Zaniklé vesnice jihočeského pohraničí – Frýdava (Friedau)

O této sérii kešek

Série Zaniklé vesnice Šumavy obsahuje následující obce:

Ačkoliv se jedná o mysterky, nevyžadují žádnou domácí přípravu a vše se dozvíte na úvodních souřadnicích.

O obci Frýdava (Friedau)

Historie

Středověk

Osada vznikla roku 1305, kdy Jindřich z Rožmberka dovolil frymburské faře založení nové vesnice Frýdavy, k níž věnoval dvanáct lánů pozemků - tedy více než dvě stě hektarů lesa. Jindřich z Rožmberka si při svém věnování 29. května 1305 stanovil i dvě podmínky: „Probošt prelát kláštera ve Schläglu má vždy frymburskou faru obsazovat schopným knězem ze svého kláštera nebo také světskými kněžími a Frymburk, frymburská fara se vsí Frýdavou vždy mají zůstat u země České, diecéze pražské pod panstvím Rožmberků.“ Obě podmínky byly během více než šesti staletí premonstráty ze Schläglu vždy dodržována. Jméno Fridaw bylo utvořeno uměle podle vzoru vsi Fridburch (Frymburk). V prvním členu Frid je uloženo místo, odkud bylo založeno a druhý člen pochází ze středoněmeckého označení ouwe, což znamená „mokrá louka.“ První frymburský německý kronikář, učitel Jordan Cajetan Markus napsal, že ve Frýdavě byla prapůvodně bažinatá niva. V roce 1347 Petr z Rožmberka potvrdil darování učiněné již svými předky a navíc povolil frymburskému plebánu jednoho rybáře. V roce l375 bylo ve Frýdavě teprve vyklučeno 4,25 lánu, tedy jen třetina věnování z roku 1305 a tak Petr Vok z Rožmberka 12. září 1375 vyměnil zbývajících 7,75 lánu za vesnici Mýtinka s malým lesem, „s podmínkou, že bude frymburský plebán vydržovat dalšího mnicha ze Schläglu.“ Výměnou dosáhl frymburský plebán Petrus vyšších příjmů, neboť Frýdava byla slabě osídlena a výnos pro farní kostel byl malý. Ve frymburské farní kronice lze nalézt údaje z konce 15. století týkající se Frýdavy. Poddaní frymburské fary z Frýdavy měli za povinnost dopravit k farnímu dvoru 24 sáhů dříví (asi 80 m3), na pozemku „Grummelwiesse“ sklízet seno. Při sklizni sena však „dostali jídlo.“ Dále museli sázet, sklízet a krouhat zelí a jako poslední povinnost bylo sekání žita i ječmene na farních pozemcích. Dům čp. 1 ve Frýdavě byl nazýván „Drescher,“ tedy mlátič. Jméno vzniklo z toho, že z tohoto domu byl vždy „mlátič,“ který určoval rytmus při mlácení obilí cepy. Panství rožmberskému byli frýdavští povinni dělat jeden den honce zajíců.

Ranný novověk

Protože Frýdava patřila frymburské faře, nebyla uváděna v rožmberských urbářích, takže údaje o její historii a obyvatelích jsou pouze kusé. V roce 1592 stával na břehu Vltavy ve Frýdavě mlýn, který patřil vyšebrodskému cisterciáckému klášteru. Za třicetileté války obsadil frymburskou faru protestantský pastor, který provdal jednu svou dceru do Frýdavy do domu čp. 17, který byl nazýván „Wertlfranthaus.“ Z privilegia Ferdinanda Buquoye z 9. prosince 1681 se dovídáme, že se „povoluje výčep piva ve vesnici Frýdava, protože sedm poddaných patří k Frymburku.“ Toto je první historicky doložený počet osedlých, tedy obytných domů v historii Frýdavy. Ve Frýdavě patřil dům č.p. 15 zvaný Liedl „rožmberským kavalírům“ a byl opatřen pětilistou rožmberskou růží. Na konci 18. století bydlel ve Frýdavě domkář Václav Pernstein, který si koupil dům ve Frymburku.

19. století

V roce 1842 postavil vyšebrodský klášter nový most mezi Frýdavou a Frymburkem. Původně tento dřevěný most patřil ke klášteru v Přední Výtoni a po zrušení kláštera přešel do majetku vyšebrodského cisterciáckého kláštera. 4. a 5. srpna 1880 se ve Frýdavě konalo jednání o založení nové pozemkové knihy za účasti Josefa Lindla a Václava Hödla, kteří měli ve Frýdavě hospodářství. K 31. prosinci 1880 bylo prováděno sčítání, při kterém bylo zjištěno, že ve Frýdavě v 33 domech bydlelo 196 obyvatel. Z tohoto počtu je 97 mužů a 109 žen. Z hospodářského zvířectva byl při sčítání 1880 ve Frýdavě jeden kůň, 47 tažných volů, 64 kusů krav a 59 dalších kusů hovězího dobytka, převážně telat, ale i dva býci. Dále zde bylo 12 koz, třicet prasat a jen čtyři ovce. 9. října 1851 uvádí Zemské místodržitelství království Českého ve Frýdavě o 21 obyvatel méně - jen 175. Důvodem byla změna zemského zřízení.

