Na úvodních souřadnicích keš nehledejte.

Proč vznikla tato cache a proč právě tady, ptáte se možná, milí kačeři a ještě milejší kačerky. Chceme všem generací touto keší oživit kdysi zajímavé místo, ale někomu i vzpomínky připomínající jedno z mnoha míst spojených s koupáním, odpočinkem a hlavně sportem na jednom místě, které dávno zmizelo kvůli spoustě betonu jedné veliké budovy.

Pošleme vás do minulosti,kde naši dědové a babičky chodili ochlazovat své těla. Né do chlórovaných betonových bazénů, ale přímo na břeh Jizery na svou oblíbenou plovárnu.

 V 60. letech 19. století vznikla patrně  tzv. Vojenská plovárna, která se nalézala na levém břehu Jizery kousek nad jezem. Ta sloužila nejen příslušníkům obou ve městě sídlících útvarů, příslušníkům 36. pěšímu pluku a zeměbraneckému pluku, ale i veřejnosti. Po Vojenské plovárně se Mladá Boleslav dočkala svého říčního koupaliště až v polovině 20. let 20. století, které se stalo součástí Veslařsko-plaveckého klubu. V areálu Veslařsko-plaveckého klubu (V.P.K.), byla slavnostně otevřená nová klubovna 11. července 1925. Velkolepý program spojený s otevřením klubovny v němž přirozeně nechyběly veslařské a plavecké závody, benátská noc s ohňostrojem a dalšími atrakcemi pro širokou veřejnost.

Areál s kabinami, kurty na odbíjenou a tenis,loděnicí a dřevěným hladinovým bazénem postavili dobrovolníci, sportovci svépomocí.

   U pravého břehu Jizery poblíž železničnímu mostu se tak dostalo krásného sportovního stánku, který byl využíván v plné míře až do poloviny 50.let minulého století. Výměna generací, změna životního stylu, tragické znečištění Jizery, to byly patrně hlavní příčiny toho, že plovárna na břehu Jizery  u  V.P.K.  přestala sloužit a pro pamětníky zůstaly jen krásné a nezapomenutelné vzpomínky.

