Vítejte na naší první sérii keší, která vás seznámí s demografií jako vědou, přiblíží, čím se zabývá a ukáže některé základy demografické analýzy. Zdá se, že u nás na toto téma ještě nikdo žádnou kešku nezaložil, proto má série za cíl ukázat tuto méně známou vědní disciplínu na pomezí přírodních a sociálních věd a snad i zaujmout :). Série má 10 keší a jednu bonusovou kešku navíc, nezapomeňte si proto vždy opsat bonusové číslo! Série je koncipovaná tak, aby byla vhodná i pro kolo a dala se odlovit naráz, pouze čísla keší neodpovídají pořadí v mapě.

DEMOGRAFICKÉ TEORIE

Do 18. století lidé měli tzv. přirozené reprodukční chování, kdy neregulovali svou plodnost. Souběžná vysoká úroveň úmrtnosti měla za následek to, že přirozený přírůstek dosahoval velmi nízkých hodnot. Velký vliv na růst obyvatelstva měly války, epidemie a hladomory. V době vrcholu renesance kolem roku 1750 se začaly objevovat první snahy o ovlivnění plodnosti a úmrtnosti, zlepšovala se hygiena, docházelo k pokrokům v lékařství. Změny začaly být postupně zkoumány řadou autorů, kteří vytvářeli širokou škálu různých teorií. Tyto teorie se často netýkaly pouze demografických procesů, ale rovněž zahrnovaly ekonomický, biologický či sociální aspekt. Čtvrtá keška série vám některé (dle mého názoru nejdůležitější) teorie představí. Teorie týkající se změn zdravotního stavu obyvatel budou vysvětleny u keše věnující se sociální epidemiologii.

Malthusiánství

Autorem teorie, která vznikla na konci 18. století, byl T. R. Malthus (někteří možná pamatují z hodin ekonomie). Malthus předpokládal, že zatímco zdroje obživy rostou aritmetickou řadou, tak počet obyvatel se zvyšuje geometricky. Základ této domněnky vychází z biologických předpokladů, konkrétně že pohlavní vášeň a potřeba jíst jsou silnější než schopnost lidí opatřovat si potravu. V případě, že společnost již nebudou ohrožovat války, nemoci či jiné katastrofy (které v období průmyslové revoluce skutečně mizely a obyvatelstvo začalo růst), hrozí přelidnění, nedostatek zdrojů a následné hladomory. Jako "mírnější" opatření autor navrhoval sexuální zdrženlivost mimo manželství a odklad uzavření sňatku do doby, kdy již bylo možné uživit děti. Teorie byla záhy podrobena kritice (ačkoliv se jí řada vědců i politiků inspirovalo); myšlení šlo velmi proti chudině, což naráželo zejména na odpor socialistů. Kvůli náboženským důvodům nepřipadaly v úvahu opatření jako antikoncepce nebo potraty. Navazující hnutí, tzv. neomalthusiánství, již tyto formy "prevence" podporovalo.

Teorie populačního optima

Téma ideálního stavu populace se objevuje ve společnosti, na rozdíl od předchozího konceptu, už od starověku. Například Konfucius se snažil nalézt ideální vztah mezi velikostí zemědělské půdy a počtem obyvatel. Ucelenější rozpracování populačního optima se objevuje ale až v 80. letech 20. století (E. Cannan). První, statický pohled, se týká ideální velikosti populace a struktury (věková, pohlavní, profesní atd.). Druhý pohled je dynamický. Týká se optimálního populačního přírůstku, koncentrace obyvatel, migrace apod. Nalézt ideální stav je nesmírně těžké a populační optimum bývá často kritizováno, nicméně bylo několikrát použito pro tvorbu populační politiky.

