Němcova galerie pod širým nebem Letterbox Hybrid

Kdo někdy zavítal do Nového Města na Moravě, jistě si všimnul nápadné sgrafitové výzdoby katolického kostela na Vratislavově náměstí. Ti však, kteří procházce města mohli věnovat více času, nepochybně narazili i na další fasádní výzdoby. Jejich autorem je novoměstský rodák Karel Němec, malíř, grafik a dřevorytec. Sgrafita vznikala v letech 1923 - 1950 a již více než 70 let spolu se sochami Jana Štursy a Vincence Makovského dotváří osobitého genia loci města. Karel Němec vytvořil celkem 193 obrazů na asi 60 místech Vysočiny, ale také v Brně nebo Znojmě. Nejvíce pohromadě jich je právě v Novém Městě, kde jich Němec zanechal přes dvacet, část z nich se však do dnešní doby nedochovala.

Karel Němec se narodil 25. října 1879 jako jediný syn novoměstského jircháře a jeho budoucnost se zdála být předurčena. Měl hospodařit na rodinných pozemcích. Osud tomu chtěl však jinak. Pod vlivem svých přátel, budoucích umělců Jana Štursy, Petra a Jaroslava Křičkových nebo budoucího malíře Oldřicha Blažíčka, se po střední škole vydal studovat na soukromou malířskou školu Aloise Kalvody v Praze. Následně se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, začal studovat Umělecko-průmyslovou školu v Praze a byl dokonce přijat na Akademii výtvarných umění. Studií však musel zanechat. Jeho 86 letý otec přestal zvládat hospodářství a povolal svého jediného syna zpět. Krátce po návratu Karla Němce do svého rodiště jeho otec zemřel.

Karel převzal hospodářství a po večerech se snažil věnovat malbě a kresbě. Krom toho se také intenzivně zasazoval o rozvoj Horáckého muzea. Do relativně poklidného života mu však vstoupila I. světová válka. Musel narukovat na ruskou frontu, byl raněn a zajat na Ukrajině. Zde vyučoval na tovární průmyslové škole kreslení a rýsování, což mu dávalo prostor k vlastní tvorbě. Vytvářel ilustrace, obálky knih, linoryty, kreslil portréty. Na Ukrajině zůstal ještě rok po konci války, pracoval zde pro nakladatelství Ruch.

Po návratu do Nového Města v roce 1919 se zabýval převážně grafikou, vrátil se také ke dřevorytu a dřevořezu. Pracoval s tématy, která se různě prolínala v jeho životě. Byl nadšencem a propagátorem nově vznikajícího sportu lyžování, v jeho tvorbě se často vyskytují lyžařské motivy. Dále využíval krajinné motivy (zejména z prostředí Vysočiny a Ukrajiny), náboženské či lidové motivy, výjevy z pověstí, pohádek a další.

Ačkoli Němcova tvorba byla co do použité techniky velmi pestrá, za nejvýznamnější považujeme jeho tvorbu sgrafitovou. Svou první zakázku na vyzdobení fasády dostal v roce 1923 od majitele hotelu Panský dům a ze všech možných technik nástěnných maleb si vybral právě sgrafito. Vznikl tak obraz Pijáctví. Uměleckou inspiraci při tvorbě sgrafit Němec čerpal z častého prohlížení domů v Praze, obdivoval zejména Mikoláše Alše, ovlivnila ho zřejmě i tvorba Hanuše Schwaigera. Své náměty si vybíral sám a vždy je pečlivě zvažoval. Volil často taková témata, která nějakým způsobem vystihovala zadavatele jeho práce. Charakteristickou barvou jeho děl je cihlově červená a hnědá, standardně používal kolem dvou až čtyř barev v jednom obrazu.

Sgrafito, neboli rýsovaná malba, je nástěnná technika hojně používaná zejména v období renesance. Výzdoba stěn vzniká škrábáním vlhké omítky až na spodní vrstvu jiné barvy. Karel Němec používal hlavně techniku nepravého sgrafita (al secco), kterou prováděl rytím do neobarvené vlhké omítky, kterou následně koloroval.

POZOR! Dvě sgrafita a hrob Karla Němce jsou umístěny na katolickém hřbitově, kde je omezená otevírací doba.

Jak postupovat vám prozradí přiložená mapka s vyznačenými body a doporučenou cestou pro pěší nebo cyklisty (automobilisté si jistě vhodnou cestu najdou). U každé zastávky máte také uvedenou adresu. Trasa nejkratší cestou je dlouhá zhruba 3 kilometry.

