Keš na místě spojeném s Uherským Brodem několika pověstmi.
Uherský Brod v minulosti zasáhla nejen epidemie tyfu (1831), ale několikrát i mor (1680, 1715). Morová nákaza v roce 1715 sem byla zavlečena z Olomouce ke konci června, kdy zemřela její první oběť. Dne 11. prosince zemřela oběť poslední. Celkem zahynulo 416 osob. Ke cti sv. Damasa, na jehož den mor přestal, dal primátor Pavel Hájek svým nákladem na místě, kde se nyní nachází keš, postavit kapli, která byla později rozšířena a stala se cílem hlučných poutí celého okolí až do roku 1784, kdy za císaře Josefa II. byla odsvěcena a zbourána. Ještě ale relativně nedávno zde byly patrné zbytky zdi.
Na úpatí kopce (N49°00.115 E017°40.680), stávala barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Tato byla v devadesátých letech minulého století restaurována a umístěna pod nový hřbitov v Brodě (N49°02.059 E17°38.834). Podle lidové slovesnosti stála na uvedeném místě - vedle malého lesíku proto, že právě zde se nacházel morový hřbitov. Sice se pohřbívalo na hřbitově za dolním kostelem, avšak když tento již nestačil, přikročilo se k vybudování morového hřbitova. Jestli je to pravda nevím, nikde jsem k tomu nic nenašel a kopat zde rozhodně nebudu, ale v době, kdy tady ještě rostly smrky, byly tu patrné terénní nerovnosti, které by mohly býti hromadnými hroby...
Podle jiné pověsti, kterou však zcela jistě můžeme mít za báchorku, ústila na Králově tajná podzemní chodba z dominikánského kláštera.
Další pověst se vztahuje k česko – uherským válkám. Dne 23. prosince 1466 prohlásil papež Pavel II. Jiřího z Poděbrad za kacíře sesazeného z trůnu a posílá do Čech křížovou výpravu. Vojska Jiřího z Poděbrad tomuto útoku úspěšně čelí. V březnu 1468 zahájil přímý boj vykonavatel papežské kladby uherský král Matyáš Korvín. Když dorazí k Brodu, tento, ač z části protestanský, otevře mu ochotně své brány k delšímu pobytu a považuje jej za svého panovníka, stejně jako většina české a moravské katolické šlechty. (Paradoxně Hradiště, čistě katolické, stojí pevně na straně krále Jiřího.) 3 května1469 je Matyáš zvolen v Olomouci katolickými pány za českého krále. V červnu však zemský sněm tuto volbu odmítl a na návrh Jiřího z Poděbrad uznal nástupnictví Vladislava Jagellonského za českého krále. 1471 král Jiří umírá a králem se stává Vladislav Jagellonský. Matyáš, který ovládá část Čech a polovinu Moravy se nechává korunovat v Jihlavě a válka pokračuje. Jedná se spíše o řadu menších bitev, při kterých ale obě strany zničí spousty vesnic a tvrzí, které již pozděj nejsou obnoveny. Válečné štěstí se střídavě přiklání na obě strany. 7 prosince 1478 byla na radnici v Olomouci vyhlášena smlouva o příměří, podle níž mohli oba panovníci užívat titulu „český král". Vladislav vládl v Čechách, Matyáš na Moravě, ve Slezku a v Lužicích. Tento stav trval až do jeho smrti roku 1490. Podle smluv se dědičným králem pak stal ten, který přeži toho druhého, čili Vladislav Jagellonský.
Ještě ale mnohem dříve, v červenci 1470, proběhne i bitva u Bílovic. Matyáš je poražen a prchá k Brodu. Měšťané jej podle pověsti ukryjí právě na Králově. Několik dnů ho živí. Když se situace uklidní, zajistí mu ženské šaty, ve kterých uteče do Uher. Proto se Králov nazývá Králov.
„Za mnohokrát osvědčenou příchylnost odměnil se Matyáš městu tak, že jej vyplatil r. 1487 ze zástavy od Jana Planknara z Kynšperka a privilegiem téhož roku vydaným je ujistil, že je nikdy více nikomu nezastaví. L. P. 1489 pak obnovil městu všechna dřívější privilegia, která nedlouho před tím ohněm byla zničena, a udělil mu městské právo brněnské.“
V KEŠI NENÍ TUŽKA!
POZNAČ SI BONUSOVÁ ČÍSLA!