Železniční stanice Senohraby leží v km 150,2 trati České Velenice – Praha. Z pohledu osobní dopravy se stanice nachází na trati č. 221 Praha – Benešov u Prahy, mezi stanicemi Strančice a Čerčany. Jedná se o dvoukolejnou, elektrifikovanou trať, zařazenou do evropského železničního systému, součást IV. tranzitního železničního koridoru Děčín – Horní Dvořiště. Tato trať je součástí Pražské integrované dopravy, ve stanici zastavuje velké množství osobních vlaků a několik tzv. „spěšňáků“, rychlíky stanicí projíždějí.
Historie:
Jak je uvedeno v „Šimůnkově kronice města Mnichovic“, přišel 3. května 1842 do města Vladislav Zapalovič, Polák z Bochnie v Haliči, s adjunkty, aby prozkoumali, zda trať Vídeň – Praha by mohla vést zdejší krajinou. Bylo měřeno okolí poblíž sutin starobylého hradu Zlenice tam, kde ústí potok Mnichovka do Sázavy. Trať měla jít přes Hrušov, Mnichovice až k Menšicím.
Potom se 20 let nic nedělo, až v březnu roku 1863 došlo k dalšímu měření, ale to byl směr trati již pozměněn tak, že minula městečko Mnichovice a měla být vedena nad Hrušovem, tedy přes Senohraby. Tato trať byla již vyznačkována. Se samotnou stavbou pak bylo započato po udělení stavebního povolení po 1. květnu 1869.
Stavba trati v tomto úseku nebyla vůbec jednoduchým výkonem. Vždyť tam, kde stojí nádraží, byl svah kopce nejen odkopán, ale skála, prostupující stráň, musela být lámána. Výstavby se zúčastnilo velké množství železničních dělníků znalých prací na trati, ale bylo zde zaměstnáno i mnoho místních lidí jako pomocní dělníci. Vylámaný kámen se zpracovával na místě, dělaly se z něj navážky v údolích a roklích, kterých bylo v této romantické krajině hodně. Některá údolí se přemostila, někde se vystavěly tunely.
Dle stručných zápisů v pamětní knize zdejšího dopravního staničního úřadu v místě, kde stojí traťmistrovský domek, stával strážní domek, kde tehdejší strážník trati František Vít prodával jízdenky. Tato železniční zastávka byla zřízena roku 1887, aby transport vojska na polní vojenskou střelnici, která byla v Kališti a v okolních obcích v Ondřejově a Hrusicích, byl snazší. Ze strážního domku číslo 110 se obsluhovaly závory. Strážník obsluhoval i „koše“ – tehdejší vjezdová návěstidla, která byla umístěna na dalších strážních domcích číslo 109 až 113 tak, aby bylo vidět z jednoho domku na druhý.
Staniční budova se stavěla v roce 1897, přičemž dřevěná hala pro cestující byla postavena až po první světové válce v roce 1923. V roce 1924 pak byla přistavena místnost pro zavazadla a záchody.
Je třeba ještě podotknout, že když byla ve stavbě druhá kolej, byla projektována stanice v Mnichovicích a v Senohrabech měla být pouze zastávka. Avšak ministr obchodu c.k. vlády dr. Josef Fořt, který zde měl postavenu vilu čp. 45 prosadil, že ministerstvo železnic rozhodlo o přepracování původního projektu a v Senohrabech zřídilo železniční stanici. Mělo to pro Senohraby veliký význam, neboť krátce na to zde byl zřízen poštovní úřad a později i úřad telegrafní.
Staniční personál tvořili přednosta a výpravčí, kteří se ve službě střídali po 16 hodinách, a dva staniční pomocníci, kteří byli přes den ve službě oba. Staniční zabezpečovací zařízení bylo původně velmi jednoduché. Výměny se přestavovaly ručně. Vjezdová a odjezdová návěstidla obsluhoval sám výpravčí na peronním přístroji. Teprve roku 1910 byly dány do provozu elektrické hradlové přístroje i na stavědlech.
Malebnost nádraží několikrát využili filmaři, objevilo se např. ve filmu „Pět z milionu“ režiséra Zdeňka Brynycha z roku 1959 nebo v seriálu „Pan Tau“ z roku 1978.
Senohrabskému nádraží se bohužel nevyhnulo ani železniční neštěstí, ke kterému došlo na podzim roku 1947, kdy se zde střetly dva vlaky. Takto je nehoda popsána v pamětní knize zdejší stanice:
1947 – rok velkých úprav a oprav na železnici. V květnu byla provedena rekonstrukce benešovského zhlaví, jež bylo přizpůsobeno dvoukolejnému provozu.
V létě stoupl osobní provoz o nedělích. Zvláštní výletní vlak, který jezdil z Prahy do Senohrab, byl obsazen plně celou sezonu.
Dne 29.září 1947 začala výluka levé traťové koleje Čerčany – Senohraby, která trvala do 30.října. Účelem byla výměna železničního svršku v délce 2 km. V době této výluky, kdy se jezdilo v úseku Čerčany – Senohraby po pravé koleji, stalo se dne 12.října 1947 ve 21.34 hod. ve stanici Senohraby železniční neštěstí, které si vyžádalo celkem 8 obětí na lidských životech a dalších 25 lidí bylo zraněno.