Tak tedy, vzhůru na prohlídku Němcovy galerie pod širým nebem!

Hejkal (č. p. 401; 1927)

Obraz Hejkal znázorňuje bájné strašidlo Horácka. Podle pověsti žil Hejkal v místních lesích a po setmění strašil zbloudilé pocestné voláním "Hej, hej!". Tomu, kdo na volání odpověděl, pak Hejkal skočil na záda a nebožák ho musel nést na svém hřbetě až na kraj lesů, kde seskočil a prchnul zpět. A právě takový výjev ztvárnil Němec na domě v Hájkově ulici. Hejkal je zde vyobrazen na zádech k smrti vyděšeného muže, který běží z lesa. Dále je zobrazena víla a několik lesních zvířat. Obraz je doplněn veselým veršem: "Čí by rukou poškozen byl domek můj neb zahrada, tomu za trest o půlnoci - hejkal skočí na záda!"

Hned první obraz našeho zájmu je k naší smůle umístěn ve dvoře a zahrada je obehnána vysokým živým plotem. Z dálky ho lze zahlédnout z konce Masarykovy ulice. Zde indicii nezjišťujeme.

Hotel Musil - Hodování, Muzika (č. p. 215; 1927)

Oslavu hospodské zábavy zvěčnil Němec i na hotelu Musil. Zadavatelem byl Josef Musil, pokračovatel rodinné tradice hostince. Sgrafita jsou zde v dlouhém pásu mezi okny, hlavní výjevy jsou dva. Levý obraz s názvem Hodování vyobrazuje jedlíka se seletem na pekáči a za ním štamgasty obsluhované hostinským a jeho ženou. Obraz vpravo s názvem Muzika je zčásti fantazijní. Vyobrazuje smějící se slunce a popíjející anděly, po stranách hospodské muzikanty a v dolní části je číslo popisné 215. Vprostřed mezi obrazy je velký nápis Hotel Musil.

Tento dům uvidíte i z místa dalšího zastavení, a proto indicii budeme hledat tam.

Lyže Slonek - Lyžaři (č. p. 211; 1929)

Pro někdejšího výrobce lyží a majitele nárožního domu v Masarykově ulici zhotovil Karel Němec sgrafito Lyžaři. Jak již bylo řečeno, Němec byl nadšencem a propagátorem lyžování, které si tehdy na Vysočině získávalo své místo. Čtvercový obraz byl zvěčněn na zakulaceném rohu budovy, pod ním je nápis "Lyže" a nejspodněji je umítěn rám s charakteristickým trojúhelníkovým zdobením ohraničující nápis "Adolf Slonek" a letopočet 1896.

Dalibor (č. p. 459; 1940)

Jedno z posledních autorových děl v Novém Městě zachycuje pověst o Daliborovi z Kozojed, který byl uvězněn ve věži Daliborce. Obraz zachycuje Dalibora, jak přebírá housle z rukou žalářníka, které si po něm nechal poslat.

Otázkou je, kdo přesně je žalářníkem? Podle Jiráskovy pověsti Daliborovi předával housle žalářník mužského pohlaví (patrně jím mohl být Beneš z Loun, stavitel věže Daliborky). Němec však do jakési dialogové bubliny nad postavami zvěčnil notovou osnovu se zápisem písně: "Kterýpak Čech by hudbu neměl rád!". Jde o citaci ze druhého jednání opery Dalibor od Bedřicha Smetany a zpívá ji žalářník Beneš v momentě, kdy housle pro Dalibora posílá po Miladě v mužském přestrojení. Je tedy možné, že druhou postavou na Němcově obrazu je právě Milada, což by potvrzoval i mírně zženštilý vzhled postavy. Zda Němec použil jako předlohu Jiráska či Smetanu, už dnes nejspíš nezjistíme. V každém případě je po hudební stránce výjev lehce zavádějící, neboť z obrazu vyplývá, že Smetanovu arii zpívá Dalibor, a také notový zápis zcela neodpovídá předloze.

Pozorovatele také mohou zaujmout zobrazené housle, které se dnešním okem mohou jevit poněkud disproporčně. To je však zjevně záměrem. Dalibor žil na konci patnáctého století, nemohl tedy mít k dispozici housle s typicky vykrajovanými luby, které byly sestaveny až v polovině 16. století. Nástroj, který je zobrazen na Němcově obrazu, je více podobný středověké rubebě, která byla prapředkem novodobých houslí. Takovému výkladu by odpovídal i lukovitě prohnutý zkrácený smyčec.