Demografická revoluce

Jedná se o stěžejní demografickou teorii, která popisuje dalekosáhlé změny ve společnosti. Změny jsou charakteristické poklesem úmrtnosti a porodnosti a zejména kojenecké úmrtnosti. Demografická revoluce se odehrávala či stále odehrává po celém světě (u některých zemí, které jsou postiženy epidemií HIV, je situace složitější, tam se ukazuje, že se vývoj může zpětně i otočit). Vývoj se odehrával na pozadí rozsáhlých společenských a hospodářských změn (urbanizace, modernizace), extenzivní forma reprodukce postupně přecházela na formy intenzivní (zjednodušeně řečeno kvalita nahradila kvantitu). Tuto teorii poprvé popsal A. Landry a rozšířil F. W. Notestein.

Podrobně je průběh revoluce popsán na obrázku výše (převzato, přeloženo, upraveno). Skládá se ze čtyř (případně pěti) fází, kde po postupně vysokých hodnotách porodnosti a úmrtnosti nejprve klesá úmrtnost, vzápětí poté porodnost. Čím větší rozestup je mezi těmito poklesy, tím větší je populační růst. V současné době nejrychleji roste Niger a další země střední Afriky. Ve třetí fázi se pokles zpomaluje a populace začíná mít příznivou věkovou strukturu; jedná se o tzv. demografickou (populační) dividendu, kdy je nižší plodnost, již se odkládá rození dětí do vyššího věku a silné populace mají děti. Pokud je situace ve společnosti nastavená správně (dostatek škol, pracovních míst, vysoká kvalita života apod.), tak může stát tuto situaci využít k rychlému ekonomickému růstu (případ tzv. asijských tygrů nebo Číny). Pokud ovšem stát selže, tak je tato skupina nevyužitá, roste významně nezaměstnanost a ekonomika se dostává do recese. Ve čtvrté fázi se porodnost a úmrtnost udržují na nízké úrovni, tak je tomu ve vyspělých zemích. Někdy zmiňovaná pátá fáze se dnes spíše odděluje na samostatnou teorii 2. demografického přechodu, viz dále.

Rozlišujeme tři typy průběhu demografické revoluce. Francouzský typ má pokles porodnosti a úmrtnosti téměř současný, dochází tedy pouze k malému populačnímu růstu (ve Francii se obyvatelstvo zvýšilo 1,8krát). U anglického typu porodnost ve druhé fázi stagnuje, zatímco úmrtnost ve druhé i třetí klesá. V Anglii se tak zvýšil počet obyvatel 5krát. Japonsko-mexický typ má průběh podobný jako anglický, ovšem s tím rozdílem, že ve druhé fázi porodnost vlivem pokroku ve zdravotnictví, hygieně apod. dokonce roste. Jedná se o typ, který je/byl typický pro rozvojové země, proběhl/probíhá velmi rychle a dochází zde k velkému přírůstku obyvatel (dvojnásobku mohou země dosáhnout i během dvaceti let). Tohoto rychlého růstu využili tzv. asijští tygři, kdežto u některých afrických zemí je situace velmi komplikovaná.

2. demografický přechod

2. demografický přechod se zabývá změnami, jež probíhaly v západní Evropě od 60. let a v postkomunistických zemích od 90. let. Jednalo se zejména o nárůst individualismu, plánování rodičovství, menší stabilita svazků, nárůst sňatkového věku a věku při narození prvního dítěte (rovněž se rozšiřovala dobrovolná bezdětnost), pokles úhrnné plodnosti pod hranici prosté reprodukce a objevovaly se nové formy soužití, zejména kohabitace či tzv. "living apart together" (jakýsi vztah na dálku), případně osoby žijící dobrovolně samostatně (singles). Autorem konceptu byl D. van de Kaa, který na základě studia zemí západní Evropy (zejména Nizozemska) stanovil tyto trendy.

