Jedním z aspektů lidské každodennosti je sexualita, která patří k přirozenosti člověka. Každá společnost si vytváří určité hranice mezi dovoleným a zakázaným a přestupky přes hranice dovoleného trestá. Chtěl bych vám v několika keších ukázat, jak vypadaly tyto hranice za renesance, za první republiky a dnes v našem městě.
Dnešek
Na místě, kde poslední dvě desetiletí stojí lounský nevěstinec, stával v letech 1331-1420 v Benátkách klášter magdalenitek. Ŕád magdalenitek založil jistý kněz Rudolf, který chtěl holí natlouci nevěstkám, postávajícím na křižovatce u Wormsu. Ty mu však řekly: „Ó pane, my jsme jen slabé a neumíme si obživu získat jiným způsobem. Dej nám jen chléb a vodu, a my ve všem vyplníme tvou vůli“. Jakmile to uslyšel, přivedl je do města, pronajal jim dům, pevně je v něm uzavřel a obstaral jim sluhu, který pro ně každý den musel vyžebrat dostatek chleba. A lidé se nad ženami slitovali, dávali jim bohatou almužnu a Rudolfovo dílo všude vychvalovali. Řád nazvaný na počest Máří Magdaleny patřil do žebravých řádů. Tam chtěly často vstoupit i dcery zámožnějších občanů což patřilo to k prestiži bohatších rodin šlechty i měšťanů. Kláštery pak dávaly přednost kandidátkám, které přinesly větší věno. Rušení zaběhnutých „domů lásky“ naráželo na odpor - sám sv. Augustin prý řekl: „Odejmi nevěstky a naplníš všecko cizoložstvím“. Časem však původní poslání bílých paní - totiž obracení padlých a mravně ohrožených žen a dívek - bylo přesměrováno na péči o nemocné a o poutníky. Do Čech se magdalenitky poprvé dostaly v polovině 13. století, kdy zakotvily v Dobřanech u Plzně. Pak se přesunuly do kostela sv. Havla na Staré Město Pražské nebo do Zahražan u Mostu, později ke kostelu sv. Máří Magdaleny na Újezdě. Poslední klášter kajících sester v Čechách vyrostl u Loun. V roce 1410 zde byl dokonce zvolen představený tohoto řádu, čítajícího na 30 řeholních domů po celých Čechách. O rozkvět se zasloužil rychtář Fricek Bér, jehož potomci se pak sto čtyřicet let střídali na postu lounského rychtáře. Rychtář Bér proto mohl klášteru ze svého majetku darovat i to, co původně patřilo lounské rychtě - část Dobroměřic a Rané, celé Nečichy a dvě dnes již zaniklé vsi Oblík a Trhlavy. Lounské „bílé paní“ se tak staly dost bohaté a z okolních klášterů je zastiňovalo jen benediktinské opatství v Postoloprtech. Asi ne neprávem nazývá lounský historik Kamil Linhart klášter „zaopatřovací ústav pro neprovdané dcery lounských měšťanů“. Víme, že počátkem 14. století do magdalenitských klášterů kněžky lásky už nevstupovaly. Proto přítomnost bílých paní v lounských Benátkách nemůže být dokladem o provozování nejstaršího řemesla v našem středověkém městě.
- HAVRLANT, Jaroslav. Magdalenitky a středověké Louny. Svobodný hlas. 22. ledna 2004, roč. 13, s. 9.
- Dějiny farnosti v Lounech [online]. [cit. 2017-06-21].
- http://www.benatkylouny.cz/
A teď ke kešce.
Doporučuji začít přemýšlet až na úvodních souřadnicích. Schránku pak najdete na souřadnicích
N: C(D-F)⁰ (M/A)B, J(P-Q)(H-R) E: (J-K)BI⁰ AK, EOG
Při odlovu si nezapomeňte opsat písmenka pro odlov finálky.
Příjemný odlov přeje Pošťák zLoun