Obraz Dalibora můžeme bohužel zahlédnout jen zpovzdálí pohledem z Malé ulice do dvora domu. (Škoda, tento obraz je zrovna můj oblíbený.) Indicii zde hledat nebudeme.

Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie - Sv. Václav (1930)

Na přání faráře Matěje Müllera vyzdobil Němec také kostelík na katolickém hřbitově. Práce však již nebyla tak velkého rozsahu jako na kostele na náměstí, jehož výzdobu dokončil umělec předešlý rok. Zobrazen je zde pouze sv. Václav, který je umístěn na zádi chrámové lodi v polooválné protažené nice. Václav je tentokrát zobrazen s korouhví v pravé ruce a štítem s orlicí v levé ruce. V horním oblouku je nápis "Památce padlých" a u Václavových nohou je napsáno "Kníže náš pros za nás".

Indicii si necháme na později.

Hrob Karla a Anny Němcových na katolickém hřbitově

Na hřbitově hned u kostela (na jeho jižní straně) můžeme najít hrob Karla Němce a jeho ženy Anny. Na něm je možné číst zajímavý epitaf: "Zde mistr Karel Němec v pánu dospává svůj sen... Než anděl Boží vyvolá ho ven. Že obrázkama těšil lid sviť věčné světýlko a dej mu klid." Prohlédněte si hrob a přejděte k zastavení s otázkou.

Hrob rodiny Fialových na katolickém hřbitově - Panna Marie (1934)

Pro rodinu Fialových Němec již vytvářel sgrafito na jejich domě ve Žďárské ulici č. p. 46 (kam se dostaneme v závěru naší procházky). Nyní šlo o zakázku na náhrobek rodinného hrobu. Celý náhrobek připomíná oltář s bočními křídly, po boku jsou zaznamenána jména zesnulých.

Uměleckou prací je zde obraz Panny Marie v poloobloukovitém výklenku. Panna Marie zde stojí na zeměkouli s obtočeným hadem, symbolem vítězství nad dědičným hříchem. V rámu dole je nápis "Bráno nebeská oroduj za nás". Sgrafito je v dobrém stavu, restaurováno bylo v roce 2001, avšak horní část je méně čitelná.

Horymír (č. p. 430; 1928)

Dům rodiny Kociánovy Němec vyzdobil obrazem Horymíra sedícího na svém koni Šemíkovi, kterak skáčí z hradeb Vyšehradu k Vltavě. Jde také o první Němcův výběr tematiky ze Starých pověstí českých. Barevnost obrazu se k tématu velmi hodí, kombinace hnědé, cihlové a okrové působí starobylým dojmem. Svislé okraje obrazu lemují pro Němce typické pásy barevných trojúhelníků a vpravo dole je signatura.

Bivoj (č. p. 438; 1934)

Jak již bylo zmíněno, Němec volil taková témata, která se hodila k zadavateli jeho práce. Není tedy divu, že pro dům řezníka zvolil motiv Bivoje ze Starých pověstí českých. Podle pověsti silák Bivoj přemohl obávaného kance a na zádech ho přinesl na Vyšehrad, kde ho rukou skolil. Obraz zachycuje právě tento moment odehrávající se na hradním nádvoří, scéně přihlíží kněžny Kazi, Teta a Libuše. Kazi se později stala Bivojovou ženou. Za pozornost stojí, že obraz Bivoje je na svého autora až atypicky pestrobarevný.

Krom tohoto obrazu bylo vyzdobeno ještě nároží domu. Na spodnější části je dosud jméno tehdejšího majitele domu a řezníka Josefa Hlouška, ve štítu byl pak znak řeznického cechu, který se však nedochoval.

Břetislav a Jitka (č. p. 439; 1934)

Také téma výjevu o dva domy dále bylo vybráno ze Starých pověstí českých. Obraz zachycuje knížete Břetislava, jak unáší ze svinibrodského kláštera kněžnu Jitku, do níž se zamiloval. Břetislav je zde zachycen dramatickém v momentu, kdy napřahuje meč, aby přeťal řetěz nastražený strážci kláštera. Scéně přihlížejí zděšené jeptišky a překvapení strážci. Rámový dekor je tentokrát obloučkový. I tento obraz je bohatě barevný, krom toho je i dobře zachovalý.