Na rozdíl od všeobecně přijímané teorie demografické revoluce ale není 2. demografický přechod všemi autory akceptován. Zatímco v některých zemích západní Evropy začala postupně úhrnná plodnost opět stoupat, tak mezi postkomunistickými zeměmi byly poměrně velké rozdíly v průběhu zmíněných změn. Často velmi razantní pokles úhrnné plodnosti a odkládání rození dětí bylo dle některých autorů výsledkem velkých společenských změn, rychlého uvolnění politického systému a zhoršenou ekonomickou situací (zejména jihovýchodní Evropa). Rozdíly byly také patrné mezi tradičními zeměmi (Polsko, Rumunsko, Slovensko) a liberálními zeměmi (Česko, Estonsko, bývalé NDR). V některých zemích byla kohabitace tradičně brána jako předstupeň manželství (Rumunsko, Španělsko), zatímco v jiných zemích (Česko) jako plnohodnotná forma soužití. Rozdílů ale bylo mnohem více, a to i mezi zeměmi západní Evropy (kupříkladu Portugalsko mělo průběh posunutý přibližně o 10 let a úhrnná plodnost klesla níže). 2. demografický přechod je jistě vhodným nástrojem pro popis společenských změn, ale je potřeba na něj nahlížet kriticky.

Jak na keš

Souřadnice získáte vyluštěním následujícího kvízu:

1) Jedním z odstrašujících příkladů hospodářské, sociální a populační politiky byl tzv. Velký skok vpřed, který provedl Mao Ce-tung v Číně. Cílem byla velmi rychlá přeměna z agrární na industriální a moderní společnost. Docházelo k násilnému rozdělování rodin (a separaci párů) a jejich náhrada komunitami, migraci, industrializaci venkova a kolektivizaci zemědělství. Následky byly katastrofální - došlo k jednomu z nejhorších hladomorů v lidské historii (někteří se uchylovali i ke kanibalismu); podle odhadů měly změny za následek 18–45 milionů mrtvých, další miliony dětí se nenarodily. Velký skok vpřed se stal v letech:
a) 1949–1950 [A=2]
b) 1958–1962 [A=3]
c) 1966–1969 [A=4]
d) 1979–1981 [A=5]

2) Sociálně-filosofický směr, jež byl zneužitý v nacistickém Německu, usiluje o dosažení co možná nejlepšího genetického fondu člověka. Myslitelé se ovšem těmito myšlenkami zabývali i v jiných zemích (Velká Británie, USA). Dnes se omezuje zpravidla pouze na těhotenství u zjišťování vad plodu. Jak se tento směr jmenuje?
a) voluntarismus [B=0]
b) evolucionismus [B=7]
c) legismus [B=8]
d) eugenika [B=3]

3) Rychlý průběh demografické revoluce mělo již výše zmíněné Japonsko. Přibližně kolikrát se zvětšil počet obyvatel v této zemi během 20. století?
a) 1,5krát [C=7]
b) 2krát [C=1]
c) 3krát [C=9]
d) 5krát [C=5]

4) V jakém časovém období probíhala demografická revoluce na území českých zemí?
a) 1750–1820 [D=4]
b) 1830–1930 [D=9]
c) 1900–1950 [D=8]
d) 1989–2005 [D=0]

5) Zopakujme si princip věkových pyramid, který jste se naučili u předchozí keše série. Prošla země, jejíž věková pyramida je zobrazena níže, všemi fázemi demografické revoluce?
a) ano [E=8]
b) ne [E=9]

6) O kolik let (dle ČSÚ) se přibližně zvýšil průměrný věk matky při narození PRVNÍHO dítěte na území České republiky mezi lety 1989 a 2018?
a) o 2 roky [F=6]
b) o 4 roky [F=5]
c) o 6 let [F=2]
d) o 8 let [F=9]

7) Ve které evropské zemi dosáhla (dle Eurostatu) úroveň úhrnné plodnosti (průměrný počet dětí na ženu v jejím reprodukčním období) alespoň jednou hranice prosté reprodukce (tedy hodnoty 2,1) mezi lety 2000 a 2018? Žádná jiná země tuto hodnotu nepřesáhla.
a) na Islandu [G=1]
b) v Česku [G=2]
c) v Rumunsku [G=4]
d) v Německu [G=5]

8) Která změna není charakteristická pro 2. demografický přechod?
a) nárůst individualismu [H=9]
b) pokles úhrnné plodnosti [H=7]
c) odkládání prvních sňatků a rození dětí [H=0]
d) rychlý růst populace [H=2]

Výsledné souřadnice jsou:

N 50° 0A.BCD E 014° 3E.FGH