Městské divadlo Žatec
Pokud byste více než následující listing ocenili video o historii žateckého divadla, mohu vám doporučit pětiminutový dokument natočený ke 170. výročí: odkaz na YouTube.
Než se začalo stavět
Snad v každém historickém období se setkáváme s větší či menší přítomností divadla. Není proto s podivem, že svou divadelní tradici má i Žatec, a to zdůrazněnou více než 170letou existencí vlastního „kamenného divadla“. Neznamená to však, že by se v Žatci začalo hrát divadlo teprve v polovině 19. století. Dle dochovaných záznamů do města pravidelně zavítávali kočující skupiny již na konci 18. století a z počátku století následujícího se dokonce dochovaly divadelní cedule.
Nicméně ani to jistě nebudou samé počátky zdejší divadelní činnosti. Již ve 13. století se ve městě nacházela latinská škola a její žáci byli povinni zpívat v kostele a účinkovat v pašijových hrách. Je možné tedy předpokládat, že mladí studenti neopomíjeli tehdejší zesvětštělé hry, jako byl například Mastičkář či O panně Marii. Vždyť prý dokonce i proslavený Jan ze Žatce poznal svou budoucí milovanou choť při masopustní hře.
Vraťme se však k historii divadla současného. Jak už bylo zmíněno výše, i před výstavbou nové divadelní budovy se v Žatci odehrávala představení pro veřejnost. Konala se však v prostorách zdejších hostinců, nejčastěji v rozlehlém sále ve Zlatém Andělu, jenž podobným akcím vyhovoval nejlépe. A to jak divákům, tak i hercům. Kvalita her se samozřejmě odvíjela od konkrétní divadelní společnosti a je nutno dodat, že v té době nebyla ani příliš vysoká náročnost publika. Když však majitel Zlatého Anděla přestal pronajímat svůj sál a další prostory pro divadelní účely, vyvstala myšlenka na vybudování samostatného divadla.
 |
 |
 |
|
Jeden z prvních plánů divadla z roku 1878, historická fotografie a dobová koláž
|
Nová divadelní budova
Ačkoli se Žatec v první polovině 19. století značně rozvíjel, nebyl v oné době se svými 6 000 obyvateli zas až tak velkým městem. O to pozoruhodnější je, že se zde našli představitelé města, kteří velmi důsledně prosazovali myšlenku výstavby městského divadla. Nejprve vznikl návrh na transformaci některé ze stávajících budov, např. bývalé kaple sv. Kříže (tehdy v ní byla městská strážnice, dnes zde stojí chmelnička). Návrh však naštěstí neprošel a po odmítnutí jiných objektů bylo 26. dubna 1848 rozhodnuto o zakoupení domu č. 27 v dnešní Dvořákově ulici. Kromě 20 zlatých od podílníků a 126 zlatých z výtěžku reprezentačního maškarního plesu se současně uskutečnila i řada sbírek a například měšťané vlastnící koňské potahy se zavázali zdarma dopravovat stavební materiál.
Základní kámen byl slavnostně položen 8. července 1848 a ještě před zimou téhož roku oznámil starosta Jelínek ukončení hrubé stavby. Projektantem byl Ing. Schulze a stavitelem Antonín Grimm. Výmalba vnitřních prostor byla provedena počátkem roku 1849, přičemž tento úkol zajistil malířský mistr Halbhuber z Kosmáčova u Klatov. Ke slavnostnímu otevření nového divadla v pozdně klasicistním stylu došlo 22. dubna 1849. Z dnešního pohledu je skoro až k neuvěření, že od rozhodnutí k výstavbě po otevření uplynul ani ne jeden rok.
Pro srovnání, v chronologickém pořadí nejstarších divadel u nás drží žatecké divadlo desátou příčku (první místo patří divadlu v Českém Krumlově, jenž bylo postaveno v letech 1588-1591) a navíc se může pyšnit i tím, že je o celých 32 let starší než naše asi nejznámější divadlo Národní (prvně otevřené roku 1881).
 |
|
Pohled na jeviště a část interiéru z doby před rokem 1948
|
Zatímco dnešní vzhled budovy divadla se díky poslední rekonstrukci od toho původního příliš neliší, vnitřek tehdejšího divadla byl poněkud jiný, než jak je možné jej vídat dnes. První galerie (současný balkon) nebyla tak vysunuta do sálu a také orchestřiště mělo menší rozměry, takže sál se zdál být větší. Barevně byl pak interiér laděn v městských, modrobílých barvách. Zajímavostí může být, že divadlo mělo pouze jednu lóži určenou pro okresního hejtmana.
Během prvních let existence divadla byl garantem aktivit na prknech nového jeviště žatecký ochotnický spolek. Vedle ochotnických představení se uskutečňovala, obvykle v zimě, stagiona profesionálů. Též se v prostorách divadla střídaly různé kočovné společnosti. Roku 1871 bylo v souvislosti se zaváděním plynového osvětlení ve městě nutné zajistit novou instalaci jevištní a hledištní iluminace (do té doby se svítilo jen olejovými lampami).
