální souřadnice zjistíte po návštěvě LAB série Silver A.
VNĚJŠÍ SCHRÁNKU NENÍ POTŘEBA VYTAHOVAT, STAČÍ POOTEVŘÍT, VNITŘNÍ KRABIČKA JDE VYJMOUT.
Nezapomínejte, že jste „nepřátelé Říše“ na území Protektorátu. Vaše přežití je závislé i na tom, jak dobře po vás zůstane ukrytý váš materiál.
HISTORIE KEŠE
Publikace: 24. 6. 2020 (v den 78. výročí vypálení Ležáků)
Logbook č.: 1
Umístění č.: 1