Zaniklé vesnice Šumavy – Frymburk (Friedberg)

O této sérii kešek

Série Zaniklé vesnice Šumavy obsahuje následující obce:

Ačkoliv se jedná o mysterky, nevyžadují žádnou domácí přípravu a vše se dozvíte na úvodních souřadnicích.

O obci Frymburk (Friedberg)

Historie

Středověk

Historie městysu začíná v roce 1198, kdy Dr. Valentin Schmidt uvádí „Fritburk byl strážný hrad nad vltavským brodem již v roce 1198 připomínaný“. V roce 1270 daruje Vítek z Krumlova kapli ve Frymburku benediktinskému probožství v Zátoni u Českého Krumlova a v roce 1305 ji Jindřich z Rožmberka převádí k rakouským premonstrátům ve Schlägru. První písemná zmínka o Frymburku je z roku 1277. Původně náležel pánům z Krumlova a po roce 1302 Rožmberkům. Původně trhové městečko s plátenickou tradicí z konce 13. století leželo na obchodní stezce z Horního Rakouska do Čech. Rožmberkové zřídili u mostu přes Vltavu mýto zmiňované již roku 1305. Městečkem je nazýván od roku 1379. Roku 1492 propůjčil městysi Petr Vok z Rožmberka městské právo, podle nějž bylo obyvatelstvo Frymburku osvobozeno od odúmrti.

Ranný novověk

Vilém z Rožmberka udělil měšťanům právo vařit pivo. V roce 1598 měla frymburská rychta 118 obytných domů, 61 lánů orné půdy a šest hospod. V roce 1620 přechází Frymburk pod panství Buquoyů a během třicetileté války je zpustošeno a vypáleno Švédy. Hlavním velitelem v kraji byl generál Arfwed Wirttenberger, který si zřídil své velitelství v Zátesu a odtud posílal jednotlivé houfy do kraje, kde plenili, pálili a ničili. Za oběť švédským nájezdům zřejmě padl nejen kostel svatého Bartoloměje ve Frymburku, ale i pranýř na frymburském náměstí.

19. století

Císař František II. potvrdil Frymburku privilegium, ve kterém se praví, že již císař Josef II. dne 28.4.1789 dal městu týdenní trh na každé úterý a výroční trh (jarmark) na den svaté Anny. V roce 1856 vypukl ve Frymburku obrovský požár při kterém bylo zcela zničeno historické náměstí, když požáru padlo za oběť 54 domů a čtyři lidské životy. V roce 1881 zde svítili na náměstí pouliční lampy a v roce 1884 zde byla zřízena telegrafní stanice.

Do r. 1945

Seznam míst v království Českém uvádí, že Frymburk měl na počátku dvacátého století 156 domů a 1270 obyvatel. Jeho jednotlivé části se jmenovaly Altrichter, Gereuth, Haidberg, Hochfeld, Mitterheil a Pufferhäuseln. Ve Frymburku na počátku dvacátého století bylo i 755 kusů hovězího dobytka, 405 prasat a 37 koní. Především zde však byl bohatý společenský život. Hasiči a váleční veteráni, pěvecký sbor, dvě hudby a deset hospod.

Zpráva o zavraždění rakouského následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d´Este přišla do Frymburku 29. června 1914 v dopoledních hodinách. O necelý měsíc později, 26. července, byla v Rakousku-Uhersku nařízena všeobecná mobilizace. Téměř všichni z Frymburku a okolí byli povoláni k 91. pluku domobrany a k 29. dragounskému a dělostřeleckému pluku. Již 10. září 1914 přišly zprávy od Ludvíka Watzla, Jiřího Lackingera a Josefa Danka, že byli zraněni a jsou v nemocnici. Sedmnáctého září 1914 pak přišla zpráva, že učitel Benda padl 8. září dopoledne „a našel svůj hrob v srbské půdě.“ Jeho smrt popsal šikovatel Emanuel Fechter, že „šrapnelová koule přinesla povinnost plnícímu a statečnému vojákovi bezbolestnou smrt.“ Ve stejný den, 8. září 1914, padl i sedlák Isidor Preitschopf, který podlehl těžkému zranění na obvazišti. Bylo mu 28 let a ženil se týden před narukováním do války. Zatímco padlí z osmého září byli příslušníci 91. pluku, kteří válčili na Drině, 29. pluk bojoval u Dublinu. Tam 10. září 1914 padli do ruského zajetí tři frymburští občané: Josef Liedl, Ondřej Friedl a František Josef Hoffmann. Další frymburští občané, kteří narukovali k 29. pluku, se ozvali z ruského zajetí v dalekém Krasnojarsku na Sibiři. Bylo jich nejméně třináct.