Roku 1884 se divadelní budova, z důvodu postupného útlumu aktivit spolku ochotníků a tedy snížení zdroje financí pro údržbu, ocitla v tak kritickém stavu, že se zastavení provozu zdálo být nevyhnutelným. Po odmítnutí nabídky chmelařského obchodníka Danzera, jenž chtěl budovu odkoupit pro skladištní účely, přešel objekt do vlastnictví města. Touto dobou však poklesl zájem publika a návštěvnost byla velmi nízká. Příčinou byly nejen zhoršující se ekonomické podmínky, ale i vznikající železniční spojení, které umožňovalo movitějším měšťanům navštěvovat nově dostupná větší kulturní centra.
 |
 |
|
Žatecké divadlo na dobových fotografiích
|
Minulé století, současnost a budoucnost
Na počátku 20. století začaly úřady v Rakousko-Uhersku prověřovat bezpečnostní stav divadel v mocnářství v reakci na tragickou katastrofu při požáru v chicagském divadle. Výsledkem byl požadavek na zavedení hydrantů, zřízení ohnivzdorné stěny mezi jevištěm a hledištěm nebo třeba vybudování šaten pro diváky. Dlouho odkládaná rekonstrukce pak začala roku 1910. Ačkoli tehdy ještě Žatec nebyl elektrifikován, zajistili prozíraví činitelé města provedení příslušného vedení ve zdech, aby nebylo zapotřebí v budoucnu znovu sekat do zdí. Znovuotevření proběhlo 14. října 1911.
Po 1. světové válce byl o žateckou scénu zájem, avšak už na počátku roku 1920 návštěvnost klesala. Proto bylo zahájeno jednání o zřízení svazového divadla měst Žatce a Chomutova, přičemž soubor hrál střídavě v obou městech. Od roku 1924 pokračovala spolupráce s Mostem, která trvala osm let. Divadlo fungovalo i během nacistické okupace. Za zmínku stojí poznámka tehdejšího kronikáře: „… obchodníci, kupci, řemeslníci, ženy odvedených vojáků, ti všichni měli peníze a nemohli si za ně nic koupit. Tak chodili do divadla. To bylo vyprodáno často týden před vlastním představením. V divadle se totiž dosahovalo očekávaného uvolnění a vybočení z tíživé válečné reality.“
 |
 |
|
Budova divadla v roce 1993 a po rekonstrukci po roce 2003
|
Poválečný provoz divadla byl zahájen brzy po vítězných květnových dnech roku 1945, neboť stav zdejší scény nebyl nijak špatný, alespoň pokud šlo o její technickou a rekvizitní vybavenost. I nacisty byla věnována žateckému divadlu jistá, na onu dobu dosti pozoruhodná péče. Roku 1947 byla instalována nová bezpečnostní železná opona a o rok později, ke 30. výročí vzniku Československa, byla divadlu darována barevná dekorativní opona od akademického malíře Oskara Brázdy.
Z pohledu stavebních zásahů prošla budova divadla rozsáhlou rekonstrukcí během let 1960-1969. Dispozičně byl půdorys staré budovy zachován, avšak přibyl patrový přístavek šaten vybudovaný na západní straně. Interiéry byly upraveny v duchu dobového designu a původní štuková výzdoba a celkové modrobílé ladění potlačeno ve prospěch tehdejší unifikace. Úpravou prošla i hlavní fasáda objektu. Původní rustikované přízemí bylo nahrazeno a vstup do divadla byl přenesen do nové přístavby. K návratu vzhledu divadla do stavu z počátku 20. století došlo až při opravách v roce 2003, kdy se hlavní vstup navrátil do přízemí historické budovy. V současnosti nabízí divadlo zázemí nejen pro živá vystoupení, ale v jeho prostorách je provozováno i kino.
Svou vizi nové etapy divadelního života v Žatci představil na počátku roku 2019, tedy ke 170. výročí vzniku divadla, architekt Ondřej Tuček. Hlavní změnou a novou tváří divadla se v jeho návrhu stává zcela nová přístavba na místě křídla z 60. let, kterou si můžete prohlédnout na obrázcích níže. Jestli však v příštích letech dojde na realizaci tohoto návrhu či jiného, to je ve hvězdách…
 |
 |
|
Nová přístavba dle architektonické studie Ondřeje Tučka z roku 2018
|
Jak na kešku
Žatecké divadlo bývá kvůli své poloze trochu opomíjenou památkou. I proto se k němu budete muset před zapsáním se do logbooku vypravit, prohlédnout si jej a zodpovědět pár jednoduchých otázek. Vše potřebné zjistíte pohodlně v blízkosti úvodních souřadnic. Pro parkování je možné využít prostor ve Dvořákově ulici přímo u divadla, ale nikde není zaručeno, že tu vždy naleznete místo. K finálce je to od úvodních souřadnic zhruba 100 metrů. Noční odlov je samozřejmě možný a bude jistě i lepší kvůli menšímu počtu mudlů.
Otázky k zodpovězení
AB = číslo nacházející se na římse nahoře uprostřed hlavního průčelí (mezi dvojicí dveří, nahoru)
C = počet kulatých zdobných prvků na jedněch dřevěných dveřích (nad skleněnou výplní)
DE = číslo v levém spodním rohu kovové tabule nacházející se pod oknem nalevo od dveří
F = A+B
Finálka
Nyní máte všechny potřebné indicie k tomu, abyste se mohli vydat pro kešku. Krabičku naleznete na souřadnicích:
N 50° 19,CAF
E 013° 32,EBA
Finálka se nachází z pohledu okolního uspořádání „dole“ a není zapotřebí pro ni nikam složitě lézt. Ke keši se, prosím, chovejte opatrně, ať vám nespadne a neztratí se. Pokud ke svému logu připojíte nějakou fotografii divadla, potěšíte mne. :-)