Musíme si pomáhat
Po Šakalích létech (1993) a Pelíšcích (1999) překvapil Jan Hřebejk publikum i kritiku příběhem z let 1937-1945, tedy především z let Protektorátu Čechy a Morava. Tragikomedií Musíme si pomáhat prokázal definitivně svou režijní univerzalitu téměř až fričovských parametrů, nezříkající se však hlubších významů a ambicí. V tom mu pomáhá zejména spolupráce se scenáristou a spisovatelem Petrem Jarchovským, jehož stejnojmenná novelistická prvotina z roku 1998 se k filmu stala předlohou.
V úvodní osmiminutové sekvenci pod titulky se odehraje ouvertura příběhu: tři dosavadní přátele, Josefa, Horsta a Davida, rozdělí nemilosrdně okupace Československa Německem a uplatňování protižidovských zákonů. Český Němec Horst Prohaska se dá do služeb okupační moci. Davidově židovské rodině je zabaven majetek, útočiště najde aspoň na čas u Josefa a jeho ženy Marie. Následuje transport Wienerových do Terezína, po dvou letech se ale David vrací jako uprchlík, který potřebuje ukrýt. Pomoc znovu poskytnou lidumilní Josef s Marií, a aby zmátli pozornost udavačů, jistí se přátelstvím s Horstem. Jenže válka se chýlí ke konci a to, co je chrání před Němci, může jim po osvobození těžce přitížit u roduvěrných Čechů. Jediným východiskem by bylo Mariino těhotenství. Josef má sice lékařsky potvrzeno, že je neplodný, ve spíži za skříní v jejich bytě se však skrývá dozajista potentní David...
Představitel Josefa Čížka (nomen omen!) Boleslav Polívka film označil za „poctu Čechům, kteří nejsou nijak zvlášť sebevědomí, ale umějí se dopustit hrdinství". To je přesné: jeho postava se potácí mezi snahou do ničeho se nenamočit, přirozeným strachem o život a stejně přirozeným soucitem s bližním. Toto lepší já v sobě nakonec najdou i další postavy příběhu, dokonce i Horst, zvaný od dětství Wurst. V tomto smyslu je film současně galerií lidské pokleslosti i výrazem víry v lepší lidské já. A apelem na jeho zachování navzdory okolnostem - třeba i těm dnešním.
Text: Jan Lukeš (Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016)
Jak na kešku?
Je to jednoduché. A nebo vlastně není. Podívejte se na obtížnost. Zkrátka