Již v prvním roce světové války zřídil Frymburk v hostinci Hvozd pečovatelskou stanici pro zraněné vojáky. První transport raněných přijel 14. listopadu 1914. Byli to většinou ranění z Polska a Haliče. Frymburský doktor Hoffmann převzal bezplatnou péči o raněné a také léky a obvazy hradil většinou z vlastních peněz. Raněné často navštěvoval nejen frymburský farář a jeho dva kaplani, ale především frymburští občané, kteří jim denně nosili jídlo.

 Na počátku roku 1915 bylo zcela zastaveno pečení pečiva ve Frymburku. Koncem února 1915 pak obecní úřad vydal nařízení o odevzdání přebytečného zrní a mouky. Určení komisaři, učitelé, chodili dům od domu a kontrolovali zásoby. Každá osoba směla spotřebovat denně od 1. března do 15. srpna 1915 pouze 300 gramů zrní nebo 240 gramů mouky a zbytek musel být odevzdán do obecních zásob.

Začátek května 1915 znamenal i začátek rakouské ofenzívy proti Rusku. Byl překročen Dunajec, poté dobyto i hlavní město Haliče Lvov a při útoku na Varšavu, 26. července 1915, padl u Sokalu další frymburský učitel Franz Pokorný, který ve Frymburku učil od roku 1909 a současně s ním zemřeli při osvobozování Haliče a Polska i další občané Frymburka a okolí. Celkem lze napočítat ze samotného Frymburku 53 a z okolí dalších 49 padlých za prvé světové války.

Události první světové války ovlivnily i podobu domů. Na mnoha frymburských střechách byly v roce 1916 sejmuty měděné plechy, z frymburského pivovaru byla odvezena velká měděná pánev a z kostela sv. Bartoloměje byly pro válečné účely sejmuty dva zvony. Frymburské domácnosti odevzdaly nejen veškerou vlnu, ale konfiskována byla i celá úroda lnu. V důsledku nedostatku surovin pak velmi stoupli ceny a panpvala velká bída. Rodiny, které měly živitele na frontě - a to byly téměř všechny - dostávaly od frymburské radnice denní příspěvek 1,50 koruny na každou živenou osobu. Také frymburský pivovar byl uzavřen. Situace se ve Frymburku ještě více zhoršila v zimě 1917. Způsobila to špatná úroda brambor v roce 1916, kdy mnozí sklidili sotva tolik brambor, kolik zasázeli.

Po vzniku Československa v roce 1918 byl Frymburk český s německou většinou, která později uvítala Mnichov a obsazení českého pohraničí Hitlerem.

Po r. 1945

6. května 1945 byl Frymburk osvobozen americkou armádou a po dosunu Němců sem přišli jako dosídlenci nejen Češi a Slováci, ale i reemigranti z Rumunska a Volyňští Češi.

Frymburk i krajina se podstatně změnily po napuštění lipenské přehrady v roce 1959, kdy byla zhruba třetina obce zatopena.