Kostel svaté Kunhuty (1928 - 1929) a České nebe (1930)

Nejrozměrnější dílo zanechal umělec na katolickém kostele sv. Kunhuty. Zakázku na opus magnum inicioval Němcův uměnímilovný přítel a tehdejší farář Matěj Müller k oslavě milénia úmrtí svatého Václava. Nejdříve byla vyzdobena věž kostela. Najít na ní můžeme několik andělů, smrt s kosou, Nejsvětější Trojici, patrony České země, Cyrila s Metodějem, Krista, apoštoly, různé výjevy z Bible a další motivy. Významným sgrafitem je obraz Sv. Václava na koni umístěný ve spodním patře věže na boku u vstupu do kostela. Tento obraz je zvětšeninou sgrafita, které Němec namaloval na dům Fialových ve Žďárské ulici, liší se pouze detaily.

Druhý rok Němec pracoval na výzdobě chrámové lodi. Na třech světových stranách jsou vyobrazeny postavy ze Starého a Nového zákona, apoštolové, svatí s insigniemi a mnohé výjevy z Bible. Nejrozměrnějším obrazem chrámové lodi je na severní straně sv. František z Assisi, zde zobrazený jak promlouvá se zvěří. Celkově je na kostele pojednáno 520 m2.

O rok později po dokončení venkovní výzdoby vytvořil Němec v kostele ještě vnitřní sgrafito v oblouku na rozhraní presbytáře a lodi. Obraz s názvem České nebe nese vyobrazení českých světců stoupajících po schodech k nebeskému trůnu.

Hotel Panský dům - Pijáctví (č. p. 7; 1923)

Jak již bylo řečeno, právě tato sgrafita byla Němcovou první zakázkou. Alegorické obrazy znázorňují oslavu vína a veselí a následky bujarého popíjení. Výzdoba je ve dvou patrech. Výjevy v prvním patře nesou název Pijáctví a jsou dva. Na levém z nich je král s pohárem obklopen andělíčky a muzikanty, na druhém dvorní šašek, pod ním je vyobrazen smějící se ďábel, kolem šaška jsou podnapilí mládenci a opice. Můžeme v tom vnímat skrytý význam. V Panském domě se host může královsky pobavit, avšak pozor! Mnoho vína i z krále udělá šaška. Vyobrazení opic je pak v tomto smyslu příznačné. Výzdoba ve druhém patře sestává především z reklamních nápisů. Zajímavostí také je, že hostinec zde funguje už od 17. století a jedním z jeho mnoha provozovatelů byl i můj pradědeček Metoděj Krčil. :-)

Horácké muzeum - Městský znak (č. p. 114; 1938)

K Horáckému muzeu měl Němec zvláštní vztah, neboť zde pracoval jako kustod. Budově vyzdobil věžičku městským znakem doplněným nápisem "Horácké museum". Znak Nového Města zde sestává z oválného pole rozděleného vertikálou, dvou vinařských nožů a českého lva, nad nímž je vyobrazena koruna. Z dálky jsou jemnější kontury znaku špatně čitelné, jinak je dobře zachovalý.

Rodný dům Karla Němce (č. p. 40)

Rodný dům Karla Němce je označen pamětní deskou. Němec ho vyzdobil sgrafity Sv. Florián a Ten náš život, bohužel se však nedochovala. Smutné je, že právě obrazy na Němcově rodném domě jsou jedinými, ke kterým není patrně žádná fotodokumentace ani náčrty.

A my jdeme tedy dál.

Sv. Václav (č. p. 46; 1927), Sv. Kilián (1936)

Obraz je zmenšeným návrhem velkého sgrafita sv. Václava na kostele sv. Kunhuty. Vyobrazen je svatý Václav na koni a s praporem v ruce, doplněn je nápisem "Svatý Václave nedej zahynouti nám i budoucím!". Objednavatelem byl majitel domu Josef Fiala, profesor na místním gymnáziu a milovník historie a poezie. Stejně jako Němec byl kustodem Horáckého muzea. Obraz je bohužel ve dvoře domu a veřejnosti není přístupný. Můžete jej ale zahlédnout dírami v dřevěných vratech dvora.

V roce 1936 přibyla na domě další sgrafita. První z nich s názvem Barvířská dílna bohužel není z ulice vidět. Omezeně viditelné je alespoň sgrafito sv. Kiliána těsně pod střechou. Sv. Kilián je zachycen při psaní brkem do velké knihy, přes obraz je obloukem veden nápis "Svatý Kiliáne pomáhej v naší práci". Vlevo od Kiliána je v rámu napsáno: "Dům tento koupil 22. dubna 1674 Matouš Fiala. Přecházel z otce na syna v rodu Fialově až do dnešních dnů. Potomci zachovejte co vám předkové odkázali! 1936".

Ani jedno z vyobrazených sgrafit není vidět dostatečně detailně, a proto si dům prohlédneme jen zběžně a vyrazíme za finálkou.