Budova klubovny V.P.K  byla, celodřevěná stavba s betonovou podezdívkou proti vysoké vodě. Budovu můžeme  rozdělit na několik částí.  Na boku budovy směrem k Jizeře se nacházela veliká vrata, která sloužila ke vstupu do loděnice. Loděnice mohla zabírat skoro jednu třetinu budovy. Na druhé straně objektu směrem k trati se nacházel služební byt (asi jediná vyzděná část budovy). Hned vedle se nalézaly dvě oddělené šatny. Hlavní část s verandou a vyvýšenou střechou sloužila jako klubovna. Interiér tohoto sálu s vnitřním ochozem v patře byl velice hezky vyzdoben vyřezávanými ornamenty.  V celém areálu plovárny bylo také spousta atrakcí na využití volných chvil sportem, ale i relaxací.  Za klubovnou byly dva tenisové kurty a jeden kurt na odbíjenou. Jak jsme již zmiňovali z boku budovy směrem k Jizeře byly uskladněny lodě nejen k rekreaci, ale i ke sportovním účelům. Proto se také hned proti vstupním dveřím do loděnice nacházelo molo plující přímo na hladině spojené se břehem širokou, dřevěnou lávkou. Molo také sloužilo plavcům pro vstup do vody. Kousek od dřevěné lávky spojující molo se břehem se nacházela skoro kubíková nádrž s vodou pro osprchování jak plavců vystupujících z Jizery, tak neplavců na pevnině, pro ochlazení při slunění. Celá nádoba je natřena na černo pro lepší ohřev vody uvnitř. Voda byla přiváděna ze studny ve sklepě služebního bytu. Pro větší soukromí byl prostor pod nádobou zakryt dřevěnýma prkny. Na ploše před budovou bylo spousta dalších atrakcí. Betonové brouzdaliště pro nejmenší. Na litinových sloupech s ornamenty nahoře spojených traverzou se nacházely nejen houpačky, ale i  šplhací lano pro zvyšování kondičky sportovců či rekreantů. Kousek vedle jsou na betonových patkách dřevěné opalovací či odpočívací dřevěné lehátka. Na konci pozemku skoro v rohu se nacházeli další dřevěné převlékací kabiny. Opodál od převlékacích kabinek byla asi největší zajímavost zdejšího areálu. A to dřevěný hladinový bazén, který byl postaven svépomocí podle projektu stavitele Arch. Václava Bečvarovského. Hlavní část tvořilo molo, které plavalo na hladině a zabíralo minimálně třetinu hladiny řeky Jizery. Dřevěné molo tvořily klády pokryté prkny jako chodník. Uprostřed mola obdélníkového tvaru byl otvor pro vlastní bazén. Ten se spouštěl pod hladinu řeky pomocí kovových ozubených lišt a převodů (podobné mechanismy fungují na hrázích rybníků, pro ovládání stavidel). Tyto lišty byly v každém rohu vnitřního obdélníku a na spuštění bazénu bylo zapotřebí většinou čtyř lidí, aby se konstrukce bazénu při spuštění nekřížila. Vlastní bazén tvořila laťková konstrukce (můžeme si představit rozměr střešní latě, z které sešroubujeme velikou krabici). Konstrukce byla samozřejmě dostatečně děravá, aby vlastním bazénem mohla protékat voda, ale plavec nemohl propadnout skrz mezery v roštu.  Po spuštění bazénu do vody si plavec či neplavec mohl bezstarostně užívat přírodní proud řeky. Nikdo se nemusel bát o svůj život utonutím. Molo spojovalo s břehem jen ukotvený dřevěný můstek (viz jedna z fotek v levém dolním rohu). Také byla instalována zábrana proti naplavování nečistot mezi molo a břeh. Zábranu mohlo tvořit prkno či kláda (pamětníci si ji již nemohli konkrétně vybavit) přikotvena ke břehu a rohu mola. Nečistoty a různé předměty plující po hladině, tak většinou zůstávaly před molem, nebo odplavaly dál po proudu. Dobrovolníci z řad V.P.K pravidelně tento naplavený odpad čistili, aby návštěvníci měli stále čisté okolí mola. Podle vyprávění jednoho z pamětníků (pamětník odhadoval svůj věk kolem 15-18let, kdy k té události mohlo dojít) se u mola zabrzdily všelijaké věci, co přinesla Jizera. Při jednom rutinním úklidu pomocí hrábí si všiml i oděvního svršku co plaval mezi ostatním čurbesem. Zpočátku mu nevěnoval vůbec pozornost, když věděl, co všechno voda přináší. Postupoval v čištění naplavenin z okolí mola, až se oděvní svršek opět objevil a krve by se vněm v tu chvíli nedořezali. Bohužel byl to utopenec. Z pohodového dne u vody na sluníčku se stala noční můra a nepříjemný zážitek na hodně dlouhou dobu. Následek byl pro náctiletého chlapce několik pohovorů s pány policisty na místě, pak i na policejní stanici a nepříjemný zážitek vyvrcholil až na místním okresním soudu. Naštěstí vše dopadlo dobře a náš pamětník (dnes již spokojený důchodce) se této nepříjemné vzpomínce již jen trochu pousmál. Jsme z generace, která toto místo zažila a ještě i navštěvovala. Bohužel už v dosti upraveném a dosluhujícím stavu, ale stále to byla oáza klidu kousek od centra města. Postupem času, jak se měnila doba se měnili i lidé. Starší generace odcházela a mladší měla méně času na sport a relax a tak zůstala jen hrstka statečných. A tak lukrativní místo pro pár statečných už byl zbytečný luxus. A jak to celé dopadlo? Na to se můžete podívat samy z dochovaných fotografií přímo z místa, teď již bývalé plovárny.  Pár obrázků nám ukazuje, jak se postupně celá budova mění jen v čistou plochu a celé místo ustupuje nově vznikající budově, ale to už je jiný příběh.