Do r. 1945

Na počátku dvacátého století, kdy bylo provedeno sčítání, měla Frýdava 33 domů a 267 obyvatel. Před první světovou válkou v roce 1913 to bylo 35 domů a 271 obyvatel. V pondělí 27. července 1914 byli z Frýdavy odvedeni všichni muži od ročníku 1875 až po padesátileté. Narukovali k 91. pěšímu pluku nebo k 29. pluku dragounů. Ve vsi zůstali jen starci, ženy a chlapci, byl odváděn i dobytek, odebrán tuk, obilí i brambory a nastala tedy veliká bída. Byly také prováděny sbírky barevných kovů a na frontu šly všechny frymburské zvony mimo umíráček, lidé odevzdávali i hmoždíře a mosazné kliky. Na konci prvé světové války byli ve Frýdavě sčítáni mrtví a ranění na frontě, ale i oběti „španělské chřipky“. Čtvrtého února 1919 byla „slavnost navrátilců z války“ a sbírali od navrátilců finance na pomník padlých ve frymburské farnosti. Ten byl slavnostně vysvěcen před frymburským kostelem 19. září 1920.

V obecním zastupitelstvu byl v letech 1919 až 1935 za Frýdavu volen František Stoiber z domu č.p. 24.

Poslední předválečné sčítání, z 2. prosince 1930 uvádí ve Frýdavě opět 35 domů a 271 obyvatel. Mezi lety 1930 až 1938 byla ve Frýdavě poměrně značná výstavba nových domů a tak v roce 1938 dostal domek Josefa Grilla již číslo popisné 45. V roce 1932 bylo rozhodnuto, že nevyhovující dřevěný most přes Vltavu mezi Frymburkem a Frýdavou bude nahrazen novým betonovým. Na projektu pracoval jeden inženýr a dva projektanti. V roce 1935 bylo na Frýdavské straně Vltavy vybudováno hřiště nejen pro školní děti, ale i pro německý tělocvičný spolek Jahn. Od roku 1937 se začala projevovat i ve Frýdavě silná protičeská vystoupení zfanatizovaných členů Henleinovy strany SdP. Při obsazení hranic československým vojskem po 21. květnu 1938 obsadily české jednotky most přes Vltavu, zabudovaly kulomety a most podminovaly velkým množstvím výbušnin. Ve Frýdavě se vytváří podle vzoru nacistického SA „freikorps,“ který má za cíl trvale znepokojovat československé pohraniční hlídky a vystupovat ve formě teroristických skupin. Dochovala se fotografie frymburského freikorpsu, která má na tomto vyobrazení i těžký kulomet. V neděli 2. října 1938 přišla od Přední Výtoně německá armáda a ve Frýdavě, vítána slavobránou, pivem a květinami, překročila po dřevěném mostě Vltavu do Frymburka.

Čtvrtého prosince 1938 byly vypsány doplňovací volby do Velkoněmeckého říšského sněmu. Během 2. světové války byl v obci opět velká bída a zůstali zde pouze ženy, děti a starci, stejně jako za války předchozí. Na konci druhé světové války 6. května 1945, jak píše německý kronikář „V půl desáté dopoledne bylo nám řečeno, abychom šli do sklepů, že od Přední Výtoně přijíždějí tanky. Jeden nadporučík a jeden poručík stáli připraveni bránit most. Jeden kulomet střílel na tanky, mohl být umístěn venku u Sviňského rypáku na levém břehu Vltavy. Američané jeli také se samohybnými děly po silnici k prvním domům. Dvě německá auta přijela po mostě a vzala s sebou z mostu důstojníka. Odjeli směrem k Malšínu. Byly vylomeny dveře do věže a směrem k Výtoni byl vyvěšen bílý prapor, kulomet utichl. Americká pěchota šla přes pole poněkud před prvním tankem. Velitel Volkssturmu, místní vedoucí NSDAP a starosta nesli vstříc přes most bílý prapor. Američané vystoupili a přijali viditelné předání obce. Američané prozkoumali most, pokud jde o jeho nosnost. Jeden tank jel opatrně přes most, ale probořil se před prvním pilířem.“

Přímo v těsné blízkosti Frýdavy skončily druhou světovou válku hned tři poražené armády: Byla zde poražená německá armáda, pro kterou Američané zřídili podél silnice z Frýdavy na Svatý Tomáš „velký zajatecký tábor,“ kde bylo asi pět tisíc německých zajatých vojáků, dále maďarská sanitní jednotka s asi 400 vojáky a na levém břehu Vltavy přímo ve Frymburku skončila i skupina RONA (známá pod názvem Vlasovci), složená ze sovětských válečných zajatců, kteří se na závěr druhé světové války dali naverbovat na stranu fašistického Německa.

