Zaniklé vesnice jihočeského pohraničí – Žofín (Sofienschloss)

O této sérii kešek

Série Zaniklé vesnice Šumavy obsahuje následující obce:

Ačkoliv se jedná o mysterky, nevyžadují žádnou domácí přípravu a vše se dozvíte na úvodních souřadnicích.

O obci Žofín (Sofienschloss)

Historie

Středověk

Ranný novověk

19. století

Nedaleko osady Javory (Ahornhütten) nechal v roce 1854 hrabě Georg Johann von Longueval-Buquoy přestavět zdejší myslivnu na velkou dřevěnou loveckou chatu. Zámeček dostal jméno Sofienschloss na počest jeho manželky, hraběnky Sophie Theresie von Longueval-Buquoy. Budova byla bohatě vybavena nábytkem, výzdobu tvořily obrazy, rytiny a lovecké trofeje. Jihovýchodně od buquoyského zámečku vznikala v letech následujících po jeho dokončení drobná “osada“, resp. hospodářské zázemí, tvořené několika panskými domy. Roku 1862 byl postaven obdélný jednopatrový objekt se štíty, určený pro lesního úředníka-fořta, majícího na starosti koně a dopravu panstva na zámeček a v jeho okolí (tento úředník disponoval titulem “Reitförster“). Toto hlavní obytné stavení bylo doplněno na východní straně samostatně stojící stodolou a dále kůlnou pro vůz, v jejíž bočních částech bylo rovněž skladováno stelivo. Kromě těchto objektů stála mezi úřednickým domem a zámečkem ještě hájovna, která ale r.1887 vyhořela, musela být zbořena a na jejím místě následně vyrostl obytný jednopatrový dům. Všechny stavby byly stylově sjednoceny v romantickém historizujícím provedení – k typickým prvkům patřily, stejně jako u zámečku, dřevěné vyřezávané štíty, okenice a další tvarosloví, odkazující k alpským loveckým chatám, tedy vzoru, který byl během 19.století ve šlechtických kruzích módní a poměrně oblíbený.

Během dalších desetiletí vyrostly na jižním okraji areálu ještě dvě další hospodářské budovy a na konci 19.století žilo na celém Žofíně asi 70 lidí. Chytilův místopis označuje lokalitu jako skupinu chalup, minimálně jedna budova zde vyrostla i za první republiky.

Do r. 1945

V červnu roku 1938 zde několik dní pobýval Konrad Henlein.

Po r. 1945

Po roce 1945 byl zámeček součástí zkonfiskovaného majetku a v roce 1948 byl předán vojákům. V 50. letech 20. století při vytvoření hraničního pásma bylo ze zámečku vytvořeno sídlo pohraniční stráže, která se po dobu své přítomnosti postarala o zničení většiny interiérů. Dochovaly se pouze stropy, části vnitřní výzdoby (včetně stropu ve velkém sálu) a tapety v kulečníkovém sále, které zakryla dřevotříska. Armáda objekt využívala do roku 1978, kdy se přesunula do nového objektu v Černém Údolí. Nevyužívaný zámeček pustl, navíc během posunu hraničního pásma do vnitrozemí došlo k jeho poškození, propadla se střecha. V roce 1980 byl zničený objekt na podnět Pohraniční stráže stržen a sutiny rozhrnuty do svahu, takže ze zámku se nic nedochovalo. Zřízení hraničního pásma v 50. letech vylidnilo také “osadu“, budovy byly účelově využívány Pohraniční stráží a jejich stav se tak během poválečných desetiletí rapidně zhoršoval. Na rozdíl od zámečku objekty hospodářského zázemí nakonec totalitní léta přečkaly, i tak ale musely být některé z nich (včetně vozové kůlny) nakonec pro havarijní stav strženy a zbytek víceméně od základu přestavěn a obnoven (původní hmotové dispozice a stylové řešení byly naštěstí z velké části respektovány).

Po r. 1989

Současnost

Po rozsáhlé rekonstrukci, dokončené v červenci 2007, je většina areálu využita v rámci provozu nového penzionu – v někdejším úřednickém domě je umístěna restaurace a ubytování, stodola slouží coby kotelna. Další dvě stavení na Žofíně jsou soukromými rekreačními objekty.

Zajímavosti

O obci Žofín (Sofienschloss) se dočtete podrobněji:

https://www.photostruk.cz/cz/

K vlastní kešce

Na úvodních souřadnicích se dobře rozhlédněte a vyberte si, co uvidíte. Odpověď vám dá souřadnice umístění kešky.

Protože se jedná o sérii, nezapomeňte si v kešce opsat slovo, které vám pomůže v určení umístění finální kešky.

Nápověda

trojstrom