Nehoda vznikla takto: na koleji č.2 stál již přes hodinu nákladní vlak č.7518, ložený uhlím, který pro svou délku musel být rozdělen. Samovolným uvolněním brzd se dal do pohybu právě v tom okamžiku, když osobní vlak č.1613 přejížděl výměnu č.4, aby po 4.koleji projel. Srážka nastala přesně na této výměně. Kromě následků výše uvedených byly poškozeny stroje obou vlaků, služební vozy, jeden osobní a jeden nákladní vůz. Trať byla přerušena od 21.34 dne 12.října.1947 do 10.00 hod. dne 13.října 1947. Doprava po dobu přerušení provozu byla udržována přestupováním. Záchranných prací se kromě čety pracovního vlaku zúčastnili ještě všichni lékaři z okolí a mnoho dobrovolně se přihlásivších lidí.
Byli jsme svědkem neštěstí, které zanechalo v každém z nás velké stopy. Od té doby chápeme své povinnosti ještě s větší opravdovostí a u vědomí velké odpovědnosti, kterou jsme vázáni těm, kteří nám svěřují své cenné životy.
Sepsal: přednosta stanice, vrchní adjunkt František Zídka
Zpracoval: adjunkt Jaroslav Škvor
Nešťastná událost je zmíněna i v pamětní knize železniční stanice Praha-Vršovice, kde se dočteme, že:
12.října 1947 vypravili jsme pomocný vlak do Senohrab ve 2 sledech s naším záchranným sborem a lékaři (srážka vlaku 1613 s vlakem 7518 v Senohrabech: 7 mrtvých, 43 zraněných).
Zmínku najdeme i v pamětní knize táborské stanice – víceméně i proto, že účastníkem nehody byl strojvedoucí z táborského depa :
12.října 1947 – velké železniční neštěstí v Senohrabech.
Ve stanici stál rozdělený vlak 7518. Z neznámé příčiny se dala přední část do pohybu a na benešovském zhlaví se střetla s vjíždějícím vlakem 1613. V troskách obou vlaků je 6 mrtvých a 42 raněných. Na vlaku 7518 je táborský strojvedoucí Limburský. V tuto dobu byl v úseku Senohraby – Čerčany jednokolejný provoz.
Jak je patrné, počty mrtvých i raněných se v jednotlivých zápisech poměrně rozcházejí, což je způsobeno především tím, že zápisy do pamětních knih se buď pořizovaly ihned anebo zpravidla až na konci kalendářního roku a lidská paměť – jak už to tak bývá – je krátká. Oficiální tisková zpráva pak hovoří jasně, otázkou však zůstává, jak záhy po neštěstí vyšla:
Senohraby – železniční neštěstí. Nákladní vlak, který se dal z dosud nezjištěných důvodů do pohybu směrem k Pyšelům k výhybce nedaleko silničního přejezdu přes trať u nádraží v Senohrabech, narazil na příjíždějící vlak asi 150 metrů od nádraží. Při srážce bylo 5 lidí zabito a 40 zraněno.
Současnost:
V letech 2007-2008 byla stanice v rámci výstavby IV. železničního koridoru kompletně zmodernizována, přičemž došlo i ke změnám v samotném kolejišti.
Aby bylo dosaženo zvýšení traťové rychlosti, došlo k posunutí staničních kolejí a oblouků. Stávající kolejiště, jež bylo tvořeno čtyřmi dopravními, dvěma kusými a jednou průběžnou manipulační kolejí, bylo sneseno, a byly položeny tři nové koleje a vybudována nová zhlaví. Soupravy s naklápěcí skříní tak mohou stanicí projíždět rychlostí 120km/hod, klasické soupravy pak rychlostí 100km/hod. Prostřední (nultá kolej) umožňuje jízdu rychlostí 50km/hod.
Zároveň byla vybudována dvě nová, 200 metrů dlouhá nástupiště, navzájem spojená podchodem s výtahy.
Původní elektromechanické zabezpečovací zařízení bylo nahrazeno moderním elektronickým staničním zabezpečovacím zařízením. Ve stanici není trvalá obsluha a provoz je řízen z CDP Praha (CDP = centrální dispečerské pracoviště). Pro informování cestujících byl ve stanici instalován nový informační systém s LCD tabulemi.
Železniční stanice Senohraby se tak stala moderní stanicí, zajišťující cestujícím vyšší komfort a bezpečnost při cestování po železnici, na druhou stranu ale ztratila své kouzlo a osobitost, a stala se pouze jednou z mnoha, jako vejce vejci si podobných stanic na celé trati z Prahy až do Českých Budějovic.
Zdroj: většinu textových informací a fotografie jsem použil z internetových stránek http://www.koridory.cz, pro účely listingu jsem text mírně upravil.
Jak na keš?
Na úvodních souřadnicích, které vás přivedou na druhé nástupiště senohrabského nádraží, keš samozřejmě není. Pro její úspěšný odlov si budete muset finální souřadnice vypočítat pomocí několika snadno zjistitelných indicií.
Jak už bylo řečeno, stojíte na druhém nástupišti, před výtahem. Nad dveřmi výtahu vidíte A piktogramy. Když se rozhlédnete kolem, vidíte B velkých modrých cedulí s názvem stanice (včetně té nad vámi). Nyní se otočte čelem k 3. traťové koleji (zády ke staniční budově) a po levé ruce uvidíte sloup trakčního vedení s číslem CD (dvě bílé číslice pod sebou). Dále na něm najdete dvě traťové značky, vás bude zajímat ta horní s bílou šipkou, tzv. sklonovník. Je na něm celkem pět číslic (tři černé a dvě červené) – jejich ciferný součet je E.
Nyní máte vše potřebné pro výpočet finálních souřadnic, takže se posaďte na lavičku a hurá do toho.
Pro kontrolu – součet indicií A – E se rovná 26.
Keš najdete zde:
N 49° 53.B(C+E)B' E 14° 43.(2xA)DC'
Na závěr ještě jedno upozornění – na 2.nástupiště a zpět se chodí zásadně podchodem, rozhodně ne přes koleje!