Po r. 1989

Současnost

Zajímavosti

Ve Frymburku se někdy po roce 1600 narodil barokní malíř Georg Bachmann, kterého Joachim Sandrart vzpomíná ve svém díle "Teutsche Akademie der edlen Bau-. Bild- und Malerei-Künste" s velkou chválou a udává, že Bachmannovy obrazy byly vysoce ceněny a jeho pověst ohledně znamenitého provedení oltářních obrazů byla den ode dne lepší. Bachmann pracoval ve Vídni současně s Tobiasem Bockem, tvůrcem obrazu na hlavním oltáři svatoštěpánského dómu. Byl však činný v kostelech a klášterech také mimo Vídeň. Jednou z jeho nejvýznamnějších jeho prací, pravděpodobně i jeho poslední, je oltářní obraz ve vídeňském kostele U Skotů (Schottenkirche), představující papeže Řehoře, jak píše inspirován Duchem svatým. Další obraz se nachází v dominikánském kostele ve Vídni a znázornuje sv. Tomáše Akvinského zázračně uzdravujícího nemocnou ženu. Jiným výtvorem Bachmanna je obraz na hlavním oltáři kostela sv. Štěpána z roku 1642 v dolnorakouském městě Eggenburg,  znázorňující mučednickou smrt tohoto kostelního patrona. Připomenout stojí za to i malbu na oltáři sv. Leopolda ve starém klášterním kostele v Melku z roku 1650, jehož námětem je "Přijetí benediktinů v Melku"; na oltáři zimní sakristie téhož kláštera se pak nachází obraz "Přenesení sv. Kolomana do Melku" a v předsíni kapituly je tu pak velká malba "Svatí ve slávě". Také katedrální chrám v Českých Budějovicích nese na hlavním oltářním obraze vzácnou práci Georga Bachmanna, která byla objednána na zvláštní podnět a přímluvu knížete Johanna Antona von Eggenberg, majitele českokrumlovského panství, a představuje patrona kostela sv. Mikuláše, jak probouzí k životu tři mrtvé chlapce. Nemalé uznání si Bachmann vydobyl jako portrétista. Namaloval například podobiznu norimberského senátora Georga Philippa Harsdörffera (žijícího v letech 1607-1658, také barokního básníka a zakladatele básnického sdružení pod jménem tzv. Pegnitzkého či korunovaného květinového řádu) či zlatotepce Christopha Rittera. Mědirytec E. Widemann vytvořil podle Bachmannova obrazu Cimon kojen svou dcerou a také podle zmíněného portrétu zlatotepce Rittera grafické listy. Bachmann zemřel ve Vídni dne 10. září roku 1652. Jeho náhrobek byl v roce 1852, tedy právě po dvou stech letech od malířova skonu, objeven ve zrušené kapli Nejsvětější Trojice uvnitř domovních prostor tzv. Lazenhofu (jméno nese po vídeňské rodině Laziů, z níž vynikl lékař Wolfgang Lazius /1514-1565/) ve vídeňské Judengasse blízko náměstí Judenplatz. Pískovcová deska nese nápis: HIE LIGT BEGRABEN DER EDL UND KUNSTREICH HER GEORGUS BACHMAN BURGER UND KUNST  MAHLER IN WIEN MIT DREI KINDER STARB DEN 10. SEPTEMBER ANO 1652 DEREN UND ALLEN CHRIST  GLAUBIGEN SELE GOT GNEDIG SEIN WELLE AMEN.(tj. Zde leží pochován ušlechtilý a uměním oplývající Georg Bachman, měšťan a umělecký malíř ve Vídni se třemi dětmi, zemřel dne 10. září roku 1652 jeho a všech křesťanských věřících duši Bůh milostiv kéž chce být amen.) Na jedné boční straně kamene je dosti nahrubo vytesán génius malířství se štětcem a paletou, na druhé génius smrti. Zadní strana nese v barokním orámování oválný znak, rozdělený šikmo doprava. V horním poli se nachází lev, držící ve spárech mlýnský kámen, ve spodním potok, mimo to číslovky 16-53 a nad nimi G.B.B.V.M.I.W (Georg Bachman Bürger und Maler in Wien). Zcela dole, na části kamene zapuštěného do země, jsou vytesány dvě umrlčí lebky, z toho jedna už v rozkladu. - zdroj: http://www.kohoutikriz.org/data/w_maure.php

O obci Frymburk (Friedberg) se dočtete podrobněji:

https://www.photostruk.cz/cz/

K vlastní kešce

Na úvodních souřadnicích se dobře rozhlédněte. Odpověď vám dá souřadnice umístění kešky.

Protože se jedná o sérii, nezapomeňte si v kešce opsat slovo, které vám pomůže v určení umístění finální kešky.