Počátkem června 1945 přišli příslušníci Sboru národní bezpečnosti a 17. června 1945 rota prvého pěšího pluku a 28. června 1945 byla ustanovena místní správní komise a postupně i první čeští dosídlenci. Američtí vojáci odešli z Frýdavy, kde hlídali most přes Vltavu do Frymburka, 1. posince 1945.

Do konce roku 1945 nebyl z Frýdavy žádný hromadný odsun Němců, jen několik rodin uteklo za pomoci amerických vojáků za hranice.

Po r. 1945

První odsun německého obyvatelstva z Frýdavy byl uskutečněn 31. května 1946. Z Frýdavy byly odvezeni nákladním autem do sběrného střediska v Kaplici a odtud vlakem do Allachu u Mnichova. Další odsuny Němců byly 15. června, 1. a 29. července a poslední 9. září 1946. Celkem bylo v těchto pěti transportech odsunuto z Frýdavy nejméně 77 německých občanů. Odsunem Němců vznikl problém, jak zajistit dobytek v prázdných usedlostech, aby nedošlo k úhynům z hladu. Ošetřování a dojení dobytka vykonávali Němci, kteří ještě nebyli odsunuti. Mnoho dobytka bylo posláno na Slovensko. Nejhorší situace nastala po odsunu všech Němců z Frýdavy, kdy už nebyl nikdo, kdo by krmil. Noví čeští dosídlenci šli pracovat do papírny v Loučovicích a zemědělství se věnoval jen málokdo, takže pomáhali vojáci Pohotovostního pluku národní bezpečnosti. Velké potíže byly i se sklizní obilí a zejména brambor, část úrody tak byla zcela zničena. V létě 1946 se kolem Vltavy ve Frýdavě objevily skupiny zeměměřičů a údajně zaměřovali plochy na stavbu přehrady, která měla být vybudována v okolí Lipna.

Frýdava po odsunu Němců již nikdy nebyla plně dosídlena a řada kamenných stavení u Vltavy i podél cesty k Přední Výtoni zůstala neobydlena. Obyvatelé dosídlených domů postupně rozebíraly střechy a krovy opuštěných domů a ty se stávaly neobyvatelné. Další postupnou likvidaci Frýdavy přineslo vytvoření železné opony a hraničního pásma po roce 1950. Ve Frýdavě, stejně jako všude na pravém břehu Vltavy, mohli bydlet jen “spolehliví soudruzi“ a tak opět ubylo stálých obyvatel. V roce 1949 bylo definitivně rozhodnuto o stavbě budoucí Lipenské přehrady. Roku 1950 byla zahájena stavba levobřežní silnice z Frymburka k budoucí Lipenské přehradě. Na stavbě Lipna se vystřídalo více, než tři tisíce stálých pracovníků a asi desetkrát více dobrovolných a nedobrovolných brigádníků. V budoucím zátopovém pásmu bylo třeba vykácet a odlesnit až ke kótě 728 metrů nad mořem lesy kolem Vltavy. Bylo třeba vybudovat z kmenů povalové cesty, aby šlo vůbec pokácené kmeny vytáhnout k cestám.

Kolem 13. února 1958 přišla náhle obleva a vytrvale pršelo. Patnáctého a šestnáctého února 1958 začala voda ve Vltavě rapidně stoupat a vylévat se z břehů. A stále stoupala a tak bylo nutné začít lidi ze zatopených domů ve Frýdavě stěhovat. Stěhování se provádělo za neustálého deště. Na pomoc musela být povolána armáda s auty, aby nedošlo k větším škodám. Po velké vodě v únoru 1958 se na jaře začala voda z nedostavěné přehrady zase vypouštět a v srpnu byla voda vypuštěna natolik, že byla jen v původním řečišti a nastal spěch s bouráním všech objektů v zátopě. Po vypuštění vody z přehrady došlo k velkému úhynu ryb, které zůstaly v různých tůních a proláklinách. V září se začala přehrada opět napouštět a ještě před příchodem zimy byla napuštěna. Při napouštění přehrady nebyl vybudován přívoz mezi Frymburkem a Frýdavou. Jako východisko z nouze byla v provozu dřevěná pramice s vesly, pomocí které bylo udržováno spojení mezi Frymburkem a Frýdavou.

Po napuštění lipenské přehrady se Frýdava a pravý břeh lipenské přehrady se stal rájem Pohraniční stráže, kam směly jen vyvolení.  Utichla mstní turistika a Frýdava nakonec po mnoha staletích administrativně přešla z Frymburka pod obec Přední Výtoň.

Po r. 1989

Současnost

Zajímavosti

O obci Frýdava (Friedau) se dočtete podrobněji:

https://www.photostruk.cz/cz/

K vlastní kešce

Na úvodních souřadnicích se dobře rozhlédněte a odpovězte, kde jste se ocitl. Odpověď vám dá souřadnice umístění kešky.

Protože se jedná o sérii, nezapomeňte si v kešce opsat slovo, které vám pomůže v určení umístění finální kešky.

Nápověda

Jsem největší