Jedná se o noční kešku (cca 3 km dlouhou včetně návratu na start), která je náročností určená především pro děti, ale určitě si ji užijí i dospělí.
Start: 3 červené bludičky nad sebou, potom po jedné červené/ bílé bludičce
Odbočky jsou označeny 5 bludičkami ve tvaru šipky, viz foto: odbočka vlevo
Finále: opět tři červené bludičky nad sebou
Nejkratší cesta zpět: bílé bludičky, značení funguje stejně jako u červených, vyvedou vás na červenou turistickou značku (cesta zpět), pak zmizí a vy si sami dojdete zpět na start.
Nebo se můžete vydat přesně opačným směrem než vám ukáže stříbrná šipka se směrovkou vpravo. Vydáte se podél stoky vlevo a dojdete k Třeboni (cca 2 km)
Parkování: lze u hlavní cesty (P1) nebo na výchozích souřadnicích (P2)
Souřadnice startu změněny již po druhé z důvodu poškození poloviny odrazek.
Betatest 2 proveden 5. 12. 2021 se skupinou kamarádů kačerů, trval 50 minut včetně návratu na start.
Cesta ke kešce je za mokra trochu blátivá, je dobré mít pevné nepromokavé boty.
Doporučuji dobrou baterku (případně náhradní baterky s sebou), dobré boty a pro případ nouze nabitý telefon. Dát vědět rodině nebo kamarádům, kam jste šli, kdyby si vás tam vodník chtěl nechat.
O vodníku Bahňátkovi
Před dávnými časy žil v Třeboni chudý učitel s manželkou. Měli jedinou dceru Bertu. Děvčátko bylo moc hodné, ale brzy poté, co začalo běhat, onemocnělo. Bolely ho kosti, klouby a páteř. Rodiče hledali pomoc, kde mohli, ale nikdo jim neuměl pomoci.
Jednou si učitel vyšel na procházku kolem Zlaté stoky. Byla krásná letní noc a on usedl na lavici pod starou vrbu. Najednou se na větev nad jeho hlavou vyhoupl hastrman. Byl nazelenalý jako listí vrby a šedivý ve tváři jako její kmen.
"Jsem vodník Bahňátko," zaskřehotal. "Vím, jaké máš trápení, a rád bych ti pomohl." "Bahno tady v kraji, rašeliny a slatiny jsou léčivé. Koupej Bertičku v teplém bahně a uvidíš!"
Učitel začal dávat Bertičce koupele. Nanosil do bytu bahno, zahřál ho, dal ho do vany a Bertičku po krk ponořil do temné, teplé hmoty. Holčička se nejdříve bála, ale postupně se jí koupele začaly líbit. Tváře jí zčervenaly a na čele se objevily krůpěje potu. "Tatínku, maminko, mě v bahně nic nebolí!" volala. Učitel opakoval koupele dvakrát týdně a ty přinášely Bertičce úlevu tak, že pomalu začínala chodit.
Po nějaké době se Bertička zcela vyléčila. Tento malý zázrak prý stál na počátku Bertiných lázní... Tolik pohádka, ale pravda o založení Bertiných lázní je jiná.
(volně podle knihy Pohádky třeboňského kapra od Niny Bonhardové)
Pojďte po setmění na krátkou procházku za vodníkem Bahňátkem.
Prosim, nešiřte fotky finální krabky, aby to bylo překvapení pro kačery i po vás. Dík.
Mé velké díky za pomoc při vzniku schránky na keš patří obzvláště mé tetě (A_i_nka), mému strýčkovi Honzovi a mé rodině, bez jejichž pomoci bych svůj nápad nemohl uskutečnit.